Jak se šije kabelka

Týnka začala na dvě dopoledne v týdnu chodit do školky a já začínám - tam, kde jsem před třemi lety skončila.

Šiju. Když jsem si na jaře dva tisíce šestnáct chystala ke spuštění svůj kabelkový e-shop, netušila jsem, že do Vánoc stihnu krom malého on-line obchodu přivézt na svět i jednu velkou holčičku. Nikdy nezapomenu na jedno zničené ráno, kdy jsem s obřím břichem ještě v našem podolském bytě stlala v ložnici peřiny a přitom vyčerpaně řekla muži, že už dál nemůžu a že ten e-shop zavřu. "Tak to ani náhodou! Vždyť kolik ti to už dalo práce!!!", šokoval mě můj manžel. On, který se posledních dvacet roků (ve dne v noci) snaží, aby mi bylo na světě dobře a krásně, mě najednou bude držet u nočních šichet prosezených u stroje?!?

Podpořil mě, a pak ještě asi tisíc krát, a tak jsem dneska, kde jsem. Tři děti mi nikdo neodpáře, ale už mám něco času, něco ticha a něco prostoru, abych to teď mohla rozbalit. Štočky látek i podnikání. Abych se mohla soustředit. Zamyslet. Napadnout. Rozhodnout. Abych byla nová. Abych byla pořád svá! Toužím vymýšlet tašky a taštičky, po kterých bude toužit každý. Chci z nejdivnějších látek stříhat tradiční Mitnik. Chci v nejčistší kvalitě rozdávat ženám radost.

Přitom mám z podnikání migrény. Bolí mě hlava ze strachu, že se to neprodá. Že jsem příliš investovala do materiálu; do reklamy. Ale třeští mi hlava za čelem, i když je všecko rychle pryč a já nestíhám doplňovat sklady. Nebaví mě sázet na jistotu (kýče). Kabelkové focení na klice dveří mi denně sežere tolik času, a ty naše děti mají taky hlad pořád. Když se mi daří, pláču, že nemám čas vymýšlet tvůrčí inovace, do kterých bych mohla vrazit vydělané peníze. Když se mi nedaří, jenom pláču. Moc dobře už umím odhadnout váš vkus, přesto mi na některé rosistické produkty sedá doma prach.

Jsem talentovaná? Nechybí mi vzdělání? Mám raději učit dějepis? Jaká je moje cena? Kolik na hodinu? Co jsem? Marketingová ředitelka? Obchodní ředitelka? Umělec? Vývojář? Skladnice? Proměnila jsem svůj nikdy nevyslovený sen v práci. Mám svůj ateliér i daňového poradce. Mám své fanoušky. Jméno. Při výběru látek a koženek zažívám těžko popsatelný rauš, ze kterého skáču radostí|životem a kterými mi zároveň přináší můj vyhlášený zenový klid. Našla jsem se v tom. Potřebuji k životu pravidelnost, krásu, lad a dřinu. A přesně o tom moje šití je. A teď už jen dokázat za dvě dopoledne v týdnu vystřihnout díru - do světa.

Foto: Katarina Čechovská Photography.