Organizéry za lepší cenu

Zlevnila jsem organizéry do kabelky. Všechny. O třicet procent.

Takže teď stojí jen 500 korun a moje nabídka pro vás platí do příštího pátku 15. února.

Tak si pěkně vyberte - čekají na vás v e-shopu!

...

A když jsem si šla prohrábnout svou kabelku, s čím bych vám je nově nafotila, uviděla jsem tam knížku, a tak mě napadlo, že vás dneska ukážu pět knih, které jsem četla v poslední době. Pět knih, které mě přiměly nespat. Pět knih, díky kterým si ani nevšimnete, že vám někdo skáče po hlavě. Pět knih, které vás donutí ukrást si každičkou volnou vteřinku pro sebe, jen abyste si mohli číst.

Hana od Aleny Mornštajnové pro mě patří ke knihám, kde si už navždy budu pamatovat každý záběr, každou scénu, každou postavu. Při čtení se mi chtělo plakat, při čtení mě bolelo celé tělo - a teď nemám na mysli jen finální koncentrační scény. Bolela mě duše, jak to vyprávění tragického životního příběhu jedné moravské židovské rodiny bylo krásné.

Rudišův Český ráj jsem dočetla teď o víkendu a byla jsem spokojená. I když nejsem ani vášnivý saunař, ani muž. Číst si (velmi reálné) dialogy partičky gentlemanů zavřených v horké páře či ledovém bazénku mě bavilo především z pohledu ženy a pro pohled na ženy. Smála jsem se, vdovce jsem litovala, bikerovi stranila.

Pražské jaro od Simona Mawera mi v zimě přinesl Ježíšek a to mnou pohnulo. Šedesátkové reálie. I ty britské. I ty československé. Hodně mládí. Hodně sexu. Hodně svobody. A taky hodně nadějí a iluzí. A k tomu všemu ještě politika, diplomati, Sověti, agenti i ti dvojití. Hned, co jsem tu knížku dočetla, jsem měla šílenou chuť se do ní pustit znovu, i přes tolik otevřený konec, jaký snad v jiném románu ani nepamatuji.

Teorii podivnosti čtu zrovna teď. Sáhla jsem po ní po rozhovoru s Pavlou Horákovou v páteční příloze Lidovek a do stránky sto jsem na výsost spokojená. Hlavní hrdinka v mém věku. Sarkastická intelektuálka. Se zvláštním citem pro zvláštní věci. Navíc se děj odehrává v hnusných ulicích mé milované Prahy, která mi furt tak chybí. Ach!

A pak Margit. Ta je Davidova! Tu jsem mu dala a my teď s ní doma žijeme. Jíme podle ní. A dost často si ji bereme do huby. Krom názoru na polotovary, domácí sladké pečení, zato dětské školní svačiny bez cukru, mě osobně velmi potěšil její přístup k nutné potřebě prokrastinace. Ten považuji za nosný!

Ať se vám líbí. Ať máte čas!