ZOO Lešná

Je to neuvěřitelně omlazující - setkávat se svými spolužáky z gymplu. A vyprávět si po tisíce všechny ty společné historky ze sedmi společných let. Vždycky se u toho smějeme jak koně. Nejvíc u těch vzpomínek, na které si kromě vypravěče nepamatuje vůbec nikdo jiný. A zjišťujeme, že i skoro dvacet let od maturity si někteří z nás v sobě nosí traumata, že kvůli jejich(!) školní nepozornosti a následné horké slovní přestřelce s profesorkou biologie jsme za trest celá třída prý psali test. M. si doteď myslel, že mu to všichni máme za zlé, jenže pět z nás šesti přítomných o ničem takovém v životě neslyšelo. Takže všecko dobrý!

Jezdíme spolu dvakrát za rok. Setkáváme se různě po světě a všechny manželky, manžely a kopy dětí bereme s sebou. Naše děcka (spolu) mluví třemi jazyky a my ze třídy, než si to všechno stačíme doříct, jdeme spát ve tři. Jen jeden matematický počet ale zůstává záhadou. Zatímco, když jsme na škole chodila s Davidem, který v té době už studoval v Praze, přišel Dave mým spolužákům jako z jiné generace. Vysokoškolák! O deset patnáct let starší než my. Což je zvláštní, protože mému muži bude ve středu čtyřicet a nám ostatním ... za chvilku taky. Divné.

Kamarádky|přátelé|dyckyHavířov.

...

Tentokrát jsme si víkendový sraz užívali 

na Valašsku v přírodním koupališti Všemina a v neděli jeli do - pro mě nejkrásnější zoologické zahrady ve Zlíně.

Jízdu po D1 zhusta nedoporučuji, ale do Lešné jeďte všichni. Najdete tam ráj!