Poslední dobou se Týnka rozhodla, že bude exemplárně zlatá. Začalo tím, když jsem měla krátké dopolední povídání na SkibiCafé, tahle malá bloncka prostě seděla dvě hodiny sama za stolem, chvílemi mě poslouchala, chvílemi si něco zobla, chvílemi se přišla pomazlit. A tak když následně nastala volná zábava a přítomní účastníci korzovali nákupním prostorem, mnohem více než mé mrazivé laponské dobrodružství tamější dámy ze (sociálních) médií zajímalo, jak jsem si vychovala "takovou hodnou holčičku".
A Týnka z toho dost těží. Tam dostane růžový prstýnek, tam papírový domeček. A já se zaskočeným úsměvem děkuji za vše, akorát nad jejím dotazovaným chování jen prázdně zvedám ramena. Nevím. Prostě jsem od narození brala postupně všechny své děti všude s sebou. Ony první rok mé pracovní schůzky nejčastěji prospaly, druhý rok projedly a speciálně dcera teď ve svém třetím roce potřebuje především pocit důležitosti. Chce mít kabát jako maminka, chce mít kozačky i parfém za uchem jako mamka. A pak kamkoli nakráčí středem - jako mamka.
Tak kdybyste chtěli taky, milovat i pracovat, něco bych pro vás měla.
Ušité z naší nové látky.
A s velikou mašlí nahoře, díky které jde látkový pořadač šikovně zabalit na cesty s sebou.
Výborné na přebalovací podložku. Na plínky. Na malou hračičku či knížku.
 |
| Nebo co všecko baby-důležitého taháte vy s sebou? |
 |
| Nebesky modrá varianta. |
 |
| Nebo pro vás raději jasně červená? |
 |
| Či dáte přednost pikantní hořčici? |
 |
| Což?! |
Žádné komentáře:
Okomentovat