Bad Kleinkirchheim (2200 m)

Potřebuji nové lyže.

Když se mi ty stávající, stařičké rozsypaly poslední den na vrcholu, posbírala jsem jen upadnuvší části a dala si je do kapsy. A můj muž dostal záchvat, napůl se smál a napůl se hroutil, zatímco já ten den prostě ještě dolyžovala.

Korutanské lyžařské středisko Bad Kleinkirchheim je totiž tak půvabné, že to nešlo jinak. Sníh, sluníčko i výborné termální lázně jsme si dali několikrát, stejně jako sachr. Tamějším art deco kavárničkám se nedalo odolat. Děti žasly, že to uvnitř vypadá jako na Titanicu, usměvavá obsluha byla vřelá a bublinky ve skle správně chlazené.

I spa center jsme si tam dopřáli více, ale Therme St. Kathrein vážně doporučujeme, má jak tobogán, tak venkovní bazény, horký i studený. Což je naprostá pecka, dopřát si po celým dni na svahu Kneippovu koupel na celé tělo. Chladný plavecký bazén měl asi sedmnáct stupňů a já v něm nutila děti k rychlým tempům, aby jim nebyla zima, zatímco ony si to užívaly a komentovaly slovy, že není o nic studenější než ten vnitřní u nás v Radotíně. Ach, ti otužilci!

A i jezero Millstätter See k otužování přímo lákalo - mělo molo i žebřík. Tak třeba příště! Protože na jih Rakouska bychom se moc rádi vrátili. Tak se nám v pohoří Nockberge líbilo. Tak třeba na nových prknech; jakkoli moji letitou představu či upřímněji výmluvu, že jednou(!) na nových lyžích mi to půjde lépe a rychleji, jste asi prokoukli i vy, že?!

Ze svahu rovnou na odpolední korzo k jezeru Millstätter, bylo to magické!

Na shledanou, jarní prázdninky!