Stránky

čtvrtek 22. října 2020

Anete Mecele: Kiosek

Možná je to milá knížka pro děti, růžově pastelová story s dobrým koncem - ale dost možná je to nádherná metafora, jak se v tom naučit chodit, v tom nejlepším smyslu slova.

Nepřehlédnutelná paní Olga má svou trafiku a dlouhou řadu pravidelných zákazníků, kteří si k ní chodí pro čerstvý tisk i dobré slovo. Ona sama žije dnem i nocí právě uvnitř svého kiosku, až do jednoho výjimečného rána, kdy se s ní celý stánek převalí, Olina v něm se však postaví na nohy a v tu chvíli začne její dynamické dobrodružství v řetězci náhodných událostí.

Víc vám o lotyšské pohádce už neprozradím, ale musím se přiznat, že v tamější okamžiku kolize a krize převržení stánku mi vyhrkly slzy do očí. Nejsme my všichni teď v nouzovém stavu uvízlí v kiosku?! Nemůžeme chodit do školy, potkávat se s přáteli ani cestovat. Nevídáme se s prarodiči, nechodíme na výstavy; nechodíme nikam! Ale co když se dá i v této mimořádné situace najít vnitřní svoboda? Co když se nějak dá rozchodit ono podivné úzko a naše pravidelná nenálada?

Ale zpátky od otevřených úvah k této úžasné knížce, kterou napsala a nakreslila Anete Melece (1983), její stejnojmenný animovaný film Stánek (Kiosks) z roku 2013 získal respektu hodnou sbírku evropských i světových filmařských ocenění a vy se na něj můžete podívat na Anetiných stránkách.

...

Ať už se sami cítíte volní jako ptáci, nebo ne, Olžin příběh vás zaručeně pobaví i dojme. 

A Tereza Booth, která v redakci knihu připravila, vám vzkazuje, že je to podle skutečné události - ale o tom já nic nevím!

Vydalo nakladatelství Labyrint.

Něžná barevnost, plošná ilustrace a vtip v každém tahu štětce.

Už titulka knihy je prořízlá a její okno je skutečným oknem dovnitř do stánku.

Živý cvrkot ulic Rigy.

I žitý stereotyp mnohých nás.


Až najednou se to stane!


Přejeme vám krásné čtení a široká křídla, děcka!

Žádné komentáře:

Okomentovat