Stránky

pátek 31. května 2013

Hlavně aby byl tmavě modrý

Napsala.
Košíček do koupelny.




Škoda že nemůžu každé zboží předávat osobně. 
Tahle spokojená majitelka se s košíkem okamžitě začala fotit na fb a nahlas přemýšlela, jak s ním bude chodit po ulici.
Prostě srandy kopec!

Naopak myslím, že bych si neuměla stoupnout za pult a své věci nabízet. Šikovné kamarádky z keramiky mají plno hrůzostrašných historek, kterak si pronajaly stánek na vánočních trzích a prodávaly své šperky/šaty/keramiku. Peklo je to prý být hned vedle klobás, lidé s mastnou pusou a kapajícím párkem jen ohlížejí vaše zboží, a pak ani ne opodál šeptají "Mámo, to maj drahý". Těžko snáším kritiku svého šití, případné odmítání kupujících bych asi neustála. Pusu mám prořízlou a umím mluvit víc než nahlas; spisovně, rychle a přesvědčivě  Ale ta má ješitnost. Teď mě napadá, že jsem vám asi ještě ani neřekla, že jsem si onehdá málem plácla s mou manažerkou. Manažerka Rosy Mitnik! Jenže to bylo k půlnoci a já měla upito a velké oči. Ráno jsem vrátila zpátky na zem a doufala, že si to ani jedna z nás nebude pamatovat.

Jani, díky!

čtvrtek 30. května 2013

Tak Moment!

Mapujeme s Žanou naši budoucí konkurenci, vinohradské kavárny. 
Tady je laťka hodně vysoko.
Moment café.

Minimalistický čistý prostor.
Světlo!
Profesionální vtipná grafika na zdech.
Hrací místo pro pidi-lidi stran hlavního dění.
A neformálně laskavá obsluha (on).

Jestli si tam nemůže skočit na kafčo hnedka dnes odpoledne - a že počasí je na to jak dělané, nabízím k nasátí aspoň atmosféru - tady na jejich blogu.


Krásných vizitek mají na výběr několik druhů, neovládla jsem se a vzala si na památku do diáře hned dvě.
Výborný čtecí koutek,
třeba když jste přišli sami, nebo když vás váš společník neba nebo vám dělá dítě v kavárně ostudu
a vám se chce nutně prchnout ... 
A pochopíte někdo tohle?
Deštník, co se hodí k pouzderku ode mě i k prostírání v kavárně ... Život je krásný!!!

středa 29. května 2013

Výpůjčka


Lada mi půjčila knížku - Povolání: Žena. Jestli taky občas míváte intenzivní hluboký pocit, že jste největší chudinka na světě, vřele doporučuju. Budete se smát. Hlavní hrdince. A pak sobě!

Stylově bych ji zařadila k chlapcům jako je Woody, David nebo Leo. A v téhle partě pak chybí jen Kingsley a jeho Lucky Jim.

Nejlíp se mi na těle i na duchu udělalo po povídce Jaká matka by ... vydržela celý den bez holení.





úterý 28. května 2013

Proces

Došito. Hotovo. 
A4. Cross-body. Režné dno, růžové prošití, přehazovačka oblíbený modrý puntík.
A nastává další má oblíbená fáze: balení.


Dovnitř vložit tajný dárek. Ovázat mašlí. Napsat poděkování.
Vystlat hedvábným papírem a dát do krabice.
A teď kruciální otázka: co bylo dřív - taška nebo krabice? ... :o)

A už jen zalepit, zamávat a šťastnou cestu!

Kabelka je pro mou zatím nejmladší zákaznici.
Mimořádně slušně vychovanou dívku - v každém mailu neopomněla pochválit buď blog nebo mé kabelky.

Jo jo,
na tohle mě užije ... papírenství, epigonství ... 

pondělí 27. května 2013

Drahá teta a já



Přála si jen organizér.
Chápu, kabelky má fajnovější.

Ona je celá taková supr-trupr-nejlepší.
Moje teta.
Vždycky byla.
I za komunistů. Uměla vybrat nejkrásnější dárky. Vykouzlit šmrncovní domácnost. Sama kost! Blondýna, s francouzským espritem, co voní parfémem. I přes trvalé bydliště v Hrabůvce. Kdyby neměla tak těžký osud, přála bych si jednou dceru Josefínu - podle ní.

Maminčina sestra.



Lízátka a křídy v organizéru do kabelky?
Proč?
Já nevím, asi že je pondělí a chci se aspoň koukat na hezké věci ...


Kolečka jsou krásně korálová - jestli to jde vidět
a to šedé stoprocentní len, ne jako že bych tomu tak rozuměla.
Říkala to paní prodavačka, tak to tu teď papouškuju.

A kdybyste se chtěli zeptat, proč dávám ty štítky pokaždé jinam a jinak,
tak proto že na ně skoro vždy zapomenu, a pak párám, co jsem šila naposled.
Prostě profík ... :o)

pátek 24. května 2013

Není lepší děkovný dopis

po obdržení zboží než ten, ve kterém kromě pochvalných slov je i další objednávka mého zboží.
Milé. Vítané. Moje ego masírující.

A teď popořádku: nejdříve si přála psaní - ke státnicích, k promocím.
Vzorně poslala odkazy, jaké bude mít šaty. Jaké boty.

Se vůbec nedivím, že první část zkoušek má úspěšně za sebou, s takovou důkladnou přípravou! Marie, gratuluju!!!

Krémové psaní. S přehazovačkou a velurovým vzhledem.





Ke zkouškám pod pažu.
Na oslavy pak přes rameno. Protože trubka, pugety a tak. Výborný praktický nápad v zadání! Ucho je na přání dost dlouhé, já bych tašku nosila takhle - "na krátký špagát".

Gaudeamus igitur.
Plus pěkný víkend všem!



PS: A cože si slečna přála dál? Interně bych ji nazvala "taškou do života". Coming soon!

čtvrtek 23. května 2013

Lid si to žádá

Chtěla tašku.
Nějaká ta koženka, látka. Samozřejmě ucha, dvě.
Dovnitř pár kapes.
A zip.

Jenže: já kabelku se zipem v životě nešila. Opotila jsem se. Ehm ehm. Nestačilo by deset magnetů vedle sebe? No, raději jsem se neptala a navenek se tvářila jako že jasňačka.

Ušila jsem kabelku, a pak stejně dlouho vymýšlela/šila zip. Trochu jsem opisovala od své ZARA tašky, něco z ofiko návodu na ušití organizéru, výsledek prosím předkládám k nahlédnutí.






Ale jsem spokojená. Další level zdolán. Roso, dobře ty!
PS: Včera jsem obdržela požadavek na tašku s námořnickým lanem - takže žádné ležení na vavřínech, jede se dál ... :o)

Kabelka je pro mou sestřenici.
K dnešním narozkám!

PŘEKVAPENÍ!!!

středa 22. května 2013

Fusion hotel

Dostala jsem dárek. Noc v hotelu.

Den předtím jsem doma řádila jak černá ruka. Nechtěla jsem, aby Kubově guvernantce vypadla na hlavu celá naše domácnost, kdykoli otevře kteroukoli skříň. Vstup do nové sezóny, zase nové hadry, botky, kabelky; zimní věci řádně neuklizené, plus resty z minulých let (v případě mého muže i minulého století). Bojovat s přecpanými almarami jsem chtěla ale důstojně. Muže jsem tedy vlákala do postele, otevřela mu víno a hupskala po poličkách nahoru dolů, ukazovala mu, co nechat, co darovat a co do charitativního kontejneru. S rostoucí hladinkou v jeho krvi se zvětšovala i kupka v modré IKEA tašce. Nakonec jsme navršili tři. Úžasný to pohled na ložnicovou skříň, energie proudí, jak by řekli mistři feng-shui. Sama energicky též nakopnutá jsem se vrhla i na svou půlku a přítomné sestře nadělila pár svých kousků. Znáte tohle fešn motto: Už nejsem tak mladá, abych mohla nosit levné věci? Spokojená já, spokojená sestra. Nedbala jsem nočního klidu a řádila dál: na řadě byl botník. Dobrá třetina šla pryč, kousky vzhledem nedůstojné, okopané, sešlapané, zlomené. Měla jsem takovou radost. Tolik místa! Tolik čchi. Jen malá otázečka stranou: co děláte se starými dětskými botami?

Spokojená že opouštím uklizený byt, jsem si v neděli sbalila: kartáček, prádlo, foťák, olíbala syna ze všech stran a vyrazila s mužem - trochu netypicky - tramvají do hotelu. Volný den a nepřerušená noc je pro mě stále největší luxus, největší slast, takže bych šla i pěšky, i po rukou.

Jednou jsem četla v drahém tlustém barevném časopise, že největší chyba lidí je, že chtějí mít své domy jako pokoje v hotelu. Mudroval jeden architekt. Sorry, ale jo. Chci. Toužím. Sním. Vintage pokoj ve fusion hotelu v Jindřišské, to je moje! Staré. Ale čisté a voňavé. Přírodní dřevo, plech a bílé peřiny. Muž se zul a začal studovat nápojový lístek, já vše ohlížela, brala do ruky, hladila, vracela zpátky na místo a fotila. Byla jsem unešená. Správná volba, správný pokoj pro mě. Fajnový dárek! Když jsme dolistovali z domova přinesenými časopisy a já se přestala vyklánět z okna a užívat si výhled na kopuli Pantheonu Národního muzea, vyrazili jsme na nákupy. Pěšky, pomalu, líně. Zjistila jsem, že mám z Kubovy alergie na obchody už pěkný tik - zvykla jsem si, že se mi hned po vstupu do prodejny rozjedou oči do stran. Jedno oko honem hledá mezi regály požadované zboží, zatímco druhé paralelně šilhá po volné pokladně. Tentokrát jsem si musela poručit nepospíchat. A kam se hrabou Davidovy otrávené pohledy na synův řev, tsss, úplná hawaj. 

Povečeřeli jsme dole v hotelu v restauraci Epopey, kde jsme se po příchodu chvíli osahávaly se slečnou servírkou. Jako správná dámička na dovolené jsem prosila o zvýšení teploty v restauraci, byla mi zima. Jako ano - mohla jsem si odrolovat džíny zpátky dolů přes kotníky, ale to by zas tak nevynikly mé nové modré balerínky, že?!? Mladá číšnice naprosto přitakala mé stížnosti na přítomnou zimu a ochotně mi nabídla své ruce, abych si zkusila, jak je chladno jí. Zmrzlá na kost, řeknu vám. Se vzduchotechnikou prý žádná moc velká kouzla dělat nešla, ale zatímco se muž sytil polévkou, přinesli mističku s krutóny na ochutnávku i pro mě - zdarma. Mixovala jsem hráškový krém s vínem a teplo mi bylo vlastně hned. Hlavní menu: steak, losos - obojí za plný počet hvězdiček.

Po pár hodinách plně manželského večera jsme se s mužem možná začali i trochu nudit, takže když na stropě našeho pokoje začal blikat modrý stroboskop, okamžitě jsme vyskočili z postele a s nosy přilepenými na okně jsme sledovali uliční zásah policie. Nicméně slibně se rozvíjející drama: loupež na stavbě - se nakonec ukázal spíš jako nepovedený pokus o vandalství stran zfetovaného mladíka, kterého se muži zákona snažili zpacifikovat dokonce za asistence jeho dorazivších rodičů, soudě podle řeči těla a vzájemného vstupování si do osobních zón. Když pak hoch s klepety na rukou začal zvracet do blízkého odpadkového koše, odvrátila jsem zrak, opustila kovbojku a šla si zpátky číst do peřin.

Ráno opulentní snídaně, jako vždycky v hotelu jsem si dala i čaj i kávu i džus i jogurt i musli i kompot i croissant i druhou kávu. Muž se nacpal vajíčky a párky a ještě s mastnou pusou klasicky zasténal, že takhle nikdy nezhubne, sedl na své skládací mini kolo a odfrčel do práce. Já si prošla ještě vintage zázemí hotelu, posbírala prospekty (i ostatní jejich tematické pokoje - LoveRoom, RockRoom - mají svůj vtip), a kdyby nebylo tak brzo, šla bych ještě na polívku do voňavého Soup in the City vedle. Už jen pro ty jejich žluté židle! Místo toho jsem zas trojkou zpátky odcinkala domů, za Kubou, s dost překvapivým pocitem: těšila jsem se, až zas po mě bude někdo něco chtít. Vskutku dárek ke Dni matek.



Nejlepší toaletka na světě - PONK!

Velký den s velkou parádou




Hodil se mi ke kabelce, pan manžel.
Systém na vzkazy .. není pro každého, ale mě bavil.



A štěstí, že byl přišroubovaný - tenhle noční stolek,
jinak bych porušila vychování i zákon a šla zpátky domů s ním.
Vskutku výborný kus!

úterý 21. května 2013

Podmořský svět


Polotovar.
Teď už si stačí s mozaikou jen chvilku pohrát
a rám zrcadla v koupelně je na světě.

Výsledek vám ukáže Lady G.

pondělí 20. května 2013

Jak překonat ranní stesk po tatínkovi

Novou plastelínou nikdy neurazím ...





... a chybějícího tátu si prostě vyrobíme.

(Podobnost s Danem Nekonečným je neúmyslná a čistě náhodná ...)

A ještě pomazlit.