Stránky

pátek 19. prosince 2014

Ať se vám dobře daří


Radosti o svátcích vánočních.
A pěkné dny v příštím roce.

Obálky mi natiskl Kuba, kartičky připraveny, opusinkovat, oblíznout a letí do všech stran.

...

A ještě vám ukážu, jak jsme se (zase) pro tuto příležitost nafotili. Se nechali nafotit, mým taťkou.

Bez hlubší koncepce.

Za to s nadějí, že z toho třeba i něco milého vyjde.

Ale jako snažili jsme se! Urputně. (Zase.)

Všecko pěkně poputuje do rodinného alba,
na některých fotkách  nás bylo dokonce tolik, že nám byl až svítící řetěz krátký,
ale tento snímek je špešl. Byl to finalista. Jeden ze dvou. Ale na petrolejové blahopřání to nakonec bohužel nedotáhl.
Po dlouhé/odborné úvaze zvítězila verze ušatý skříteček s břuchem, viz výše.

Takže milánkové,
PF 2015.

A ať už plánujete jakékoli skopičiny, přeju vám, ať vás při tom vždycky někdo podrží!

čtvrtek 18. prosince 2014

Blogerovo desatero



Vánočky jsou skoro tady, a tak dříve než stihneme strávit všechny spořádané dobroty, odbourat alkohol z pořádně domácích vaječných koňaků a zlíbat na návštěvách celou rodinu, je tu i nový rok a s ním - pro některé možná - i chvilka velkých předsevzetí!

I řekla jsem si, kdyby si třeba někdo jiný řekl, že chce nově v roce dva patnáct začít psát blog, tak mu jako zkušená teta udělím pár rad! Kdo chcete, čtěte dál.

Za prvé - profilová fotografie.
Budete-li blogovat, úvodní snímek je prosím potřeba vybrat zvlášť pečlivě. Musí vám to tam opravdu mimořádně slušet a na všechna svá asymetrická obočí, křivé dvojky nahoře, stříbro ve vlasech, hrb, nadpočetná břicha, vepřová kolena a kuželková lýtka zapomeňte! To si nechte až na první osobní setkání s jiným blogerem. Vaše drobounké vzhledové chybky totiž skvěle prolomí úvodní vteřiny blogerského rande na slepo a z obou tak okamžitě spadne nervozita z dokonalosti protistrany.
Tedy - krásná fotka je důležitá a váš dobrý start! Musíte na ni vypadat zajímavě, bezvadně, klidně až nereálně. Mě osobně třeba skoro každé ráno nepřestává udivovat, jak mile a upraveně na začátku stránek www.rosamitnik.cz já vypadám.

Za druhé - vytěžit.
Když se stanete blogerem, váš život se změní. Budete psát, o tom, co děláte a některé události - kterými žijete - budete muset pořádně vytěžit!!! Třeba dovolenou. O tom se dá totiž napsat (báječných) příspěvků až běda. Můžete začít třeba tím, že máte náladu někam vyrazit. V dalším postu se podělíte o úvahy na výběrem cílové destinace. Poté následuje (pro většinu čtenářů zpravidla nudná) žádost blogera o tipy k jeho(!) vlastnímu výletu. Pak přijde (konečně!) samotná cesta. Blogeři machři píši už během pobytu, tady já dávám opravdu klobouk dolů. Zbytek blogistů chystá cestovatelské příspěvky doma po vybalení kufrů a zapnutí pračky. Počet dílů vašeho cestopisu není opravdu (bohužel?) ničím omezen.
Neradi se vydáváte na cesty, nebojte - podobně epicky lze uchopit i jiné: třeba oslavu výročí narození vašeho potomka nebo taky vánoční přípravy u vás doma, nemluvě o těhotenství! A taková přenášející blogerka, to je teprv román na pokračování.

Za třetí - slovíčka.
Budete-li psát do éteru, měli byste si osvojit i tak zvaný Blogerský slovník eufemismů. Když totiž máte třeba něco bez nápadu, nazvěte to prosím tradičním, studenému či sterilnímu se tady u nás říká minimalismu, rezavé je industriální, křivé asymetrické, drahé kvalitní a staré retro. Plastové je praktické a dřevěné správné. Ne-chutné se nazývá zdravým a nezdravé chutným. Když jste nakoupili hadry šité dívenkami v Číně, jásejte, jak to bylo (cenově?) výhodné. Když jste za něco naopak pekelně zaplatili, pochvalujete si jeho fair-tradeovost či trvalou udržitelnost. Nákupy dětem jsou investicí a nákupy zbytečností pro sebe se vůbec nebojte krátce zdůvodnit jako potřebu udělat si malou radost. Stačí opravdu zmínit stručně, obsáhlé pak budou až naše komentáře - my se tady jako parta umíme pěkně podržet! Jsem v životě nečetla, že by tu kdy někdo odsoudil (sebevětší) marnivost. Ony totiž blogují a komentují jen samé uznalé a moudré ženy! My se podpoříme (a zpravidla hned druhý den si koupíme totéž.)

Za čtvrté - terra incognita.
Jestliže se rozhodnete, že budete patřit mezi blogery, jež i fotí svůj domov, vězte, že ostatní vlastně z vaší domovské adresy uvidí jen pár koutů. Za krátko totiž zjistíte, co je fotogenické a co sakra ne. Tak například od nás Mitniků já ukazuji dveře na pavlači, výhled z pavlače dolů na předzahrádku sousedů už ale nikdy. Mám totiž za to, že takový Disneyland by vás mohl zabít i přes počítač! V naši předsíni vídáte zrcadlo a kousek botníku, praskající zeď vedle ale vždycky při úpravách v pc programu esteticky říznu. Z kuchyně znáte kredenc, stůl, linku. Moc často jste ale neviděli naše kuchyňské kvazi-okno, protože jim jde vidět právě ta nemalá prasklina v chodbě. V obýváku máme gauč, to víte. Znáte i naši knihovnu a čtecí lampu. Ale skandál v podobě televize tajím! Stejně jako obsah všech našich skříni, radiátory pod okny, všudepřítomné kabely od elektrospotřebičů, vypínače, posuvné dveře, tatrovku nebo XXL plastový koš s ještě více plastovými hračkami našich dětí.

Za páté - kiks.
Jako ti, co píší své b-stránky, byste neměli taky zapomínat na to, že každý správný bloger občas ujede! Ujede a pustí do etéru nějakou blbost. Pozvání na výstavu, co právě skončila. Recenzi na výstavu, co skončila před třemi měsíci. Hrubku. Nebo hrubku rovnou v nadpisu. Já za svou největší koninu ever považuji příspěvek s názvem František Kupka: Cesta k Amfoře. Vzpomínáte? To víte, amfora, amorfa; hodinky, holinky, obojí se natahuje ...

Za šesté - dřív nebo později chce každý z blogu vytřískat nějaké prachy.
Milý začínající pisálku, ráda bych ti prozradila, že nejdřív tvé stránky nebude vůbec nikdo nenavštěvovat, ale - když se objeví čtenáři/hodně čtenářů, přijde (možná i na tebe) chuť na nějaký ten vydělaný zlaťák. Způsoby jsou rozmanité. Někdo(?) například zkusí on-line střelit svou ušitou kabelku. Jiný k prodeji nabídne své zrovna velké gatě. A další si rovnou založí e-shop. Dost možná že ti taky v mailu přistane nabídka s umístěním reklamního banneru na tvůj osobní blog. Za reklamní plošku si vyděláš za rok za dva tak možná na nové boty. Nebo spíš na polobotky. A nebo: ti  někdo napíše a ty na to kývneš a budeš on-line propagovat opulentně barokní a barokně opulentní koupelny (jako třeba já) nebo naopak chladné schodišťové systémy (jako třeba taky já) nebo dětský přípravek do vlasů proti vším (vši jsem ve vší počestnosti odmítla). S kým a za kolik půjdeš, to je jen na tobě!

Za sedmé - Každý bloger kradl. A kdo říká, že ne, dělá to doteď!
Nebo jemněji řečeno: všichni se od začátku necháváme někým inspirovat. Někdo se nám líbí. Máme ho rádi. A rádi bychom byli jako on. Zkusíme třeba něco vyrobit/ušít/napsat podle něj a jsme šťastní, když se nám to povede. A ze samého nadšení to pak vystavíme k pokoukání se i na monitorech jiných. Dobrý bloger jde ale (naštěstí!) dál a v tom, co dělá, si za čas najde svůj styl, svůj rukopis, svou jedinečnost. Taky proto máme všichni tak rádi dobré blogy.
I když - zloděj křičí okradli mě! Já tady teď sice mudruju o ctnostech a neřestech blogspotového světa, přitom nedlouho nazpátek jsem se pěkně předvedla: vykradla jsem sebe sama. Myslela jsem a v hlavě si dlouho chystala, jaká to pro vás nebude řachanda, když příspěvek o (druhé) velmi temně barevné kabelce pro jistou paní Vránovou(!) nazvu Černá vrána, abych o chvíli později zjistila, že totéž jsem udělala už loni na podzim. Navíc - upřímně - ani tehdy jste se buhví jak nesmáli. (Tak snad že by teď?)

Za osmé - jsme lidi.
To, co zas není až tak k popukání, ale o to pravdivější, je, že každá blogerka má své (ne/přiznané) tabu téma. Něco osobního, o čem nikdy(!) nepíše. Že je rozvedená. Že kouří. Že je rozvedená a kouří. Že má tchyni alkoholičku a gamblerku. Že nedodělala školu. Že má partnera na baterky. Nebo proč nemá děti. Nepíše o tom, ale když se dva z blogosféry potkají u vína, dost si toho řeknou. Klidně hned na první dobrou. Vím, už se tady opakuju, ale chci vám to zase napsat - ona pověstná blogerská dokonalost je totiž chiméra jak prase.

Za deváté - (první) adventní (neděle).
Teď trošku sezónně o naprosto elementárním blogerském must-have. Příspěvek s tímto názvem. Ano, je to ohrané, malinko hodně bez invence, zcela nepřekvapivé, furt se opakující, ale vy musíte! Tak jako každý bloger dýchá, přijímá potravu a vylučuje, hlavně a především postupně pálí čtyři svíce. A kdo neukáže svou voskovou čtverku, ten jako by v naší blogální vesnici ani nebyl! Adventní peep show se čtyřmi knoty je základ každého správného blogu. (Nebo aspoň to tak právě vypadá.)

A za desáté - všehochuť.
To je závěrečná směska správných blogerských typičností: nakupování v second-handech a (otravné?) vytahování se nejlepšími kousky (samozřejmě) za nejnižší cenu, čtení nejlepších(!) knížek a focení úryvků z nich, chození na designové akcičky a okamžité zveřejňování (klidně i nehezkých) snímků tam pořízených a celkově pak zveřejňování černobílých fotek, pokud ty barevné už jsou fakt moc škaredé. Sebeprezentace naopak na obrázcích, kde vypadáme výhradně dobře, i kdybychom tam neměli být skoro vidět (ona každá štíhlá nožka se počítá!). Focení nápojů z ptačí perspektivy. Nošení pruhovaných triček. Opakování se. Účet na pinterestu. Razítkování. Retrofílie. Smysl pro detail. Smysl pro humor. A smysl pro radost ze života!

Takoví jsme my.

středa 17. prosince 2014

úterý 16. prosince 2014

Utěrková komedie pokračuje, dnes díl druhý




Opět jsem šila z fermlivingovského ručníku do kuchyně.
A tentokrát jsem nezůstala jen u A4 psaní. K němu do trojúhelníkové rodiny totiž přibyla i výletnická taška a ještě malá kosmetická záležitost.

Triangly míří pokaždé jiným směrem.






Ale společná je jim černá koženka k tomu.



Tedy abych nekecela: dvakrát černoška a jednou hořčice.

Prostě aby se s nimi Adél nenudila!
...
A ještě vám do ucha pošeptám, že jsem tyhle obrázky poslala i do Kodaně, spolu s dopisem "Hello, my friends ..."
Prostě že po Praze a v Brně lítají dvě holky s jejich kabelkami a co oni jako na to.

A co mi z fermLIVINGu odpověděli, to vám napínavě povím zase jindy!

pondělí 15. prosince 2014

Pro dny, kdy slunko ani nestihne vyjít


... je fosforeskující Černý Petr ideální!













Štěstí ve hře. Nebo v lásce. Vám přeju! Malým, velkým. Medvědům včetně.

sobota 13. prosince 2014

Kuba je na to ještě malý


Ale stejně jsem mu tu knížku pod stromeček koupila.
Proč obrazy nepotřebují názvy.

Hravě o moderním výtvarném umění.

Dvě dějové linky, které se dohromady spojí v detektivní zápletku, vám prozrazovat nebudu,

ale řeknu vám, knížka je to vtipná. Textově.

I obrazově.

Ale bacha - i moudrá k tomu.


(Tohle je moje nejoblíbenější dvojstrana!!!) 

Zasměje/zaujme se myslím (snad) každý.

Navíc vyprávěný příběh místy přechází i v komiks.
...
Prostě vlastně: skvělá kniha.

A ještě vám ukážu její autorský dream team.

Spolu s věnováním.
...
A na úplný úplný konec  tuze pěkný výrok ředitele Galerie Rudolfinum Petra Nedomy o naši publikaci:
Jedna z možných cest, jak se vlomit do světa dospělých, pro něž je umění posledním hřištěm z mládí, které jim zůstalo.