Za pět dvanáct

Já vím, už jenom pět dní. Ale i kdybyste se tam měli proplazit na poslední chvíli jako pod padající mříž do pevnosti Boyard, stojí to za to. Výstava Evy Kmentové v Sovových Mlýnech končí už tuto neděli, přesto si vás na ní dovolím ještě pozvat. Jedna místnost, uměřeně exponátů, intimní atmosféra. Paní Kmentová není jediná na světě tvořící prsty, palce, pupky, na rozdíl od jiných ale u ní (téměř) vždy najdeme zachované lidské měřítko. Vše je drobné, možná drobné jako člověk sám, ve své existenci. Kurátor výstavy Ruce, prsty, rty na plakáty, brožurky, pohledy vybral úplně jiné objekty, než oslovily mě. Stokrát a znova jsem si musela prohlížet nádherné sádrové stély z poloviny šedesátých umístěné uprostřed galerie. Lehkost a plodnost, běželo mi furt hlavou. Masivní objekt Opona (bohužel nešel vyfotit bez lidí a jeho ofiko fotku jsem pro vás nikde nenašla) bych chtěla domů hned - pro jeho přírodnost, přirozenost, tajemství. Naprosto materialisticky a přízemně však musím uznat, že by se k nám nevešel. To se ale nedá říct o jemných kresbách, opět s ústředním tématem těla, někdy na muchlaném papíru. Ježíšku, prosím - tu s názvem Cesta (1973) nebo Setkání (1975). Asi si klepete na čelo, že toužím všechno vlastnit a věšet si nad pracovní stůl, ale navedla mě paní Meda. V bookshopu jsem si na rozloučenou s výstavou koupila její Svědectví korespondence, což je několik dopisů, které si spolu stihly vyměnit sběratelka umění a sochařka a malířka před její předčasnou smrtí. Psaní to jsou krásná a hodně smutná. A právě se v nich krom jiného dozvíte, co má Meda Mládková pověšené v pracovně, co vedle knihovny a co v předsíni. Ta se má!

Subjektivita, erotika, lidský osud a smrtelnost, mám načmáráno ve svých poznámkách k výstavě. A ještě velkým slovo otisk.

Běžte a nechte se okouzlit jemnou poetikou lidského těla!

Ruce jako objekt doteku a perforace.

Moje nej - Osetá krajina.

Tohle vás pobaví: léta kunsthistorici interpretovali tohoto "Muže terče" v souvislosti s  událostmi roku 1968, pak se ale v červenci v Sovových Mlýnech zjevil samotný Olbram a řekl, že je to blbost. Figuru - přesně podle obrysu jeho těla - vytvořila jeho první žena už na jaře osmašedesátého a Zoubek zase vytvořil figuru její. A prý vůbec nešlo o politiku, ale (pouze) genderovou a kariérní rivalitu uvnitř uměleckého páru.
...
Evo, jak já vám rozumím.

Tohle už nejsou Sovovy Mlýny, ale označení toalet v baru Pátý přes devátý. Ale takové kmentovské, že?!
Cafebar je od muzea pár kroků: výhled na Čertovku a skvělé rulandské šedé, které nestojí milion.

Úžasné zrcadlo se starého okenního rámu tamtéž aneb správné kamarádky spolu chodí úplně všude!

Věnováno Iris

Ať žije!!! Princezna i její statečná mamka!

Ušito podle návodu v zářijovém Marianne Bydlení.

Dárek do porodnice.

Člověk nerozlučuj

Zítra jdeme na svatbu. Přání jsem úplnou náhodou vybrala v knihkupectví Domu U Kamenného zvonu (byla jsem tam na výstavě, o které jsem vám ani nepsala; byla nic moc). Koukám na pohled, ukazuji ho mému doprovodu a halasím na celý krám, jestli jako je tahle kartička dostatečně sweet and cute pro svatební blahopřání. Zatímco doprovod vlažně kývá, jedna z prodavaček je mou ideou naprosto nadšená a hovoří o geniální myšlence. Kouzelná dáma! V jednom okamžiku chválila mě i mé dítě, které si zatím začalo listovat literaturou pro nejmenší. Prcka navrhuje vyfotit do reklamy na onen knižní obchod. Tak takové hezké odpoledne jsme měli ...

Pohled je od Baobabu, konkrétně z knížky Album lidí.

Škoda, že si snoubenci nepřáli poukázku do IKEA ... :o)

Teta (mírně) koriguje výběr čtiva ... má na to školy ...

Správně, po výstavě je třeba si přečíst sylabus, aby člověk věděl, co tím chtěl autor říct ....

Dobře placená procházka

V Praze jsem se nenarodila, a tak k nám stále a furt přijíždění na návštěvu příbuzní a známí z Moravy. Někteří, když nejsme doma (dost zvláštní fenomén - vrátit se z dovolené a sledovat nějak jinak postavený presovač, jinak zasunuté židle ke stolu, jinak zválené polštáře na gauči a natočenou lampu ke čtení), jiní  hosté doráží za naší přítomnosti. Nevím, co bylo první - jestli jejich poptávka po netradičních procházkách nebo moje vnucení se, ale zpravidla všem vymýšlím dosti prapodivné tour. Pro sestřenici - studentku architektury: Perly funkcionalismu (jejího tehdejšího přítele cesta z Vršovic do Podolí málem zabila, příliš mnoho kilometrů, příliš mnoho mouder). Pro mou maminku: Všechny obchůdky Prahy s keramikou a hedvábím (na pokraji zhroucení tentokrát můj táta). Adresy celebrit taktéž pro maminku, Fairtradeové kavárny pro Janu, Bary, kde se baví modelky pro Tomáše apod.

Dnes mám žhavou letní novinku, kterou jsem vymyslela před pár dny a děsně chytře nazvala "Ať žije občanská společnost!". Provedu vás obchody se zbožím z chráněných dílen (jak už jistě dávno víte, mám pro ně velkou slabost). Třeba vás inspiruji. Úvodem: doporučuji pohodlné botky a hotovost s sebou! 
Začínáme v metru na Karlově náměstí (B, žlutá). Na povrch zemský, prosím, vylezte směr Palackého náměstí. Nekoukejte vpravo, ni vlevo a projděte svižně zaplivaným bezbariérovým východem k ulici Podskalská. Po vaší levé ruce - ještě ve vestibulu - najdete malý krámek Centra denních služeb DSS Vlašská. Za pár peněz nakoupíte kouzelné věci. Já si naposledy odnesla kachličku do koupelny a látkovou ovečku. Dárky jsou navíc prodávány v originálním balení (je zdarma). Na obsluhu nespěchejte a užijte si jejich laskavost a přímost, kterou by člověk v komerčních krámech pohledal. Pak se slušně rozlučte a přejděte pidi park zvaný Zítkovy sady a pokračujte dál ulicí Podskalskou k číslu 24. Zde se zastavte a vplujte do designového interiéru Dílen Tvořivosti. Zalíbit se vám tam může leccos, teda kromě náušnic z knoflíků, ty jsem už koupila já pro mou sestru. Další bižu, hračky, polštáře nebo přání vyráběné osobami s poškozeným či poraněným mozkem ale čekají jen na vás! 
Na rohu Podskalské a Plavecká zahněte doleva a hoďte oko do ateliéru MOMO, za řadu krásných věcí tady zaplatíte nemálo, ale možná zjistíte - jako já - že bez zápisníků Skoba rozhodně nemůžete odejít. Ekologicky šetrný papír a dokonalé retro látky na obale. Omdléváte nadšením? Koukněte i na jejich e-shopu, právě se poštovné ani balné neplatí! Září bez toho sešitu? Tak to těžko! A kdybyste nenakupovali on-line, ale vážně do obchodu dorazili a nemohli si z nabízeného vybrat a s kamarádkou překopali celý obchod, a pak zaplatili a odešli bez sešitu, vězte, že prodavačka za vámi poběží až na Výtoň. Neskutečné! 
Už máte plnou tašku? Nakoupeno i k Vánocům? Sorry, ale pokračujeme dál. Vratislavovou ulicí na Vyšehrad. Kdo se zde chce kochat výhledy na matičku Prahu, prosím. Kdo meditovat na známém místě všech českých ezoteriků, jak je libo. Ale jdete-li se mnou, zvu vás do Borůvky, obchodu neziskovky při Jedličkově ústavu. Klidně i s kočárkem, místa je tam dost a malých hmotných radostí ještě víc. Růžové knoflíkové puzetky jsem si tam onehdá vybrala pro sebe. 
Že už vás bolí nohy, cukr v krvi klesá? Stačí zahnout doprava a ulicí na Na Topolce dojít pro občerstvení do Takavárny. Máte-li s sebou ten typ dítěte, co spí v kočárku, klidně ho můžete nechat zaparkované venku a bedlivě jej sledovat přes skleněné zdi, zatímco si budete vevnitř debužírovat. V opačném případě objednejte kafe a zákusek i vašemu robátku a nechte jej hrát si v dětském koutku uvnitř. Ale pozor, jsou-li prázdniny, mají zavřeno. To pak doporučuju popojet metrem C (červená) dvě zastávky na Pankrác a v Centrálním parku (ztratíte-li se, můžete se ptát i na místo, kde jistý pan Janoušek srazil autem jednu dámu, je to hned vedle) vysílení padnou na židli v Café Na půl cesty. Za barem na vás čekají lidé, kteří onemocněli schizofrenií a usilují o pracovní a sociální rehabilitaci. Nabídnou vám cokoli z tradičních nápojů a malých snacků, ale pozor - i zde lze utrácet za výrobky z chráněných dílen.
Tak dámy a pánové, tady má procházka končí a dál už si dělejte, co chcete! Líbá teta Mitnik

Kachlička za neuvěřitelných čtyřicet korun, vhodná zejména do rodin se čtyřmi dětmi ... :o) (Vlašská)-

Paní Ovečka na fotce vypadá nějak smutně, ale není - má rolničku a dosti měkké břicho.

Dárkové balení - Vlašská.

Interiér Dílen tvořivosti.

Náušnice z Dílen tvořivosti, o pudrové šaty si má sestra ale musí napsat Ježíškovi.

Úžasný zápisník SKOBA.

Made in Czechoslovakia.

Puzetky z Vyšehradu, pardon - ale produktové foto vážně není mou silnou stránkou.

Těžko si vybrat z nabídky Takavárny (loňský listopad).

Café Na půl cesty - ofiko foto.

SVEZTE SE GOČÁREM

Máte už plány na příští neděli? Co tohle? Líbí? Osobně vám doporučuji přednášku pana Bystřického ve tři čtvrtě na tři. A kdo zvolíte paní Sedlákovou, vězte, že s ní je to vždycky nadlouho! Leč hladu se nebojte, čtverhranný věneček v Grand Cafe Orient to jistí ... :o).

Půjdete-li, užijte si to!

Kubistický věneček.

Kalokagathia

Půlmetrové zdi = příjemný chládek! A tak včera místo na hřiště odpolední výtvarná dílna doma. Lekce první "Znič, co můžeš."

A na večer ... koupačka v Lázních.

Stínu zdar!

Vintage

Pár chvilek před půlnocí jsem včera odeslala svůj rámeček do virtuální redakce časopisu Bohemia Living reagujíc na jejich projekt HANDMADE. Tak uvidíme, co ty holky na to ... :o).

Z přiloženého dopisu:

„Radostná nástěnka pro vaše fotky, pohledy, výstřižky z novin, vstupenky, obaly od čokolád – cokoli, k čemu se váží vaše hezké vzpomínky či co vás láká do budoucna.

Veselou koláž lze též vytvořit z náušnic, korálů či náramků, vhodné pak zavěsit poblíž zrcadla.

Pusťte si i na podzim domů trochu toho francouzského espritu.

V žádném případě se nehodí pro složenky, účty nebo fotky, kde vám to nesluší!“

Žena před pultem

Pro jednu slečnu Růžovou. Nebo pro kteroukoli z nás aneb peníze se musí točit!

Nevyžádané odhalení (se)

To jsem já! Teda, ta na fotkách jako nejsem já, ale můj styl - bílá košile (tisíce bílých košil) a černé kalhoty (nápodobně). Nůďo? Chladné? Při zdi? Pánské? Vůbec (aspoň pro mě). Chce to jen upravené obočí a upravené nehty (což u lidí, co jsou chlupatí jako opice a mají ruce velikosti předškoláka, je stejně nutnost = můj případ). A k  tomu nějaký šperk! Nejlépe autorský/originální/mešuge. Když jsem tuto látku uviděla v krámě, připomněla mi pánskou kravatu - tuším, že něco podobného visí mému taťkovi už léta ve skříni. Přišlo mi vtipné, mít podobné korále. "Drahý německý popelín", glosovala prodavačka, zatímco mi stříhala deset centimetrů. No, nekupte to?!?

PS: A máte vy nějaké sourozence?

Jak se patří!

Vezu na chalupu dvěma pinďům psy. Naštěstí ještě oba neumí číst, takže nebudou zklamaní, že uvnitř krabice nenajdou dorty. Bratři.

V neděli po obědě

Tak dlouho jsem čekala, až se má výstavní kamarádka (= je krásná a chodím s ní na výstavy) vrátí z Indie, až jsem po návratu slečny s červenou tečkou na čele zjistila, že ona sama už exhibici viděla, v červnu, před odletem, s rodiči. Tsss, šla jsem tedy sama. Tedy - s muže a s Kubou. Včera, na Nepraše do DOXu. A udělala jsem dobře! Nejen proto že jsem ušetřila na vstupném - poprvé nám totiž někdo nabídl rodinné vstupné. A pak že děti jen lezou do peněz. Výstava je to retrospektivní a vskutku důstojná, zabírá všechna čtyři patra (vy kočárkoví, nebojte - je tam výtah). Rudé, syrové, vtipné - přesně takové jsou objekty Karla Nepraše. Readymady z ozubených kol, klik, fontán, pump či sanitárního materiálu působí neočekávaně mile a lákají k dotykům či uvedení do pohybu. Vystavené kresby jsou neznámé a laskavé, vtipy plnily a plní svou funkci spolehlivě a přání k Vánocům či do nového roku - jako posílal K.N. - bych si moc přála jednou dostat - drobné perokresby s výraznou erotickým inspirací. Kdo by měl s sebou skoro šest stovek navíc a velkou nákupní kabelu, může si koupit monografii vydanou k výstavě a kdo chce potěšit krom ducha i tělo, nechť usedne na plastový gaučík na venkovní terase místní kavárny a občerství se (děti lze ponechat uvnitř v dětském koutku a sledovat je přes skleněné dveře - ne, to byl jen vtip!). 

Máte-li chuť, běžte se podívat na skutečnou grotesknost par excellence!

Velký dialog

Větší domlouvá menšímu

Malá surovost

...

workshop s vodou ...

.a trochu té rodinné grotesky na konec ...