Vzpomínkový listopad

Práce pro časopis. Kousek z focení a moje nostalgicko-sběratelská slova. Schválně, poznáte, kde tohle otisknou?!

Rodinné poklady.

Dětství v kufru.

Nebo se světem v zádech.

...

Milujeme je všichni. Naše vzpomínky. Vzpomínky na dětství, na voňavé sobotní kakao a teplou bábovku k tomu. Vzpomínky na školní penál, patrový, rozervaný a šmoulový na obalu. Vzpomínky z cest, první štreky světem s krosnou na zádech nebo všechna ta malá kafe v zapomenutých bistrech od Aljašky po Aš.

Něco nám zůstane přesně v hlavě, jiné zachytí ostré fotky a něco prostě zmizí. Jestli si ale rádi schováváte své cestovatelské suvenýry, drobné vintage kousky po odešlých příbuzných nebo znovu objevené vlastní retro hračky, sami moc dobře víte, že tyto trojrozměrné vzpomínky jsou něčím jiné. Mají svou specifickou strukturu, třeba háčkovaný jehelníček po babičce. A taky zvláštně voní, jako ta stará ručně šitá peněženka ještě z dob máminy průmyslovky. 

Je to zážitek – dotýkat se jich, potěžkat si je v dlani, přičichnout si.

Odborníci na lidskou paměť a stárnutí organismu zjistili, že lidé vyššího věku s Alzheimerovou nemocí velmi dobře reagují na vůně a haptický kontakt vyžehleného ložního prádla. Čisté bílé peřiny v nich údajně vyvolávají živou pozitivní vzpomínku na vlastní radostné dětství, kdy jako čerstvá miminka v zavinovačkách a plátěných košilkách leželi v bezpečné náruči svých rodičů.

A tak si ji vytvořte i vy: dobrou energií hutně nabitou krabičku svých vzpomínek. Třeba v úplně jednoduchém kartonovém kufru. A uložte si pěkně do něj zdobné zlaté náušnice od své kmotry, zašlý útržek papíru s dávným milostným vzkazem nebo klíče od prvního společného podnájmu. 

Žijte přítomnosti, ale minulé zbytečně neztraťte. Ztratili byste kus sebe.

R.M., blogerka