Včera jsem měla nejmilejší hovor. Volal mi muž mojí kamarádky, se kterým si nejsem úplně blízka - o to víc mě jeho jméno na displeji telefonu překvapilo.
P. volal den předem, než moje kámoška začne svůj život se čtyřkou na začátku a chtěl poradit. Měl vymyšlený děsně sofistikovaný systém předání narozeninové kytice a daru, ale podle jeho slov pozná jen t u l i p á n. A tak jsme my dva společně vybrali květinářství a vymyslela jsem mu - myslím moc hezký - puget. A všechno to bylo takové rozkošné až dojemné a já si říkala, že jsem P. možná léta křivdila, a je to fakt fajn chlap. A celá jsem se z toho tak pohnula, až jsem se snad začala i těšit na tu svou vlastní čtyrycítku, co mě čeká na podzim.
A jak to máte vy s tímto ohavným číslem? Přežili jste to?
Nechali jste si narůst dlouhé vlasy (jako já) nebo jste se nechali tetovat (jako David)?
Nebo jaký jiný (bez)významný krok má člověk(40) podle vás udělat?
Ve Tvém textu je, Ivčo, tolik síly a elánu - že to chci taky!!
OdpovědětVymazatA vlasy až na zem k tomu ... :o)
Až vám bude tolik, kolik mě, budete s nostalgií vzpomínat na svou čtyřicítku. Já ji oslavila tak, že jsem pozvala rodiče a dědečka a spolu se svým manželem a dětmi jsme si udělali hezký den. Po odpoledním kafíčku se s hosty rozloučila, naložila spolu s manželem sbalené kufry do auta. Všichni čtyři (my dva a dvě téměř dospělé děti) jsem odjeli na stanoviště autobusu, který nás odvezl na týden do Chorvatska. Zkrátka super. Je to už 24 let.
OdpovědětVymazatTomu já říkám plán.
VymazatZdá se - že ke čtyřicátinám je nejdůležitější dobrá parta!!
Děkuji a zdravím všechny, Věruš!
Několik let před čtyřicítkou jsem se zařekla, že do kulatin budu mít jasno v tom, čím se chci pracovně zaobírat a kde tu ideální práci najít. Povedlo se - ve 40 jsem začala podnikat, na volné noze jsem svou paní, kombinuju všechno, co mě baví, učím se spoustu nového, vlastně jsem úplně změnila obor. A dobrý!
OdpovědětVymazatJeeeeeeee, to se fajně čte.
VymazatGratuluju a děkuju, Veru!
Děvčata, čtyřicítka, to je ještě legrace, je to polovina osmdesátky, ale já nemohu radit, jsem teprve u 73.Každý rok si užívám,je pravda, že dokud jsou zuby, dá se hryznout do jablka, ve stáří si ho musíte krájet, případně povařit.A chcete inspiraci? vzpomeňte si na matku královny Alžběty, to byla správná dáma.Zdravím, milá Roso. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatHned si jdu nechat střihnout na kostýmek - pastelový!! ... :o)
VymazatJiřin, děkuji a mávám - královsky, samozřejmě.
A moje babička říkala: "Jo, kdyby mi bylo 70,to by ještě šlo, to jsem všechno zvládla, ale co já teď?" Umřela v 90. ❤️❤️❤️
OdpovědětVymazatTyhle babičky jsou nejvíc!!
VymazatS tou zástěrou je to tak: opravdu si občas vzpomenu, že i moje babička nosila šátek a zástěru - a neměla skoro žádné zuby...myslím, že žijeme v tomto směru ve šťastné době, kdy 50 je nová 35 :-) a 40-cítka nestojí za řeč...jako fakt :-)
OdpovědětVymazatjá teda nosím sukně a šaty nad kolena, kratší než kdysi...babička by opravdu hleděla. Dáša, 54
Oukej, vlasy delší, sukně kratší - jdu do toho!!
OdpovědětVymazatA díky, Dáši, za Tvůj drajv!
60 a balet pre seniorov, beh v lese samozrejmosť!
OdpovědětVymazatTo chci - nejvyšší čas začít se rozcvičovat!! ... :o)
VymazatJá jsem taky tu čtyřicítku (se čtyřmi dětmi) profrčrla ani nevím jak. Ale vzpomněla jsem si tehdy, jak jsme si na základce s holkama ve čtrnácti představovaly co budeme dělat v roce 2000. No a máme tady rok 2021 a život plyne jak voda. Ty ubíhající roky si uvědomuji, když vidím jak moje děti strašně rychle vyrostly. Moje rada-užívat si života v každém věku a těšit se z přítomnosti svých blízkých.
OdpovědětVymazatOukej, Luci, jdu na to.
VymazatA budu brzdit čas, jak jen to půjde ... :o)