Všechno mě teď dojímá - a chce se mi brečet, i když si děti rozbalují nové knížky. To zvláště! Rok jsme spolu nebyli v kině, rok jsme nebyli v divadle. Jedno knihkupectví jsme si sice stihli v předvánoční lockdownové pauze, ale nová Piňata, kterou naše děcka právě dostala, dostala i mě.
Jak chybí radost a dobré zprávy, jak nám chybí bezprostřední kontakt a náhodná milá setkání. Se spolužáky na chodbě, se sousedy ve frontě. Všichni jsou teď daleko - doslova i obrazně.
A tak výskání Kuby, Mikiho a Týnky nad jejich novým čtivem, které autorka projektu Tereza Booth vybírá právě pro ně, bylo veliké, hlasité a mně tekly slzy.
Knihy nám přišly minulý čtvrtek a už máme přečteno. A kdybyste se i vy v téhle zaseknuté době chtěli nechat unést knižními hrdiny a jejich příběhy do různých světů, knižní klub Piňata vám ze srdce doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat