Deset mateřských překvapení

Moje první mateřské překvapení nastalo, ještě když jsem byla těhotná. Jako žena po operaci páteře jsem zaskočila svého ortopeda, který se na mě tvářil, jako že vůbec neví, že existuje na světě pohlaví, které přivádí na svět děti. Stejně jako můj gynekolog - ten zase vypadal, že když brali ve škole páteř a kosterní soustavu člověka, on zrovna chyběl.

V porodnici Podolí se mi dopředu omluvili, že nikdo nemá odvahu mi epidural píchnout - a když se pak bez zásahů narodil náš čtyřkilový, zdravý syn, nastalo mé druhé mateřské překvapení v životě. A to že když budu chtít, dokážu v životě všecko, ale opravdu všecko!! A na té euforické vlně své první plodové vody jedu doteď.

Když jsem se na mého muže obrátila zas, že bych si po chlapečkovi přála i holčičku, David se na mě podíval svým nejklasičtějším způsobem, kterým se na mě kouká celých dvacet tři let. Jeho výraz v očích říká: "Jako miluji tě, ale proč musíš v životě všecko tak komplikovat?!" A tak jsme čekali Mikiho.

"Nic výrazně klučičího tam nevidím", řekla mi krásná lékařka na gynekologickém ultrazvuku dva roky na to a my překvapeně zaskočení nečekaně čekali třetí holčičku.

Tři děti to jsou troje boty, troje obědy, troje nemoci. Ale vyplatí se to, protože lásky je to bambilon na entou. 

Nejkrásnější na mateřství jsou dětské výkresy, srdíčkové přívěsky na klíče, pusinky špinavou pusou. Mačkaná objetí, nabídnuté kousnutí z tatranky, nošení na zádech. Společné vtípky, společné večeře, společné večery. Čtení z knížek, čtení stejných knížek po sté, když vám dítě poprvé samo čte, a když si spolu v posteli tiše vedle sebe každý čtete to svoje.

Nejkrásnější na mateřství jsou i ty výkresy doma na zdech, stokrát ztracené klíče, bundy a kšiltovky i pusinky s cizí holkou. 

Týnka má letos školkovou besídku pro maminku až příští středu, to se zas dojmu. Kubku a Mikiho v publiku budu trapně držet za ruku a to štěstí, co mi tam zaleje duši i oči, to si chci v sobě zuby nehty držet taky pěkně dlouho. 

Můj tatínek bude letos poprvé bez své maminky - protože ne všechny maminky jsou tu s námi na tomto světě. A tak objímejme, telefonujme, co to jde. (U)mačkejme své maminky, děcka!

A kdybych mohla, ráda bych umačkala všechny ženy, co zatím maminkami nejsou, ale chtěly by být. Ty, co by chtěly být násobnými maminkami, ale nejsou. Ty, co maminkami už nebudou. I ty, co maminkami být nechtějí. Chci dnes po telefonu umačkat svého tatínka. Doma děti a muže v posteli.

...

Přeji vám krásnou květnovou neděli.