Tři krát květiny, prosím

Moje babička minulé pondělí oslavila své osmdesáté páté narozeniny. A protože už léta odmítá dary - knížky, šály, kosmetiku nám po čase vrací, vymyslela jsem, že ji zkusíme potěšit květinovým triptychem. Můj plán - nechat si navázat puget, Kubka, Miki a Týnka jej zvěční a já jejich obrázky nechám dát do jednoduchých dubových rámečků, které pak pra|babičce společně předáme na rodinném setkání na konci měsíce zase s úplně stejnou kytkou!

Ač původně jsem v hlavě nosila spíš představu hojné a divoké luční kytice, nakonec jsme se s květinářem u nás na vsi rozumně rozhodli pro dlouhé růže. Jsou velmi tradiční a statečně zvládnou i naší cestu do Havířova. Ale abych to svým dětem nedala tak lacino, alespoň jsem sáhla po duhových květech. V pátek jsme si puget nechali navázat, děcka se v sobotu do toho pustila a teď už si jen za dva týdny - až přijde čas narozeninové slávy - opatříme na stejném místě stejný svazek stejných růží.

...

A ještě - na začátku naší tajné květinové mise jsem váhala,
co s tou první pořádnou kyticí budu pak dělat, ale teď si ji doma úplně hýčkám. Všecko mě to dojímá,
děti, babka i velké chystané odpoledne. Těším se a modlím, ať všecky ukecám na tisíce společných fotek.

Matka se dvěma syny. Babičky se čtyřmi vnučkami. Prababička se šesti pravnoučaty a dvěma dalšími na cestě. Myslím, že to bude šou!!

Nejdřív tužka, potom temperky. I když Kubínek si neodpustil poznámku, že skicovat si lze i žlutou temperou - jak to dělají oni(!)
na výtvarce. 

Týnečka v procesu - s konturou vázy jsem ji musela pomoc, ale dál už jela odvážně sama.

A její hotový obrázek, který už čeká jen na rámeček.

Mikiho dílo.

A Kubkův opus.