Půjde do tanečních

Tedy: pokud ji dcera na prodlouženou vezme s sebou.

A i když ten večer nebude za Popelku,
to přece ještě neznamená, že nemůže být
ZA HVĚZDU!

Tmavě šedá koženka s lososovým prošíváním.

Podivuhodný případ se psem

Pospala mi své ráno.
Vážný případ.
Kdybyste jen věděli, co všechno a kam ji spadlo, co ztratila, kam běžela, kdo běžel s ní a kdo proti ní.

Existovalo jen jedno možné řešení.
Pacientka musela být okamžitě léčena novou kabelkou. RM kabelkou!

Žebradlo na venčení psíka!
...
Z řezné látky - pro milovnici šedé a tyrkysové, ve sportovním vzhledu.
...
Dovnitř se musela vejít malá svačina a panenka od dcery a také její zajíc
a maminčin diář a láhev s pitím
a obojek
(ten my doma nemáme, a tak jediné co mu u nás nejvíc podobalo
je krejčovský metr ... proto na fotce!).

Na zip.

Vešlo se.

A teď už cross-body a aport a bě-ží-me!
Přeju pěkné svěží ráno.

Do lidušky

Dívčí kabela na noty.

Světle šedá kožka, s růžovým prošíváním.

Maminka si pro slečnu dceru přála něco se sovičkami,
jenže: pšt, ty já nemám ráda.
Nabídla jsem proto balónky a ty mi prošly. Jo!

Dovnitř
jsem pak krom jiného našila i kapsy na tužky,
protože nikdy nevíte, kdy vaše dítě přestane jen hrát cizí skladby
a
začne samo komponovat.
Takže: ať je dcerka - pro všecky případy - ready!!!

A tady ještě odkaz na píseň,
kterou jsem si pod vouskem broukala po celou dobu šití
aneb
Jaroslav a Zdeněk a náš Kuba mi v autě jednou vyzpívají díru do hlavy
(i když tenhle song patří k mým oblíbenějším).
Znáte taky?

Comeback

Náš obývák zažívá comeback. 
Nebo možná: poprvé v historii přichází jeho chvíle. Prostě si nevzpomínám, že bych se kdy jako bezdětná v něm zdržovala. Mé vzpomínky na naši tehdejší domácnost jsou také, že jsme buď byli v ložnici nebo pořádali mejdany v kuchyni - ono přece jen od jídelního stolu je to do špajzu a do lednice blíž.

Když se pak Kuba narodil, přišel můj obývákový zlom. Z jeho prvních šesti měsíců si pamatuji snad jediné - že jsem seděla na našem smetanovém gauči a kojila, koukala na ČT24, kojila a nebo kojila. Mou tehdejší nejlepší kámoškou se stala Patricie Strouhalová, provázející dopolední vysílání. Vídaly jsme se spolu (přes obrazovku) každý den! A některé dny byla možná i jediná, která vůči mě pronesla souvislou větu nesoucí význam a - velmi upřímně - měla jsi taky ráda proto, že jsem měla pocit, že ona je možná snad ještě tlustější než já tehdy.

Pak se z prostoru plynně navazující na naši předsíň a kuchyň stalo totální dětské centrum se všemi těmi dečkami a hrazdičkami a hračkami a knížečkami. Zabodnout si dřevěnou kostku hluboce do plosky nohy nebo vyvrtnout si kotník na vláčku u nás nebyl sebemenší problém. Naštěstí zhruba v jeho roce a půl jsme Kubínka vykopali do vlastního pokojíčku, čímž se množství hraček v obýváku snížilo asi tak o pět procent.

Nicméně - od té doby furt a stále - se snažím vytvořit z našeho polštářového otomanu, stolku z antiku, křesla ze Švédska a čtecí lampy důstojný dospělácký prostor, vhodný zejména pro sobotní válení se u StarDance.

Velkým krokem v této proměně byl nákup obrazu od Andrey Tachezy. Krom grafického listu, který jsme dostali ke svatbě, je to náš první originál doma a musím vám říct: mít obraz je METAFYZICKÁ věc. Kdykoli ho minu, cítím příval energie. A to si ani raději nepředstavuju, jaké by to bylo, kdybych měla třeba chvilku čas a na ptáky ve větvích jen tak pár minut v tichu čuměla. 
Nádhera. Silné. Jemné. Přirozené. Přítomné. Opravdické!

Obraz (zakoupený o prázdninách) bohužel stále nevisí ...
(nejen proto že vrtání s příklepem do zdi z 19. století jsme s Kubkou na kurzu Kutílek ještě nebrali),
ale abych muži (pro změnu) tolik nekřivdila,
hmoždinky už koupené JSOU! 

Opřený o skříň působí chudák obraz tak nějak přiťáple,
ale vidíte to to spolu se mnou, jakou dynamiku bude mít zavěšený?
Jak bude krásně korespondovat s křehkým skleníkem?
...
Nejhodnější Lenka mi už poradila, co a jak do něj.
Masožravky (rosnatky/láčkovky/špirlice/mucholapky), fitonie, kapradiny (asplenium, srpovice, ledviník, netík, sleziník), orchideje nebo vodněnky.

...

Hned v lednu jdu na to!

A ještě 
má úplně nová váza - vlastní výroby.
Keramický kurz tento semestr nestíhám, ale protože si některé z vás přály od Ježíška hliněné výrobky mého autorství
a on mi zprávu přeposlal,
jen co to náš rodinně-logistický program dovolil, hned jsem tam mimořádně běžela makat.
A při té příležitosti si vyzvedla tuto šamotkovou paní, zpola naglazovanou,
co tam na mě čekala už od léta.
...
A jako chorobný haptik, kdykoli jdu kolem, hladím ji a hladím.

Nicméně: rekultivace naší obývací polo-místnosti tímto nekončí! Mám pro ni i speciální složku, takže: zůstaňte na lince, já se zase ozvu!

Když všichni šílí

... že už pečou/že ještě nepečou.
... že nakupují/že ještě nenakupují.
... že mají jen nápady/že na dárky nemají ani nápady ...

... tak to je - myslím - ten správný čas na první letošní sníh!
...
Krakonoše - Černá hora

Kde Kubka premiérově prubnul svou novou šálu.
Tunel 120 na 15,
 z jedné strany flanel, z druhé šedá proužkovaná pletenina
(ta nejde vidět, ale revers jsem myslela jako seriózní verzi nákrčníku, třeba k zimníku).

David a Goliáš ...

... vlastně naopak!

Aneb koulování po kubínkovsku.

Dolů na sáčku od svačiny.

A večer pak prohřát zmrzlé tělo v sudu.
Ideální zejména pro ty, co nemohou pít.

A ještě jeden náš víkendový šok:
Kuba poprvé u klavíru.
Odložil auto i vlak(!) a hrál a hrál a hrál ...
...
To děcko chci domů ... :o)

Dá si někdo karamel?

S příchutí máty.
Protože co může být lepšího než sladko v puse takhle při pátečním ránu ... ?!?

Povedl se mi husarský kousek

Mamince jsme plánovala naježit kabelku. Na dně bedny jsem měla ještě od léta nasyslený kousek opravdické kůže, co mi dal tchán. Látku jsem košér koupila úplně novou. A pak jsem se lekla.

Má mamka má totiž zvláštní vlastnost: ona miluje všecko, co mám já! Už tisíckrát v životě - ještě ve dveřích u našich - dřív než jsem se v předsíni zula - jsem ji dala své úplně nové náušnice/košili/sukni. Vždy začne vše tak obdivovat, prohlížet a znova chválit, že jí to nemůžete než okamžitě věnovat. Ona je pak nejšťastnější. Ale naopak: velmi kritická je k dárkům, které jí oficiálně nesu. Ty chce přešívat, párat, vracet či nejčastěji: ukládat hluboko na dno skříně.

Jaký osud by měla lístečková kabelka, jsem proto raději nechtěla ani domýšlet a látku srabácky zahrabala mezi ostatní mé metry naskladněných látek do krabici v ložnici a maminku při poslední návštěvě u nás v Praze vyzvala, ať si vybere sama(!), z čeho ji mám kabelečku ušít.

A - ano ano, tušíte správně: mamča si fakt vybrala onu zelenkavou verzi. Nevěřím!

K hnědé kůži sedla výborně.

Vnitřní látku si sama vymyslela červenou
a
když jsem já vytáhla z šuplíku červeného psíka, radostí nad ním nevěřila zas ona.

A protože mi po ušití kabelky zůstal ještě ocásek kůže,
vyšvihla jsem ještě k ní malé pouzdro.
...
Kdo by to chtěl vědět, mamka v něm bude mít papíry a spol. k autu.

Ta červená nás obě dvě moc bavila.
Pěkně tu soupravičku nakopla.
...
A jestli máte pocit, že obojí je ušito úplně ťip-ťop, tak máte možná i pravdu.
Nebo aspoň: já se šíleně snažila!!!
Mamka totiž taky umí šít a navíc ještě - ona je stavař,
takže ona na stroji nešije, ona rýsuje! ... :o)

Pohladit si

... červený velur s drsnou britskou podšívkou - kdo chce?!?

Mirka si mě nejdřív vyzkoušela

Prve si objednala organizér a toaletku k tomu.
Po obdržení balíčku mi napsala, že zpracování je profi (Uff.) a poprosila si o kabelku (Jo!).

V tuto roční dobu a přes monitor počítače
vás asi těžko přesvědčím,
ale kabelka je modro-krémová.
Věřte - nevěřte.

Uvnitř s látkou,
která by - podle zadání - měla za každé okolnosti budit dobrou náladu.
...
A to už si rozhodněte sami!

Seriál pokračuje

Dnes mám pro vás další kabelečku inspirovanou uměním - tentokrát je to psaní ušito skutečně z tapety vytvořené podle Williama Morrise.

(Myslím, že u Mráze ani netuší, jaké poklady tam prodávají.)

A komu je málo jen tak klouzat po povrchu,
zde i odborný výklad nejmenované kunsthistoričky a nově i majitelky žebradla:

Chcete nosit přes rameno sen anglických intelektuálů 19. století? Máte možnost! Kabelka s tapetou Williama Morisse zve ke snění o tom, že potkáte toho pravého a budete vysílat tak neodolatelné signály, že se do Vás bezhlavě a na první pohled zamiluje jako rytíř Lancelot do své Guinevry. Všimněte si té sofistikované kombinace hrdliček jako symbolu lásky a zajíců jako motivu ryze erotického. A to vše v dubu a bodláčí v jemné bledě modré a krémové. Tajná ženská zbraň.

Here you are.
Enjoy it!