Stránky

středa 7. listopadu 2012

Moje

S přesunutím synova spaní vznikl v ložnici prostor pro můj pracovní kout. Zatím je to takový hybrid: psací stůl k mnoha účelům. Párkrát do měsíce u něj navážno pracuji, jinak zpravidla relaxuju rukami. Od zbytku bytu je takhle místnost oddělena půlmetrovou zdí, takže ani mašinka Singer nikoho neruší. Zvykám si - je to tu jen pro mě, což je zvláštní - za poslední měsíce jsem si nějak zvykla o všecko se dělit - o čas, tělo, jídlo ...
Stůl je modrožlutá švédská stálice, jen šuplatům jsem vyměnila úchytky; židle vlastenecky z Tonu a obraz zarámovaná utěrka. Mám vymyšlenou ještě jednu fotku, kterou si spolu s lučním reliéfem přitluču na volné místo. Coming soon.




Další košíčky, skromně musím poznamenat - ty už mi jdou; pravda u zelené lemovky jsem naposledy zlomila páradlo, ale i tak jsem si - možná poprvé - šití na stroji úžívala. Já snad ani nebyla zpocená na zádech.
Látka je ze starých závěsů, příště si musím ještě pohrát s ptáčky, ať hezky vyniknout - na správných místech = správně střihnout látku.

Reliéf, který jsem dostala k šestým narozeninám,
od mé tety Josefíny,
která má zvláštní dar - všechny její dárky naprosto zbožňuji, jsou nejkrásnější.
Zatím visel ve všech (čtyřech) bytech, kde jsem kdy bydlela.

Vyměňovat úchytky by mě asi nenapadlo, kdybychom ty původní (plastové, tvářící se jako kov) neodšroubovali, poté co Kuba 1 294 477krát  vyndal všechny věci z šuplíků.
A protože všechno souvisí se vším, nyní jsou ucha ze zeleného šikmého proužku, co mi zbyl z košíčků.

A ještě ptačí sedák - vhodný zejména v letních měsících,
není nikterak měkký, pohodlí při sezení si dělám vlastním tukem.

9 komentářů:

  1. Tak ale tenhle koutek Vám nepokrytě závidím! Nám se do ložnice kromě postele a skříně nevejde vůbec nic, ale fakt vůbec :-) A koutek v obývacím pokoji - to je jako kdybych si rovnou na záda napsala ceduli "Nepotřebujete někdo něco? Jsem tu jen pro vás!" :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě teda musím říct, že to máte moc pěkné. Úplně mě to láká usednout... :-) A náklonnost k tomu lučnímu reliéfu naprosto chápu, takovým tím holčičím cítěním uvnitř... Dostala jsem takový podobný, jen trochu jednodušší, vloni od mojí Mařenky (školkové tvoření) a mám ho taky moc ráda.

      Vymazat
    2. Milá Pondělí,
      ráno mě kdos příšerně naštval, ale příšerně. Pak jsem si ale přečetla Vaše komentáře a mám - díky Vám - zas krásný den. Cedulce na zádech jsem se děsně nasmála, fakt vtipné.
      Děkuju za Vaše pochvalná slova a žasnu nad umem Marušky, můj vystavovaný reliéf se za komunistů totiž prodával v prodejně Dílo za těžký prachy a dneska se to dělá už ve školce ... tss tss tss, ta dnešní mládež ... :o).

      Vymazat
  2. Stejný stůl máme taky, jen na něm trůní monitor a klávesnice. A brzy se chystám ho zlikvidovat a koupit nový - jiný. Je strašně nekvalitní, deska se hrozně prohýbá, lišty se odlupují, a to ho máme tak dva roky. Čekala bych delší trvanlivost. Ale ten zásuvkový box na kolečkách mi vyhovuje, nemám totiž dost prostoru na vysouvání pevných zásuvek, tak prostě jen vyjedu celým boxem šikmo.
    Žofa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žofo,
      prohýbá se vám deska? Že vy na tom stole tančíte? Přiznejte se ... :o)

      Vymazat
  3. tady je tak prijemne malo veci.. stul mam asi stejny (tos necekala, vid? .)), akorat ho jde videt presne 30 cm2. a proto ho taky nemam v loznici (ne ze by se tam vesel ,)) teta josefina umii!
    nicmene.. az se jednou teda prestehuju do obyvaku.. s dovolenim si na radu pani pondeli dam na zada ceduli NEVIDITE MNE. protoze by to asi bylo podobne. jo a aktualni vystavene veledilo k shlednuti na mem instagramu ,)
    ps. ja uz vecer tak nemuzu, ze praci jen predstiram a ocumuju blogy a poradek a stastny zivot na tech internetech :))
    pss. az se mi neco libit nebude, zminim to taktez, dont worry ,)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simsalabimko,
      ty jsi prostě nejlepší - já se jen směju a směju a směju.
      Abstrakce je úžasná, divoké, expresivní, originální - kam jste si to pověsili? Umělec a ještě umí jíst příborem, to se dnes jen tak nevidí ... šikovný asi po rodičích, že?!? ... :o). A ta fota - já to nechápu, tam je rozdíl pár hodin? Kočka! A ten souměrný obličej, to chci taky - v příštím životě!!!
      PS: Šmírování a nasávání energie od jiných, v tom jedu (taky), kor když mám blbý den. Báječná terapie, někdo by to tom měl napsat nějakou tuze chytrou knihu ... :o)

      Vymazat
  4. Ach milá Roso, to je taková nádhera! U Tvého koutku bych se okamžitě usadila a jak už bych tam jednou seděla, nikdo by mě odtud nedostal. ;-)
    Reliéf od tety Josefíny mě až dojal...je překrásný a chápu, že visel v každém tvém domově (a v dětském pokojíčku od tvých šesti let). Miluju takové "citové" věci a pár jich doma taky mám. Třeba zlaté keramické kapesní šitíčko, které mi dala babička s hodinkama, když jsem nastupovala do školy (á, takže taky v šesti letech) ;-)...
    Tvá Vivi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vivi,
      jéééééééééééé, Tebe jsem už neviděla - teda "u Tebe" já čumákuju furt. Musím Ti brzy napsat, jak jsem se zamilovala do pana doktora H.
      Zlaté keramické kapesní šitíčko? Šmankote, tolik přívlastků?!? Uka - uka - uka! Těším se na tu velkou krásu!!!

      Vymazat