Sardinie 3

Měla jsem v tom naprosto jasno: každému z nás s sebou sbalím jen malou kupičku. Jenže pět malých kupiček, kupička bot, kupička plaveckých pomůcek, kupička léků, kupička kosmetiky a kupička knih nakonec udělala dva lodní kufry a s těmi jsme taky odletěli (i když nám je na letišti opět neopomněli označit neonovými visačkami s nápisem Heavy).

Lusk lusk a najednou už se řítíme sardinskou dálnici směr náš nový vypůjčený domeček. Ač se během výrazně turbulenčního letu na trase Praha - Cagliari naše pásy přikurtovaná Týnka rozhodla vykřičet z podstaty a všichni cestující do jednoho ji beztak chtěli ostrakizovat z letounu ještě za letu, při první podvečerní koupačce v moři se mi zdálo, že teď jsme byli doma a teď jsme tady - za chvilku v ráji!

Moře bylo slané, písek droboučký a děcka divočejší než bílé vlny po bouřce. Jenže u mě platí partnerská synergie, s mužem ve dvou se mi pečuje o naše děti tak snadno, skoro až na hranici dovolené. Nové ložnice, chladivé tenké deky a jižanská terasa pod fíky, kde jsem ve stínu po dva týdny mohla poslouchat z kuchyně jdoucí jemné prskání a vřelé bublání mého manžela. Rozuměj jeho nadšeného kuchařského umu. Letos se do toho David skutečně opřel a byl k nakousnutí. V místní rybárně v Cardedu nakoupil ryby a krevety a mušle vařené na víně naučil noblesně jíst i naši Týnečku. Na oběd jsme inspirativně chodili do plážových bister, zatímco večeře (googlil) a voňavě vařil náš taťka. A ještě něco jsme letos udělali jinak, odložili jsme turistického průvodce a pláže snů jsme si hledali jen přes Google Maps - a začali jsme tak nacházet naše soukromé skvosty. Uzavřené mělké laguny, kam se dostanete jen po pěti stech metrech úzkou cestou v prudce hornatém terénu: s nafukovacím krokodýlem, kočárkem a Týnou na hlavě - jako byla pláž Spiaggia di Su Sirboni, ta se nejvíc ze všech líbila Davčovi. Zatímco mou favoritkou navždy bude dravá, široká a opuštěná pláž Spiaggia di Cala Murtas - velkoryse otevřené místo u průhledně tyrkysového moře, kde si zatoužíte dovolit ten správný luxus: odhodit za hlavu všecky své starost|odhodit za hlavu všecky své plavky.

Hodně jsme jedli, hodně jsme pili. V zemi, kde rodinu se třemi bambini každý nosí na rukou a kde vám v přímořské kavárně k odpolednímu rodičovskému koktejlu na rukou přinesou i na tácu mini salámy a sýry s olivami a s ťuťu papírovými vlaječkami, aby tak aspoň na chvíli plnou pusou umlčeli vaše děti a vy dva jste si spolu mohli šeptat zamilované věty. Děcka bylo potřeba tišit furt (jejich tatínek dokonce prudce vyhlašoval i půlhodiny bez otázek), za to o zábavu se oni tři umí vždycky postarat sami. Po příchodu k vodě nejdřív náš plážový stan překřtili na cateringový a snědli z přinesených zásob, co mohli a hned pak se rozletěli do všech stran, aby si zpátky k nám nanosili dřeva a plody a kamení ke stavbě chýše/lodě/Jurského světa. Ti tři naši černoši byli zlatí. Vtipní. Zvídaví. I ranní houm-schooling s Kubkou u dlouhého italského kafe nás myslím bavil všechny, nejen tu učitelku ve mně.

Bude se mi stýskat: po volnu a volnosti, po slaných brýlích přicuclích na tváři, po hladké pedikúře drsným pískem, po zcenzurovaných fotkách, po pěti set fotkách vyfocených denně, po dvou knížkách přečtených týdně, po žhavé siestě, po domácí studené kávě s sebou na pláž, po ztracených kloboucích, po naplavaných kilometrech, po kilometrech čtverečních namazaných zad nebo po al dente špagetách osmkrát týdně.

Spiaggia Perdepera.

Spiaggia di Cea Tortoli.

Spiaggia di Su Sirboni.

Spiaggia Di Foxi Murdera.

Spiaggia di Cala Murtas.

6:53 CET.

Ještě jednou se podívat na moře a ciao ciao!