Stránky

úterý 5. června 2012

České umění 80. a 90. let

"Pramenem kýče je kategorický souhlas s bytím." Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, 1984

Vybrala jsem pro vás umělce, jejichž díla jsou instalována ve Veletržním paláci. Začít můžeme třeba u Karla Malicha a jeho objektu Kavárna - sedím, dívám se, pootočil jsem hlavu, kde autor pracoval se soustavou propojených drátů a zhmotnil tak neviditelné procesy probíhající v realitě. Jedním z představitelů fenoménu české grotesky (deformace reality, karikatura, sarkasmus a nadsázka; od 60. let, vrcholí v letech osmdesátých) je Jiří Načeradský. V jeho obraze Žena kuře nalezneme tvarové zkratky, výrazné barvy a kresbu, potlačený malířský rukopis a grafický výraz utvářející symbol - znak - idol ženy, avšak s ironizujícím podtextem. Postupme dále ke dvěma etablovaným umělcům, pánům profesorům: k Michaelu Rittsteinovi a jeho kouzelnému obrazu - asambláži Karkulka s deformovanými "lidskými" postavami (kojící Karkulka sedící s vlkem u televize v panelákovém bytečku - dokonalé!) a k Jiřímu Sopkovi (Velké koupání s plošně zjednodušenými figurami žen v lázní, ač v intimní blízkosti, nekomunikují spolu, odvrácené pohledy a otevřená ústa křičících hlav). K hyperrealismu (zaujetí dokonalou reprodukcí fotografické předlohy, snaha o vytvoření vysoce realistického zobrazení, skutečnějšího než skutečnost) můžeme zařadit (překvapivě) Theodora Pištěka a jeho Poctu Papinovi. A nyní postmodernismus - definice není snadná. Co třeba: otevření širokého pole parafrází, aktualizace starých stylů, jejich reinterpretace, změny a narušování kontextu a rekontextualizace, směšování banálního a vulgárního s vytříbeným a kultivovaným? Uff. Patří zde Milan Kunc a jeho "složitý" kýč Don´t worry, be happy, Georg Jiří Dokoupil, který má asi tak patnáct osobních stylů tvorby nebo Jiří Kovanda. Devadesátá léta přinesla nová témata k reflexi (média, internet, konzum), otevření nezávislých galérií, založení Ceny Jindřicha Chalupeckého nebo využívání nových médií (laserové projekce, počítač, digitální fotografie). Jmenujme Magdu Jetelovou (Atlantic wall), Jiřího Surůvku (Dvojčata), Jiřího Černického (První sériově vyráběná schizofrenie) nebo Milenu Dopitovou (Sixtysomething).

Jiří Načeradský Žena kuře (1980)

Jiří Kovanda Toužení (1987)

Milena Dopitová Sixtysomething (2003)

A k tématu ještě doporučuji právě probíhající výstavu Ostrovy odporu - mezi první a druhou moderností 1985 - 2012. Zde malá (mateřská) ochutnávka ...

Petr Lysáček Rozcestí (1992)



Žádné komentáře:

Okomentovat