Fusion hotel

Dostala jsem dárek. Noc v hotelu.

Den předtím jsem doma řádila jak černá ruka. Nechtěla jsem, aby Kubově guvernantce vypadla na hlavu celá naše domácnost, kdykoli otevře kteroukoli skříň. Vstup do nové sezóny, zase nové hadry, botky, kabelky; zimní věci řádně neuklizené, plus resty z minulých let (v případě mého muže i minulého století). Bojovat s přecpanými almarami jsem chtěla ale důstojně. Muže jsem tedy vlákala do postele, otevřela mu víno a hupskala po poličkách nahoru dolů, ukazovala mu, co nechat, co darovat a co do charitativního kontejneru. S rostoucí hladinkou v jeho krvi se zvětšovala i kupka v modré IKEA tašce. Nakonec jsme navršili tři. Úžasný to pohled na ložnicovou skříň, energie proudí, jak by řekli mistři feng-shui. Sama energicky též nakopnutá jsem se vrhla i na svou půlku a přítomné sestře nadělila pár svých kousků. Znáte tohle fešn motto: Už nejsem tak mladá, abych mohla nosit levné věci? Spokojená já, spokojená sestra. Nedbala jsem nočního klidu a řádila dál: na řadě byl botník. Dobrá třetina šla pryč, kousky vzhledem nedůstojné, okopané, sešlapané, zlomené. Měla jsem takovou radost. Tolik místa! Tolik čchi. Jen malá otázečka stranou: co děláte se starými dětskými botami?

Spokojená že opouštím uklizený byt, jsem si v neděli sbalila: kartáček, prádlo, foťák, olíbala syna ze všech stran a vyrazila s mužem - trochu netypicky - tramvají do hotelu. Volný den a nepřerušená noc je pro mě stále největší luxus, největší slast, takže bych šla i pěšky, i po rukou.

Jednou jsem četla v drahém tlustém barevném časopise, že největší chyba lidí je, že chtějí mít své domy jako pokoje v hotelu. Mudroval jeden architekt. Sorry, ale jo. Chci. Toužím. Sním. Vintage pokoj ve fusion hotelu v Jindřišské, to je moje! Staré. Ale čisté a voňavé. Přírodní dřevo, plech a bílé peřiny. Muž se zul a začal studovat nápojový lístek, já vše ohlížela, brala do ruky, hladila, vracela zpátky na místo a fotila. Byla jsem unešená. Správná volba, správný pokoj pro mě. Fajnový dárek! Když jsme dolistovali z domova přinesenými časopisy a já se přestala vyklánět z okna a užívat si výhled na kopuli Pantheonu Národního muzea, vyrazili jsme na nákupy. Pěšky, pomalu, líně. Zjistila jsem, že mám z Kubovy alergie na obchody už pěkný tik - zvykla jsem si, že se mi hned po vstupu do prodejny rozjedou oči do stran. Jedno oko honem hledá mezi regály požadované zboží, zatímco druhé paralelně šilhá po volné pokladně. Tentokrát jsem si musela poručit nepospíchat. A kam se hrabou Davidovy otrávené pohledy na synův řev, tsss, úplná hawaj. 

Povečeřeli jsme dole v hotelu v restauraci Epopey, kde jsme se po příchodu chvíli osahávaly se slečnou servírkou. Jako správná dámička na dovolené jsem prosila o zvýšení teploty v restauraci, byla mi zima. Jako ano - mohla jsem si odrolovat džíny zpátky dolů přes kotníky, ale to by zas tak nevynikly mé nové modré balerínky, že?!? Mladá číšnice naprosto přitakala mé stížnosti na přítomnou zimu a ochotně mi nabídla své ruce, abych si zkusila, jak je chladno jí. Zmrzlá na kost, řeknu vám. Se vzduchotechnikou prý žádná moc velká kouzla dělat nešla, ale zatímco se muž sytil polévkou, přinesli mističku s krutóny na ochutnávku i pro mě - zdarma. Mixovala jsem hráškový krém s vínem a teplo mi bylo vlastně hned. Hlavní menu: steak, losos - obojí za plný počet hvězdiček.

Po pár hodinách plně manželského večera jsme se s mužem možná začali i trochu nudit, takže když na stropě našeho pokoje začal blikat modrý stroboskop, okamžitě jsme vyskočili z postele a s nosy přilepenými na okně jsme sledovali uliční zásah policie. Nicméně slibně se rozvíjející drama: loupež na stavbě - se nakonec ukázal spíš jako nepovedený pokus o vandalství stran zfetovaného mladíka, kterého se muži zákona snažili zpacifikovat dokonce za asistence jeho dorazivších rodičů, soudě podle řeči těla a vzájemného vstupování si do osobních zón. Když pak hoch s klepety na rukou začal zvracet do blízkého odpadkového koše, odvrátila jsem zrak, opustila kovbojku a šla si zpátky číst do peřin.

Ráno opulentní snídaně, jako vždycky v hotelu jsem si dala i čaj i kávu i džus i jogurt i musli i kompot i croissant i druhou kávu. Muž se nacpal vajíčky a párky a ještě s mastnou pusou klasicky zasténal, že takhle nikdy nezhubne, sedl na své skládací mini kolo a odfrčel do práce. Já si prošla ještě vintage zázemí hotelu, posbírala prospekty (i ostatní jejich tematické pokoje - LoveRoom, RockRoom - mají svůj vtip), a kdyby nebylo tak brzo, šla bych ještě na polívku do voňavého Soup in the City vedle. Už jen pro ty jejich žluté židle! Místo toho jsem zas trojkou zpátky odcinkala domů, za Kubou, s dost překvapivým pocitem: těšila jsem se, až zas po mě bude někdo něco chtít. Vskutku dárek ke Dni matek.

Nejlepší toaletka na světě - PONK!

Velký den s velkou parádou. 

Hodil se mi ke kabelce, pan manžel.

Systém na vzkazy .. není pro každého, ale mě bavil.

A štěstí, že byl přišroubovaný - tenhle noční stolek,
jinak bych porušila vychování i zákon a šla zpátky domů s ním.

Vskutku výborný kus!