Stránky

pátek 27. dubna 2018

Moje CILA košile


Mám v hlavě výmluvy a neváhám je nezřídka použít: že mám tři děti a nemůžu toto/nestíhám tamto. Třeba že nefotím zrcadlovkou, protože tu už bych s sebou neunesla. Nebo že si nelíčím oči, protože při odchodu z domu jsem sotva tak ráda, že všichni sedíme v autě a nezapomněli jsme Kevina a podobně.

Čeho se ale nechci pustit, je snad upravená image. Ať už jako třetí děcko nebo protože jsem nikdy nepřestala pracovat, Týnka na mně pořád visí. Na levé paži mi sedí furt - je všude se mnou. Když jsem mezi dospělými, i když mám ofiko schůzku kvůli novým projektům. Na business setkáních, na kávě, na třídní schůzce, na školní besídce, ale i na výtvarce nebo u doktorky, všude tam bych si tajně přála být pěkná. A jsem akorát tak zmuchlaná. Chtěla bych být mít šmrnc. Vidím tolik sebevědomých žen na ulici, koukám na své kamarádky, sleduji vaše instagramové účty. Všechny jste krásná, nápadité; co kočka to originál. Zatímco já mám pocit, že teď běžím životem a neustále dokola buď nakládám oběd nebo vykládám pračku. Taková normální mamka, ale okolo sebe se koukám! A někdy i na sebe. A řeším se. Míry a gravitaci vlastního těla. Přitom mě tak baví, když to někdo umí a má někdo styl. 

Když mi ale loni poprvé stiskla ruku Ala Krivá, něco se změnilo. Periferně jsem ji viděla na  prosincovém festivalu Mini, kdy měla svůj slovenský CILA stánek malý kousek o nás. Ala není žirafí modelka s nejdelšími nohami na východ od Bratislavy, přesto ona byla po celou tak šik a k nepřehlédnutí spokojená. Líbila se mi její přirozená jistota mezi plnými štendry nádherných šatů, i jasně profesionální nadhled, když mi na mou otázku, jaké punčochy bych měla nosit ke svým tmavě modrým šatům, odpověděla s naprostou samozřejmostí, že právě tmavě modré. Tehdy mi Ala v premiéře osobně vybírala šaty a já se cítila blaženě (a už jsem o tom na blog psala).

Když jsem jí teď pár dní nazpátek telefonovala kvůli výběru mé nové košile, cítila jsem se s ní na drátu šťastná zase. Bez studu jsem ji popisovala své tělesné proporce a jejich nevratné(?) změny. Že si večer usnutím tak ráda lačně prohlížím fešn obrázky na pinterestu, ale ráno vstanu a zase sáhnu v koupelně po tom samém. Ala mi to měkkou slovenštinou všecko empaticky odkývala a návazně na to mi začala pečlivě popisovat, jak do detailů vznikají právě střihy jejich šatů, košil a košeloidů. Jak oni sami ladí velikosti a poměry, a jak jsou jejich kousky promyšlené i pro těhotné, ženy po porodu nebo ženy kojící.

Trochu jsem si spolu navzájem skákaly do řeči. Já jsem ji chválila, ona mě. Povzbuzovaly jsme se, shazovaly sebe a obdivovaly tu druhou. Zatímco já špitala spíš o mateřském blogování, Ala popisovala svůj/současný módní průmysl, jeho slepá ramena, hlavní proud i trvalou udržitelnost. Obě jsme svorně obdivně zavzpomínaly na džínovou CPW (Cost Per Wear) výzvu Evy Urbanové z Nily i nutnou potřebu slow fashion v téhle rychlé době.

Nejsem křehkou dívkou, a tak jestli mi má bílá košile slušet, prosím o opravdu dobrý střih. A ten moje nová CILA blůza má. Je to paráda, když střihu i samotnému šití bylo věnováno tolik péče, času a luxusního řemeslného zpracování. To se pak jednoduchá košile nosí. Navíc má i mile vtipný límeček, zapínání "na půl" a přes zadek laskavě prodloužený zadní díl. Je ušita z bavlněného popelínu GOTS (Global Organic Textile Standard - který podle mezinárodní biotextilní certifikace zajišťuje ekologickou čistotu v procesu pěstování, zpracování, výroby a distribuce konečného produktu; dbá na důstojné pracovní podmínky a chrání životní prostředí). A vítám ji na svém ramínku.

Své temně modré šatky už jsem nosila na Mini, na Štědrý den i na Silvestra. Změnila jsem v nich zubaře, nafotila hi-rec fotky a vyměnila zimní gumy. Miluju je! A budiž mi největší poctou, že mi je na sobě pochválila i úplně cizí žena na chodníku. Odteď mě čekají námluvy s bělostnou košelou, s dalším nadčasovým kouskem mého snového kapsulového šatníku. Ve které jsem jako první stihla přivítat na svět mého prvního synovce!


11. - 12. května
Továrna, Dělnická 63, Praha 7

...

A když už jsem u těch novot, jara a ženskosti,
v mém e-shopu dnes přibyly nové barevné kabelky - hodně zahradní, hodně tulipánové a nejvíc něžné.
Takové, co vám nikdy neodkvetou - běžte si přivonět.






Mám 174 cm a na sobě velikost košile Bea S-M.


středa 25. dubna 2018

Soutěž o organizér do kabelky


Udělala jsem si radost a vymyslela jsem pro vás pět mitnikovských variací, jak teď na jaře a v létě nosit moje kabelky společně s praktickým organizérem plným pořádkumilovných kapes. A jako bonbonek jsem k tomu vždycky přidala i malou kosmetickou taštičku, která má opravdu nekonečně využití: od řasenky na oko až po rezervní balení Smecty.

První varianta Štastná je plná jemně orientálních chobotnatců na temně modrém podkladu. A protože sloni jsou nepřehlédnutelní a výrazní, u organizéru jsem pak už schválně sáhla po drobných barevných tulipánech s růžovým lemem. Velká petrolejová kostka na kosmetické etuji je pak nadčasovou záležitostí - už od hvězdných dob Bardotky.

Druhou kombinaci Veselá bych celou nosila na rameni a ještě bych si s ní skákala do rytmu, jak radostná mi přijde. Červená na brusinkové kabelce a červená na jemném organizéru, který jako by piknikovému ubrusu z oka vypadl. A s tím vším divokým drží ostré tempo i Plavci a plavkyně na malé tašce.

S třetí verzí Dámská přidáme na noblese a stylu, to hlavně díky černé barvě. Prudce ne/geometrický vzor na kabelce si až překvapivě jasně rozumí s milými mašličkami z organizéru. A protože i velkým ženám je vlastní smysl pro humor, lamička na taštičce třeba na doklady či drobné na veřejnosti pobaví každého.

Čtvrtá v pořadí kabelková skládanka se jmenuje Jemná a k srdci přiroste zejména biologům. Těm se totiž budou líbit jak jemné větvičky na tašce, tak ptactvo na mírně komickém organizéru. A kdo váhá, ať si hodí kostkou - a co teprv tmavěmodrá kostka na kosmetické kabelečce?!

Poslední mojí kombinaci jsem nazvala už Letní a baví jak dynamickým pohybem velryb v barvě moře, tak pravidelným půlobloučkém zapadajícího slunce na organizéru se silně malinovou krempou. Taštička pak kráčí mírně stranou s drobným kárečkem; to však neznamená, že by ji někdo mohl přehlédnout!

...

A ve finále mám tady dneska pro vás soutěž!
Zahrajte si se mnou o rosistický organizér do kabelky podle vašeho výběru.

Vymyslete svou vlastní trojici: kabelka - organizér - taštička 
z produktů, které mám v e-shopu právě skladem. Variaci, která nejvíc lahodí vašemu oku!
Napište mi ji do komentáře a přidejte k tomu svůj e-mail.

Konec hry je 1. máje
a hned ve středu druhého května vylosuji vítěze.

Těším se na vás, užijte si to, a kdykoli nebudu šít, držím vám palce.

Veselá.

Dámská.

Jemná.

A Letní.

pondělí 23. dubna 2018

Naměkko


Z rajské zahrady.










pátek 20. dubna 2018

Krásné šestinedělí


Není to oxymóron. Když se povede, je to nádhera. A přesně to bych teď přála mé sestře.

Přála bych jí pár pochval a uznání z oficiální i blízkých míst, a dál aby už dala na svůj instinkt. Na tu nejsilnější sílu, která jí teď výborně povede. Aby naskočila na vlnu mateřské radosti a šílenství, které se tu a tam během té jízdy jistě taky dostaví, aby brala jako zpestřující koření života.

Přála bych jí, aby se vykašlala na aktuální disproporce jejího těla, které jí teď jistě šokují. Na to se, Hani, úplně vybodni. Najdi si dvě tři oblíbená trička, košile a svěží šaty. Mně se nejvíc osvědčily džínové věci; dají se donekonečna kombinovat, zapínání na knoflíky pěkně usnadňuje všudepřítomné kojení a navíc i jemná riflovina hezky drží tvar (třeba tam, kde teď tělu zaslouženě chybí).

Duben a květen jsou skvělé měsíce. Příroda se dere ven - pupeny pnou, lístky se zelenají, všecko to růžově voní a bzučí. Hned, co ti došiju tvou kabelku snů na kočárek, připni si ji na ten vozík s miminkem a tlačte se oba na čerstvém vzduchu světem. To tě občerství, to tě posílí. Protáhneš se, narovnáš, srovnáš. A kdybys třeba měla pocit, že po noci (nocích) nevyspání jsi rozhodně unavená a bolavá na jarní bezcílné špacírky, mysli na jiné! Až bude teplo a do očí slunečno, mysli na všechny ty žáky a zpocené maturanty, kteří se teď lepí ke školním lavicím. Mysli na tvá vlastní letní zkoušková, otevřená hlučná okna na koleji a nervy na pochodu. Mysli na své brunátné kolegy nyní v kanclu, mysli na mě, když jsem měla sádru. Za to tobě je teď hej - lítej si po venku, kupuj si zmrzliny, opaluj se. Čichej si k větvím, nos kytky za uchem a bezkávové kafe v ruce.

Je na tobě teď plno zodpovědnosti. Musíš se rozhodnout, v čem budeš věřit své dětské lékařce a kde půjdeš po jiné linii. Musíš si za svými rozhodnutími stát. Budeš muset svá rozhodnutí měnit. Budeme ti všichni radit a dost možná, že naše moudra u vás dvou s Davídkem nebudou fungovat vůbec. Budeš muset přehodnocovat, vracet se k původnímu nebo zas zkoušet jiné. A z toho by jednomu praskla hlava, o ňadrech ani nemluvě.

Ale užij si to! Chovej se jako blázen. Čichej Davídkovi k vláskům a ke rtům. Chovej svého syna dvacet pět hodin denně. Tiskněte se doma všichni tři k sobě. Usínejte a vstávejte na střídačku, bez ohledu na denní dobu či konvence. Noste se na rukou, ať nosí i tebe. Pij denně před spaním sklenku piva, nic ti v tom zamilovaném stresu teď nepřinese větší uvolnění, a více mlíka. (A to je pravda, i kdyby to byla úplná blbost!) Netrap se novorozeneckým akné. Přijímej jen návštěvy, co ti přinesou puget a oběd. Na dětský pláč zkus zvuk fénu. V pikovteřinách svého volna jez, čti, tanči, mailuj, se maluj a vyhledávej soudné šílence, se kterými si stejně naladěná, kteří tě vyslechnou, pohladí po duši, politují, pomůžou a pobaví!

Hani, máš teď před sebou mimořádný čas. Jehož koncem ale nic nekončí ...

...

(Nahoře šestinedělní Týnka, v den, kdy jsme se přestěhovali aneb energie matky i domovy přenáší, se ví.)

úterý 17. dubna 2018

Jsme v Marianne Bydlení


Mám velkou radost, že se naše kufříky tolik líbí, že si můžou tento měsíc zažít svou malou slávu na stránkách výjimečného časopisu. V květnovém vydání Marianne Bydlení opět s nádherně křehkou obálkou nás hledejte od strany 40.

V indiánské proměně pro dvě krásné slečny - v jejich pokoji, kde je vše nově jemně laděno do pastelových tónu, s vůni šik překližky a vtipnými puntíčky na tapetě na zdi.



Tady, tady, mami!




Retro výšivka na týpí je malebná.
Cihlově červené doplňky v holčičím pokojíku příjemně osvěžující.
A šikovná Stella si baletně trsá s naší girlandou!

Přesně všecko, co mají holky z magazínu - najdete i u mě v e-shopu.

...

A ještě vám nemůžu neukázat, jak krásně tam o sobě, svém pomalém bytí a kouzelném světě píše(!) Pondělí.
Tím spíš, když "její" ilustrátorka
Andrea Tachezy zrovna včera vyhrála (další) cenu Zlatá stuha/za nejlepší knihu pro děti a mládež.


pondělí 16. dubna 2018

Rodinná besídka


Chystáme se na sezónu. 

A hádáme se s mužem o slova, co to vlastně buduje. Soused radí přes plot. David chvílemi kleje a dál pokládá dlažbu. My ostatní si masírujeme klenbu - letos poprvé venku nabosko.













A jak nakonec vypadá hotové dílo?
To je teď úplně jedno, protože v sobotu odpoledne zazvonil telefon, my popadli kytku a jeli do porodnice ...

Slušňákovi.
Vyrážeji za bratrancem.




...

Ať žije David!