Desatero otužování

1. Káď a voda

Naše plastová káď má objem 1000 l a rozměry na výšku 100 cm a v průměru 140 cm, vybrali jsme si ji on-line a nechali přivézt domů Českou poštou. Na podzim a na jaře, když do vody padá listí nebo pyl, je šikovné káď přikrýt víkem, aby se voda nekazila. Přes zimu v mínusových teplotách voda zůstává krásně čistá a netlí. A ani když venku mrzne až praští, káď nepraskne. Na hladině se vytvoří vrstva ledu, ve které lze sekyrou vysekat otvor a jim se vnořit do - skutečně ledové - vody.

 

2. Ráno/večer

V otužování jsem se připojila ke svému muži, který začal už po naší letní dovolené na Rujáně (2020). Poprvé jsem se do kádě zkusila ponořit v pátek večer a nedokázala jsem to. Do ledové vody jsem se vstoupila jen do půl stehen a dál to prostě nešlo - neměla jsem na to vůli/energii. Když jsem totéž zkusila den na to zrána, šlo mi to mnohem snáz a ponořila jsem až po ramena. A tak zatímco já poslední dva roky začínám skoro každý svůj den nabíjejícím pobytem v kádi, můj muž se stále radši otužuje navečer, v tichu a tmě.

 

3. Začátek

Poprvé jsem v kádi ve vodě začínala na deseti vteřinách, postupně jsem si přidávala - a dnes jsem na pěti minutách. V tekoucí vodě potoků a řek pak většinou méně. Počítám si a dýchám. Pokaždé(!) se mi na začátku rozbuší srdce a zrychlí dech, obojí se však do pár vteřin uklidní a ve mně se začne rozlévat vnitřní teplo a klid.

 

4. Studená sprcha

Když jsem v sauně někde, kde nemají ochlazovací bazének a musím tak jít pod ledovou sprchu, trpím. Jak mi kapky nejdříve dopadají na zátylek a tečou dolů po zádech a celé tělo nikdy není celé ponořené do vody, není mi to příjemně. Při ponoření se do kádě zažívám zen, v ledové sprše jsem na sílu.

 

5. Vybavení

Nikdy si nepotápím do ledové vody krk, ten mě uvnitř pálí - třeba když plavu v zimě po sauně v radotínském biotopu. A co mě pod ledovou vodou ještě bolí, jsou ruce, proto je držím nad hladinou (a asi si letos napíšu Ježíškovi o rukavice). O neoprenových botách jsem nikdy neuvažovala, chodidla mě netrápí; když se ale vrháme do Račího potoka v Rychlebských horách či jinde, jsou boty do vody pohodlné a fajn.

 

6. Celý rok

Otužuji se skoro každý den - od září do května. Léto bez kádě je v pohodě, protože spíš než ledovou vodu v kádi hledám a nacházím zastavení, koncentraci, resetování hlavy, čisté myšlení a čirou radost. A na to mám v létě hory, moře, prázdniny a prosseco.

 

7. Zvyk

Na ledovou vodu se dá pěkně zvyknout a lépe "ji číst". Někdy je venku větší zima než ve vodě. Někdy mě naopak voda v kádi překvapí, jak fakt umí být moc ledová. A zatímco po létě se mi zdá ledová voda každá, v lednu je to už naopak pohoda.

 

8. Zdraví

V covidových pandemiích jsme s mužem oba pevně věřili v naše pevné zdraví. I přes otužování jsme oba někdy nachlazení, máme rýmu. Celkově se ale cítíme fit. Ranní ponoření se kádě je taky parádní lék na včerejší kocovinu, mně navíc dost pomáhá na bolavé koleno a přetrhané vazy v něm. V kádi každý otok parádně splaskne.

 

9. Lupenka

V celoživotním boji s nevyléčitelnou nemocí teď tahám za delší konec a moje kůže je čistá. A to včetně vlasů, které si v kádi nikdy nenamáčím. V životě věřím, že víra tvá tě lečí, a tak mně káď vyléčila právě lupenku. A nebo ji dost možná vyléčila zdravější strava, pravidelný sport a spokojené já, kdo ví ... 

 

10. Hubnutí

Otužováním se v kádi jsem nezhubla ani deko. I když tělo přece musí spálit obrovské množství kalorií, aby se ve vodě honem zahřálo, ne?! Já zhubla plaváním (třikrát týdně) a běháním (ob den). Kéž by stačilo zadek jen máčet ve studené vodě, nestačí - musí se zvednout. Ale zase fotky z kádě jsou k tomu velikou motivací, fotky před i po.