Jaký byl Festival Mini

Byla to obrovská zkušenost!

Začala už ve čtvrtek večer, kdy jsem při instalaci našeho prodejního místa klečela na koleni a s aku-šroubovákem v ruce montovala dokupy dřevěný štendr. Venku už byla hluboká tma, hala obchodního domu Kotva poloprázdná a mně to zrovna dvakrát nešlo. Měla ses´ lépe učit, se říká. Jenže já měla červený diplom, takže kde se stala chyba?!? Když tu teď polozpocená klečím a paže se mi třepou únavou, jak jsem před chvíli odpoledne odnosila z nákladního prostoru x palet našich nových kartonových kufrů, právě dovezených přímo z přerovské továrny.

Tu noc, ještě než všecko festivalové vypuklo, jsem si stěžovala doma muži na gauči, že musím nejen manuálně makat, ale i mít úspěšné nápady, dělat dobrou finanční rozvahu, správně kalkulovat ceny, výborně sekat marketing, mile komunikovat, pečovat si o zákazníka, a když je potřeba - vzít mokrý hadr a vytřít nehezkou podlahu. Jsem snad renesanční člověk jednadvacátého století? "Omyl, má milá, ty jsi podnikatel," uzemnil mě věcně David.

Páteční dopoledne pak vpustilo dovnitř festivalu nekonečně mnoho sofistikovaných matek, budoucích matek a žen všech stavů. Naprosto dynamicky se s desátou hodinou dovnitř navalila ohromná vlna zákaznic, které si šly přesně za svým. Jim nebylo třeba představovat naši knížku, ani kufřík. Ony všecko znaly ze sociálních sítí, ony měly přehled a jasný (nákupní) plán. Tyhle sebevědomé a mimořádně krásné a upravené mamky s rtěnkami na plných rtech jsem mohla překvapit jen naší festivalovou novinkou: což byl plechový hrneček s jablkem - přesně takovým, jaké znáte z naší pamětní knížky. Ou jééé, to se povedlo; tři a půl deci něžnosti šly na dračku. Podávaly jsme si s Janou papírové tašky, plnily je kufry a hrnky a byly obě rudé ve tváři, jak to odsýpalo. První pauza přišla až s pozdně odpoledním obědem a průběžný součet tržeb vypadal šíleně a aritmeticky asi přesně odpovídal i rekordní návštěvnosti festivalu Mini.

Do šesté večerní dorazilo i mnoho našich fantastických přátel a těm, co nám přinesli kafe, to nikdy nezapomeneme! Energie už chyběla. Za první prodejní den jsem měla pocit, že jsem viděla snad všechny těhotné ženy této planety a dobré půlce z nich povyprávěla příběh značky To je moje. Do kojícího koutku (také vyzdobého naší kolekcí) jsem honem odvedla něžnou ezo ženu slavného zpěváka s plačící dcerkou, ta se u nás ale nakonec nestavila. Přitom zrovna jejich rychle se rozrůstající happy rodině by naše jablíčkářství/sluníčkářství moc slušelo. Ostatní celebrity jsem nepoznala. JouJou mluvila o jedné seriálové herečce, co je moc hezká - jenže! Takových bab tam celý festival byly mraky. Až jsem tomu nemohla uvěřit: tolik pěstěných maminek s postavou baletky, botou na podpatku a kočárkem zcela nezapatlanými od mimi svačin. To u nás na vsi máme jiný mamma-standard. Ale žerty stranou.

Když jsem pak v noci z pátku na sobotu procházela naše prodejní čísla, došla jsem k názoru, že ale musíme příští den ráno přestavět náš stánek. Je to alchymie, možná náhoda, ale povedlo se. V sobotu jsme měli nejprodávanější zcela jiný artikl. Ostatně celý víkend už byl jiný. Zákaznické tempo se výrazně zvolnilo, návštěvníci se pátým a šestým patrem Kotvy procházeli značně pomaleji a přibyli  muži. A ty nám byl čert dlužen. "Ten kalendář si nekupuj," radí manžel manželce na tím nekrásnějším uměleckým kouskem plným malebně vtipných ptáčků, který akvarelem naprosto originálně a nenapodobitelně malovala JouJou, "Ti na konci roku přinesu nějaký z práce," dokončuje moudro mistr. Naštěstí nás zachraňovala škemrající děcka, kterým taťkové nákup překvapivě dovolili. Ale férově musím říct, že přišli taky pánové, jejich ženy jenom ukazovaly prstem do všech směrů a oni ve finále galantně vytáhli šrajtofli a ještě nechali dýško. A taky přišel krásný herec, s telefonem v ruce - kterého jeho ještě krásnější okatá žena poslala pro girlandu, která se objevila i na festivalovém instagramu.

"Ta není na prodej, ale já vám ji ušiju," slibuju fešnému komediantovi. "Tak já vám napíšu jméno a číslo a vy se mi ozvete, až budete mít hotovo," nadšeně souhlasí Venca. "Jméno nemusíte," odvážím se zavtipkovat, zatímco co mi V.N. škrábe svůj mobil na papír. "Jen jestli byste se mi mohl podepsat, dala bych si vás na nástěnku nad šicí stroj," poprosím ho laškovně nakonec. Za to vůbec k smíchu nebylo, s jakou panikou jsme pak hystericky s Janou hledaly onen lísteček s autogramem. Herec si hojně nakoupil, jenže s jeho odchodem posvátný papírek zmizel. Nepokreslila/nerozstříhala jej Janina Emička, které celé tři dny dokázala zcela bravurně prodávat s námi? Kde je? Kam se probůh ten ústřižek poděl? Chvíli to vypadalo, že můj život je v koncích, ale pak se ta malá A6 našla a mé (věčně pubertální) bytí opět dostalo smysl. Uff.

Kromě celebritního setkání jsem potkala ještě vás všechny z blogu a z e-shopu a z mé bývalé práce a ze školy, kam jsem chodila a ze školy, kde jsem učila a vy všichni jste byli naprosto skvělí!!! Známí i anonymní, přicházeli jste s pevným stiskem ruky, i se suchou kůži na dlani. A byli jste rozkošní: oznamovali jste mi svá čerstvá těhotenství nebo jste se se mnou radili, jak si to třetí děcko pořídit holčičku - ale zaručeně!!! Nemilá snad byla jen podsaditá dáma, co se nás zeptala nejen na jméno továrny, která vyrábí naše papírové kufry, ale rovnou chtěla znát i jejich výrobní cenu. Nuže, naivita představ o mé a Janině naivitě je opravdu naivní. A příjemně jsem se necítila ani vedle ženy, které mi neuvěřila, že všechna naše zrcátka s jablíčky jsou stejná a čtyři z nich z pedantské blízkosti u očí dlouze zkoumala, až si vybrala to druhé zleva, i když ... všechna naše zrcátka jsou úplně stejná.

A jestli jsem s festivalem spokojená? Dala jsem do toho mnoho. Nápadů, energie, peněz a času (na úkor mé rodiny a mého spánku). A moc jsem na vás pak myslela, jak krásně se mi žije v mé pohodlné bublině mitnikovského blogu a úspěšného e-shopu. Představit se někomu, koho neznáte, okouzlit ho a ještě přesvědčit, aby si koupil vaše zboží, je pro mě šílená dřina. Jenže znáte mě - já jsem vždycky ambiciózní megaloman, já bych byla spokojená, jen kdyby si u nás zrzavá Ańa nekoupila kufry dva, ale dvacet.

Z příprav. Že tam Mitnik žehlila povlečení na dece, se mi všichni okolní prodejci smějou ještě teď.

A můj naprosto splněný sen - možná přímo nebe.
Přijdou mé nádherné zákaznice, obě s mojí kabelkou, nakoupí další a ještě mají na sobě pruhované triko - TO CHCEŠ!

Nebo přijedou až z Brna. S celou rodinou. A malým miminečkem.

Za to tahle dvě miminka už trochu povyrostla.
Oba byli maličko voražení, ale zlatí. Vyřvávali okolo a zvali k nákupu, a když si někdo vybíral a váhal příliš dlouze, na půl pusy nahlas jej na to upozorňovali. A těm, co si nic koupit nechtěli, nabízeli aspoň papírovou tašku - zdarma!

A svatý David - který nám sice zepsul industriální vizuál současné Kotvy a dráty trčící ze zdi, ale o děcka se staral celou dobu příkladně, bez něj by to nešlo!!!

A to je konec mé prodavačské pohádky.

A vy, kdo jste o víkendu byli třeba v lese nebo na horách nebo v kině nebo v kostele, 

pro vás jsme s Týnkou teď už obě zase spolu a obě zase doma naskladnily nový kousek kolekce To je moje
plechový hrníček

do e-shopu. Stojí 350 korun a přežije vše!

A ještě mě pod tlakem všech těch dětí a Mini-lidí 

napadl před festivalem redesign mého klasického rosistického organizéru v podobě jeho Baby-verze.

Která je v limitovaném počtu ušitá z naší autorské látky a nahoře má zavírání na šikovnou a milou mašličku.

I tyto kousky jsou nyní skladem - tak se podívejte, který vy nebo Ježíšek nutně potřebujete.

Janina poetika.

Sofistikované detaily.

Trendy kostka

A nekonečně variací.