Čarodějky

Nemyslete si - neshodneme se na všem. Jestli mají děti pít birell nebo nemají. Neshodneme se ani v názoru na sociální sítě. Nebo komu je či není podobný můj muž. Přesto je pro mě týden na horách ve společnosti čtyř dalších žen nesmírně inspirativní a krásný.

Učím se toho od Andrey, Lindy, Lucky a Martiny moc. O těle a stáří. O vztazích - partnerských i rodinných. O mateřství. O (ne)výchově. Rok co rok spolu řešíme celulitidu, lymfu a tabuleh. Už osm let se spolu smějeme a pláčeme, zatímco slzy i prosecco tečou proudem, telefon ukazuje dvě hodiny ráno a nás pět jde teprve spát.

Každá jsme jiná, jinak stavěná a jinak vychovaná. Nosíme jiné značky a jiné starosti na srdci. Ale všechny bychom se pro své děti přetrhly a je někdy přetrhly nejradši taky. Řveme na ně, posíláme je pryč a sebe taky umíme poslat do háje.

Jsme ženy malé, velké, brejlaté, osvalené, držkaté. Poctivé, upřímné, sebejisté, vyrovnané, zenové i zničené. Fotogenické a nefotogenické. Natěšené. Spokojené a nespokojené. Zamilované.

Ale hlavně zdravé a mladé!!

Holky, děkuju.

A vy mi napište, jak to s ženskými kolektivy máte vy. Taky je vyhledáváte a čerpáte z nich sílu? 

Nebo by vás do společnosti bez mužů nedotáhli ani párem volů?