Jak přežít jarní úklid

Poprvé po šesti letech přestěhování se na vesnici jsme se zúčastnili sousedské akce garage sale. To si každý připraví ke své brance/před garáž, co už nechce a nepotřebuje a za symbolickou cenu to nabídne právě sousedům.

My jsme s dětmi nachystali kousky z jejich pokojů. S těžkým srdce, váháním a opakovaným smlouváním jsme společně nakonec vytřídili bednu Brio kolejí, krabici dinosaurů a malá, velká a ještě větší auta. Všechno jsme to spolu nafotili a napjatě čekali, co se bude v neděli dít.

Ještě předtím nám už potencionální zájemci psali na garage saleový facebook, v kolik že u nás začínáme, a tak jsme už o půl deváté ráno začali s Kubou a Mikim nosit stůl, lavičku a další nábytek k naší hlavní brance, chystat na ně zánovní kousky a oranžovat je k prodeji. Taky jsme je polepili cenami a muž se chytal za hlavu, že autíčko za padesát korun si nikdo nekoupí.

Ale koupil. Už v 8:59 u nás za plotem začala parkovat první auta, aby si jejich řidiči velice zkušeným okem u nás vybírali z našich angličáků. Prohlíželi je tak sofistikovaně, až jsem měla pocit, že prodáváme něco velmi výjimečného, akorát nevíme o tom. A pak se prodal Mack na dálkové ovládání, všechna hasičská auta, vlaková točna i výtopna. Někdo odcházel s plnou náručí, někdo si dřevěnými kolejemi vyplnil košík na kole. Každopádně už v poledne jsme neměli co prodávat a začali panikařit.

Honem jsme celá rodina začali šmejdit po domě, garáži i sklepě, abychom doplnili prodejní zásoby. V nabídce se tak rázem ocitla i Schleich dinosauří sopka či dětská polohovatelná sedačka na kolo Hamax. Ve tři zájem nakupujících utichl a já se zašla konečně vyčůrat. Komunikace se zákazníky nás ale všechny vcelku vyšťavila, a tak jsme zbylé zboží u vrátek nechali a šli si každý po svém. Děti si hrály a my s mužem pečovali o zahradu.

Ale protože náš dům je na trase tradičního víkendového korza Pražanů, dvě zkušené dámy si u nás vybraly elektrické mašinky pro vnoučky, daly je do torby a pokračovaly dál ve zdravotní vycházce. Sólo tatínek na kole - snad z výčitek svědomí - koupil a do cyklobatohu na zádech si nacpal celou kuličkodráhu a ještě pár transformérů do kapes svých cyklošortek z nic neskrývajícího elastanu. A nakonec jsme sympatickému páru opírajícímu se vyčerpáním o kočárek s novorozencem na střelili i ten Hamax. Podrženo sečteno, prodali jsme všechno. Ale to není pointa.

Nejlepší na minulé neděli bylo kafe se sousedkou. Poobědová káva s paní, se kterou jsme minulé, covidové roky na sebe jen mávaly přes plot a ukazovaly si navzájem palec nahoru - jakože že u mě dobrý. Teď jsme si spolu konečně sedly a všechno si řekly. Co dcera, co syn, kdy budou mít nová okna oni, kdy my, a jestli nechci cibulky tulipánů. Takže podrženo sečteno ještě jednou - v dětském pokoji chlapečků máme fajn prázdno, v záhonech na zahradě naopak plno a nejplněji v sobě. Je půvabné smysluplně se zbavovat věcí a ještě půvabnější je plnit svůj život milými lidmi.

A teď mi napište, co byste s těmi utrženými pěti litry udělali jako rodina vy?