Kolaudujeme dům

Dům našich kamarádů.
Zítra odpoledne poprvé u nich doma.

A tak jim do nového bydlení něco neseme.

K užitku utěrky a navrch ještě srdce.

Čerstvě - společně. Tak ať šťastně!

Kdo to umí?

Pojmenovat tyto modré.

Právě mi dorazily nové koženky.
Já su také šťastné!

Na pozici čekatele

Mikuláš.
Než mu hokaido na sporáku dobublá ve vodě.

Neboli chvilkové zahánění hladu aviatickým/stínovým divadlem značky PEPE.

A do ložnice mám v plánu dát tento jejich závěsný mobil. Smějete se?

Spadla mi čelist

Hodně hluboko.

Objednala jsem Kubovi bundu a ta dorazila v balíčku, který mi zcela vyrazil dech.
Už jen ta krabice. S pozdravem. Jasné. Stručné. Kontaktní!

Uvnitř škatule pak vlnitá lepenka, prostě zalepená k sobě jednoduchou nálepkou.
Vše nature. Nejen mé oko proto napjatě čekalo, co bude dál!

Žádná divočina. Žádné barvy. Žádné cirkusy. Jak to tak většinou u baby obalů bývá.
Přitom se to nabízí: obsah asi bude(!) hrát všemi odstíny, sázka na přírodní balení je proto geniální!
S kontrabandem se netluče, naopak mu důstojně sekunduje. Och!

A místo běžně pohozených účetních dokumentů ...

... tady je vše, včetně formuláře k vrácení zboží, vtipně uložené ve svačinovém sáčku.

A nakonec mi ještě dali srdce.
...
No, nekup to!/No, nekup to zas!

Come, baby, come

Ač si slečna zatím ještě hoví v břišním interiéru své budoucí maminky, soupravu na špacír má už hotovou.

Kabelku na kočárek jsem ladila k bíločernému kočárku.
...
Měla být neutrální a - pro další kola - kompatibilní k oběma pohlavím.
Takže: šedá ucha, šedá taška, šedé dno.

Zapínání je na zip.

A na obou stranách tašky nechybí nutný, ale decentní, karabinkový mechanismu pro uchycení k madlu kočáru.

Na zadní straně kabely pak kapsa na drobnosti a velké vnitřní kapsy jsou ušité z barevné XXL puntíkaté látky.
Nepodařilo se mi je hezky vyfotit, ale vy jste holky šikovné, vy si představíte samy! Dík.

A k mimi-zavazadlu ještě lehká deka, ať z toho máme pěkně sakum pikum set na venek.

...

Sedmdesát pět na osmdesát centimetrů. Bavlna versus tyrkysový flís.
Látky stejně. Citace brašny jemná. Užití (doufám) neomezené!

Látkové nebe

K Uměleckoprůmyslovému museu mám mimořádný vztah. Na škole jsem vymyslela zábavně-vzdělávací program pro děti k části jeho pražské sbírky. Za svůj projekt jsem dostala cenu děkana a muzeum program ode mě následně odkoupilo. (Jasně, že za ty prachy jsem si koupila v Praze dům.) Bylo mi dva a dvacet a připadala jsem si nejúspěšnější na světě.

Tak - to jsem se tu pěkně pochlubila a teď k věci.

Už jsem tady říkala, že jsem se ve východních Čechách šla podívat do Muzea textilu v České Skalici.
Šla podívat je ten nejpřesnější obrat. Vystavené látky a spol. mě totiž tak uhranuly, že jsem tou krásou akorát otevřela hubu dokořán,
koukala se a koukala
a
přála si jediné: vsublimovat se dovnitř skleněných vitrín, abych byla dobovým vzorníkům ještě blíž.

Že se vám taky líbí?!?
...
A co teprve látky navržené českými výtvarníky!

Atmosféra muzea je specifická. Žádné terno byste na první dobrou nečekali.
Komické vstupné. Žádná publikace k expozici nikdy nevyšla. Ostatních návštěvníků nula.
Ale
když se paní v pokladně zeptáte, začnou vám vyprávět, jak ještě před pár lety byla v muzeu i prodejna látek (ach!)
nebo jak jejich depozitáře jsou nacpané k prasknutí ne/moderními látkami, které není kde vystavit.
...
Za šedesát minut osobního volna jsem si stihla vše jen prohlédnout,
nepřečetla jsem snad jediný popisek,
ale dostala jsem obrovskou chuť. Chuť zase šít.
Krásné látky jsou prostě vášeň.

Všichni chceme být jedničky

Ale tuhle DVOJKU já teď nosím na těle děsně ráda.

Moje z domu nejbližší kavárna.
Moje ze srdce nejmilejší kavárna.
I NEED COFFEE.
...
Tak právě ona slaví nyní druhé narozky. A stejně jako loni můžete spolu s ní slavit novým tričkem.
Je měkké. Je modré. Je z něj cítit Leeda, protože Lucie, co café vlastní, byla ještě nedávno půlkou mé oblíbené módní značky,
kterou budu nosit, až budu velká!

Lodičkový výstřih.