Časopis S dětmi v Praze končí

Vážení a milí čtenáři,

spolu s námi zažíváte výjimečnou chvilku, silnou a neopakovatelnou. Držíte v ruce poslední číslo časopisu S dětmi v Praze. Náš magazín končí, bylo nám ctí, ale abyste tomu správně rozuměli – toto není konec, toto je cesta.

Naše děti vyrostly a je jiná doba. Když se narodil náš nejstarší syn a já se s ním odvážila do kavárny na rychlé kafe, měsíčník S dětmi v Praze kdekoli na pultu, na okenním parapetu, někde u dětského koutku pro mě byl vždy cenný a parádní kousek. Potěšeně jsem si jej vzala do ruky, obdivně prohlídla obálku, listovala jim, tu se začetla, tu si udělala poznámku, zaujalo mě doporučení, oslovila mě chystaná akce. Známý čtvercový formát akorát tak do kabelky jsem si ale málokdy brala s sebou. Pokaždé jsem měla pocit, že tak noblesní zdroj informací o životě s malými dětmi ve veliké metropoli chce přece každý, že si jej nemůžu vzít domů. Že každá máma i táta si rádi přečtou nadlehčený úvodník, který má odpich, rozhovor s inspirativní osobností, zalistují si fajn kalendáriem plánovaných událostí nebo se nechají pozvat na výlet s dětmi za hranicemi Prahy.

Dělali jste to stejně? Jste našimi letitými čtenáři? Vyrostly s námi vaše dětmi? Říkáte-li ano, děkujeme vám za přízeň. Připravovat pro vás nová čísla měsíčníku bylo úžasné a my díky vám měli oči tak otevřené, abychom pokryli hodně z toho, co se v Praze děje. My díky vám měli tak otevřená srdce, abychom psali o tématech, která zajímají, baví i trápí české rodiče. Upřímně v nás byla malá dušička ve všech těch vlnách covidových pandemií a nutných lockdownů, kdy náš časopis nutně musel přecházet do on-line verze, ale spolu s vámi jsme to úspěšně zvládli a přes všechno náročné a ohrožující na tu těžkou etapu dnes vzpomínáme pro mnohé rádi.

Historie nám ukázala, že televize nevytlačila ze světa knížky a my jsme stejně tak přesvědčeni, že současná on-line digitální epocha neznamená konec tištěných médií. Přesto se časopis S dětmi v Praze loučí. Loučí, ale s celou redakcí vám obrovsky máváme, vyskakujeme, držíme se spolu za ramena, překřikujeme a voláme Na shledanou! Možná nám ukápne i slza dojetí, ale věřte nám především vděk za nádhernou práci a spolupráci, vděk za skvělé čtenáře, vděk za pravidelné inzerenty a naději k nové cestě, na kterou se nyní všichni z redakce vydáváme. Otevírají se nám nové možnosti, setkáme se s novými lidmi, zažijeme nové příběhy, napíšeme nové texty, povedou se nám nové překlepy, ale věřím, že se nám především povede mnoho krásné a podstatné práce, která bude mít príma přesah - tak jako ho měl časopis S dětmi v Praze.

 

Za celou redakci Rosa Mitnik

EXTRA TIP, JAK NEPLAKAT

Když mě oslovila redakce S dětmi v Praze, zda bych pro mě psala editorial, naše nejmladší dcera měla sotva tři měsíce a já ji na úvodní pracovní schůzce musela nakojit taky minimálně tři krát. Dnes si stejná dcera píše(!) Ježíškovi o první aktovku do školy, kam nastoupí příští rok. A to přece není vůbec smutné - to je vývoj, posun, cesta. Cesta někdy s překážkami, někdy i do slepé uličky, ale zůstaňme na ní vždy otevření a vděční. Pojďme dál!

...

Citováno z prosincového čísla 2022.

Po sedmileté spolupráci sbohem.