Tvídový comeback

Když jsem začala cítit, že bych vám zase po čase ráda nabídla kabelky z vlny, zjistila jsem, že můj dodavatel tvídu ze severní Moravy skončil. Zavřel podnik, zrušil firmu. Mrzelo mě to, ale nemůžu říct, že i překvapilo. Tohle už jsem zažila; třeba s tiskárnou při dotisku naší pamětní knížky To je moje. Už jsem se ale tolik nelekla - tentokrát jsem trochu i věděla, co bude. Kolečko hledání, telefonátů, popisování, vysvětlování, poptávání. Zasílání vzorníků, pozvání k návštěvě do Kyjova, váhání se správným výběrem i licitování o ceně.

A teď už jen se zadrženým dechem napjatě čekám, co na něj řekněte vy. 

Šedohnědé ladění, typické žíhání, a když se na tvíd pečlivě zadíváte, všimnete si hravých barevných uzlíků - bordó, smaragdový, okr.

Složení je příjemných padesát na padesát, půlka vlny versus půlka viskózy.

A v e-shopu jsou už zavěšeny první tři z nekonečných možností.

Tvídová kabelka s džínovým dnem a hnědými koženkovými uchy, ale i něžně modrá a nepřehlédnutelně červená. Stačí se jen rozhodnout.

Kontrastní světlé prošívání koženkových uchou.

A vždycky šik riflové dno. Už vidíte to barevné vlákno?

Mám z toho radost - že jsem to dotáhla až do hotového konce. Vím, že tvíd ke mně patří!

Menorca podruhé

Ivana Kudrnová z portálu Španělština do plavek.cz - který pravidelně každé úterý ukazuje, jak rozmanitý je hispánský svět - mě oslovila s nabídkou. Napsala mi rovnou, když jsme byli loni v září na Baleárských ostrovech a můj on-line článek na jejím blogu vychází právě dnes.

Užijte si naše mitnikovské tipy, kam na Menorce na nejkrásnější pláž a kam na nejtradičnější tapas.

...

A kdo byste naopak sám na vlastní kůži zažil německou Rujánu, na kterou se chystáme letos v létě,
moc vám předem děkuji za všecky
vaše tamější chutné zážitky a lahodná doporučení.

Nejdelší menorská pláž Son Bou.

Je tu milo|v Brně

Vítám vás v novém seriálu - letos pro vás objedu Česko a ukážu vám, kde všude koupíte Mitnik. Kdybyste honem potřebovali něžnou pamětník knížku jako dárek do života nového člověka nebo tabulový kufřík na minulé vzpomínky i budoucí cestovatelské zážitky. Taky festovní plechové hrnečky nebo měkký polštář pro sladké sny. Všechno si můžete pohladit, pomazlit a rovnou odnést z kamenné prodejny domů. 

A je mi velkou ctí vám dnes ukázat, že kolekci To je moje do svého kurátorského výběru zařadil i

  brněnský obchod Je tu milo, ulice Veveří 4.

Stavte se, kochejte se, nalaďte se a nakupte.

Vybírat můžete z milé české a slovenské autorské tvorby. 

Z jemných šperků, pánských motýlků, dřevěných hraček, voňavého papírnictví i z bio kosmetiky.

Náš kufřík a hrneček hned vedle vybrané společnosti zvířátek Poleno.

A taky všecko zero-waste tašky a retro síťovky.

A Týnka, která na tatínkovi právě vydyndala nový lůj - malinový balzám v ekologické papírové tyčince.

A pak naše rozmazlená sobotní chvilka v centru Brna, pár kroků od Je tu milo, za rohem na České: kytka - káva - knihkupectví.
...
Po obědě jsme si dopřáli Planetárium na Kraví hoře, o němž vám bohužel nemám co napsat, protože jak jsme tam šli po obědě, hned jsem usnula. Což by si ale Albert Einstein, o kterém ten program pro děti byl, myslím neměl brát nijak osobně. Jsem z Venuše.

A víkendový kulinářský vrchol v Sorry pečeme jinak.
Kde David vyzkoušel legendární a opravdu mimořádný Red Velvet, což jsem mu záviděla, protože já se Týnečkou nechala navézt
do nejrůžovějšího Cookies dortu s ní na půl a ještě teď mi z toho cukru běhá mráz po celém těle.
...
Leč podnik je to něžný a pastelově rozkošný - k pomalému nedělnímu odpoledni s vaší sladkou rodinou jako stvořený!
Ulice Křídlovická 32 - v domě U Kouřícího králíka, kousek od Mendlova náměstí.

Marimekko 2020

Svěží, něžné i divoké. Plné síly - k otevření nových obzorů. A tentokrát jsem kromě červené klasiky sáhla ve finské nabídce i po kontrastních barevných spojeních a jiných(!) vzorech, než je Unikko.

Stačí si vybrat. Z dámských kabelek, kosmetických taštiček i velkých omyvatelných etují ušitých z povrstvené bavlny, které jsou více než ideální třeba do sauny. To pro ty případy, kdyby vyhlížené jaro za námi ještě nešlo!

Skandinávská kolekce poutá pohled, vlčí máky se na vás smějí a nový vzor Jurmo plný bodů, teček, puntíky a koulí v pravidelně nepravidelných pruzích působí - ač na klidném modrém základě - velmi energicky.

Těším se, jak se vám moje severské kousky v e-shopu budou líbit.

A nepřehlédněte ani dvě loňské ptačí kabelky z echina, které tam nyní visí za moc pěknou cenu.

Žijte Marimekko!

Čirá radost se vám ponese na rameni - Kabelka Unikko (černá).

Nebo to budete ladit úplně do tónu - Kabelka Unikko (modrá)?

Kontrast, detail, ruční práce - Kabelka Unikko (červená).

Energie sbalená všude s sebou - Kabelka Unikko (rezavá).

I na malém penálku do tašky - Penál Marimekko (rezavý).

Nebo tento přímo holčičí skvost - Taštička Marimekko (modrá).

Fany a pes

Film Fany a pes mi kamarádka Petra doporučovala už loni na podzim, ale to víte - ono to chvilku trvá, než se nový biják dostane až k nám přes kopec. A když ho teď konečně hráli i v Radotíně, v komorním kině s letitou vůni vysokého plyše na sedadlech, nebylo na co čekat!

Koprodukční 2D animovaný příběh začíná na konci letních prázdnin roku 1989 v Lipsku, kdy se odjezdem do Maďarska rozdělí veliké přátelství dvou malých slečen - Fany a Sophie. A zatímco dospělý divák nemůže netušit, co se děje, ten dětský jen napjatě sleduje, jak F. (která zůstává) slíbila S. (která emigruje) pohlídat psa Sputníka, aniž by tušila, že je to asi navždy. Od září pak dvanáctiletá Fany už sama pokračuje až v bolestně tísnivé atmosféře socialistického školství a doma pak ve vzájemných výchovných nepochopeních.

Fany je nakonec ale po své kamarádce takové teskno, že jí politické události bortícího se režimu MLR pomohou k rozhodnutí vydat se za Sophii sama. Jestli se jí to nakonec povede, vám neřeknu, stačí, že sami víte, jak vypadal svět na konci osmdesátek. Toto společné rodinné kino vám však vřele doporučuji. Aby naše|vaše děti věděly, co byl disent, ilegalita, perzekuce, demonstrace nebo zatýkání. A i když dnes přesně známe, jak šly dějiny, tento citlivý a přesný film pro všechny je plný napětí, mrazení v zádech a nejistého konce až do konce.

Film Fany a pes by se měl pouštět i ve školách. Ve všech! Týnka a Miki si z něj odnesli autentický pocit filmového vzrušení (a ještě více si upevnili své vnitřní přesvědčení, že mít psa je vážně fajn, mami!). Kubka pak více vnímal rozdíly života v demokracii a ještě doma se nás doptával na nenápadné formy boje proti totalitnímu režimu, jako bylo třeba mírné překážení v cestě běžícímu agentovi tajné policie Stasi. Většinou to tady píšu o kabelkách, ale - v jednoduchosti je síla. A právě touto cestou se vydal dojemný osvětový film o síle přátelství a odvaze změnit historii - kterému za to odpouštím i tu typicky nesympatickou karikaturu učitelky.

...

A (nejen) vy kdo učíte na prvním stupni: o železné oponě, o východním bloku nebo pohraničnících,

tady naleznete šikovné pracovní listy pro své žáky k pochopení souvislostí a k dalším otázkám k diskuzi. 

Podívejte se na to!

Ta přirozená naděje: Prostě najdu díru v plotě!

Soudružka.

A to byl konec!

Slavme svátek dokola

Poprvé jsem o významu slavení svátků dozvěděla od své učitelky filosofie na vysoké škole - od profesorky Anny Hogenové. Byla to ona, kdo mi poprvé v životě řekl, že se má člověk zastavit. V dnešní tekuté a rychlé době. Že ve svátku se potká se sebou samým.

Anna Hogenová pro mě byla zjevením. Vždycky přijela na fakultu na kole a se sportovní noblesou podobnou Olze Havlové si sedla na(!) katedru a začala nám přednášet. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči, od její přitažlivé rtěnky. Nechtěla jsem přeslechnout jediné její slovo - pronesené smyslně zastřeným hlasem. Ona pro mě byla nejchytřejší ze všech a stejně jsem se jí nebála zeptat - protože už při vaší otázce chápavě kývala hlavou, a pak vás rovnou laskavě pochválila, jak se dobře ptáte. Stejně jako to dělala Daniele Drtinové v rozhovoru pro DVTV.

Děkuji Anně Hogenové, že vím něco o Platonovi a Patočkovi. A díky boží A.H. vědomě a ráda slavím. Mám pocit, že nemoci, průšvihy i neúspěchy, to všecko si ke mně v životě najde cestu samo. Ale oslavit si život, to musí člověk sám. Čistý obrus, voňavá kytka. Hezké šaty, umyté vlasy (nebo naopak). A pozvaní hosté přicházejí. Slavit mně přijde na životě to nejlepší. Slavit narozeniny květinovým workshopem, slavit vysvědčení lyžovačkou, slavit sobotu společným kafem z ručně umletých zrn. Přeju si v životě oslavit všecko! A vím, že jsem tím otravná. Chci slavit každé jmeniny, každé výročí. I dnešního Valentýna. Tak mě dnes trápí, že Týnka nakonec musela o svou na kole vyraženou jedničku přijít. Mrzí mě, že se mě zrovna někdo pokusil v práci podvést. A dere mě i moje lupenka všude. A právě proto všecko se těším na dnešní zastavení se a domáckou oslavu Valentýny|Valentýna. A vůbec to není o dárcích - protože Týnečce stejně největší radost udělají dva copy zapletené okolo hlavy - které umí jen její|moje kadeřnice.

Tak na zdraví všem, kdo (nejen) dneska slaví!

...

A kdybyste si taky chtěli udělat radost, 

zkuste večer štěstí na mém facebooku nebo instagramu a vyhrajte dva plechové hrnečky To je moje - s jablíčkem.

Soutěžit začínáme už tradičně po osmé hodině.

La dolce vita!