Jaký byl Festival Mini 2018

Letošní Mini bylo velmi svižné!

A nejen proto že se u nás tentokrát dalo platit i kartou ...

Festival měl odpich a pro mě to byla veliká radost. Moc si vážím vaší zpětné vazby našich látek. Velmi se mi naživo líbilo vaše hodnocení, váš přístup, čeho si všímáte, co porovnáváte, jaká jsou vaše kritéria a jaká kritéria vašich dětí. Zatímco loni jsem se bála vystoupit ze své bezpečné bubliny mitnikovského blogu, tentokrát jsem vás přímo lačně vyhlížela - kde jste, kdy přijdete?! Skuteční lidé, s tváří a s neanonymním názorem. A těšilo mě pak poslouchat, jak je pro vás důležité obklopovat své potomky odmala krásou a uměním a formovat je tím. Užité umění. Běžné věci s přidanou hodnotou. A chodili jste za námi s Janou až tak, že se mi tomu nechtělo ani věřit. Přišli jste mi třeba jen říct, jak vám funguje organizér, a že už byste ani jinak než organizovaně žít nechtěli. Přišli jste nám s rokem v zádech pochválit kufřík, který u vás doma přežil, ač jste tomu sami loni spíš nevěřili, než věřili. Přicházeli jste s mými kabelkami přes rameno. A zastavily jste se i pro všecko růžové, co jsme měly - to ty z vás, kterým se letos jako třetí dítě po dvou synech narodila dcera.

Byla legrace, stisky rukou, objetí a pusy na tvář. A byly i slzy. Třeba když jsem těm úplně neznámým a nováčkům představovala naši knížku a ukazovala kartonovou obálku na jejím konci, kam si můžete vložit první ustřižený pramínek vlasů nebo tajný dopis, ve kterém máma své holčičce popisuje, jak přišla na svět. Nebyl v tom záměr, žádná hra na city - to je holt mateřství. A vy s pupkem i bez něj jste u toho občas koulely očima, honem popotahovaly nosem nebo jste rovnou nahlas zahlásily: "Ježíš, já brečím."

Dětský festival Mini měl ale i svou noblesní glamour chvíli, to když ucpaným davem v klobouku a kožichu procházela Aňa Geislerová po boku se svou anglicky mluvící agentkou. V tu chvíli všichni přítomni utichli a zřetelně nenápadně po očku sledovali filmovou gazelu právě ověšenou novými papírovými taškami, jak se ladně nese Kotvou. A.G. měla naražený širák na hlavě prý proto, že měla v pátek příšerné vlasy. Tak to si mohla podat ruku se v sobotu přichazivším Maximem Velčovským. Jeho typická mega objemná kučeravá kštice byla jaksi malinko pokleslá a soudě podle designerova výrazu ve tváři si přesně toto myslel on sám o veškeré autorské tvorbě na festivalu. Nicméně jeho žena tlačící kočárek aspoň chvíli váhala nad nákupem Janiných plakátů!

Více celebrit jsem si za oba dva dny nevšimla, ale za to se u nás u stánku zhusta fotilo na mobil a my jsme tím byly nadšené, jak se vám líbila Janina tapeta Město, a že jste si od nás odnášeli nejen info k její objednávce, ale i kontakt na pana tapetáře. Protože - přesně to jsme my: full servis! Krom toho jsem jednu z vás rovnou na místě zkusila naučit šít naši girlandu, včetně vlastní výroby vlastního šikmého proužku A výborné a nejvtipnější byly i obě majitelky značky Eterle, která nám na festival zapůjčila vintage koberec, kdy dámy u nás nakoupily, aniž by si svého tepichu na zemi vůbec všimly.

Ano, příště už v žádném případě netahám naše skladové zásoby do sharanu a z sharanu zase do Kotvy sama. Prostě najmu brigádníka - to jsem si v potu své zpruzelé tváře svatosvatě slíbila, ale jinak bych neměla nic. Kufry nám na konci zůstaly jen tři, za to nových vizitek s nabídkou spolupráce teď s JouJou žmouláme v ruce milion.

Byl to povedený víkend plný krásných setkání a prázdných žaludků.

Děkuji vám, že jste přišli!

Janina dcera a náš Kubka,
který o svém těšení se na prodávání na dalším festivalu Mini mluvil uplynulých 12 měsíců, aby ho to tak asi za dvanáct minut pak přestalo vcelku bavit.

A Týnka, která se odmítla(!) obléct do šatů To je moje ušitých speciálně pro tuto příležitost.

A Mikešek, co se s námi fotit nechtěl.

Ale jinak jsem s a m o z ř e j m ě šíleně ráda, že je všecky mám!!!