Zatímco my se Zuzanou pijeme kafe

Když jsme se stěhovali z Prahy pryč, balila jsem nám život do kartónových krabic s tím, že na maloměstě zemřu v zapomnění, a až se tak stane, budu o tom muset napsat na blog, aby si toho vůbec někdo všiml. Těšila jsem na nové veliké prostory, a až mi vítr vyfouká čaj, zatímco já si s hrnkem budu sedět venku pod stromem. Hrnula jsem se do svého vlastního pokoje s šicím strojem, kde se mi v klidu a o samotě budou krásně lepit nitě na ponožky. Přála jsem si dvě koupelny a tři (pokoje pro) děti. A ani náhodou jsem netušila, že s novým bydlištěm získáme ještě něco. V inzerátu o nich nepsali ani písmeno, žoviální realitní agent nám je zamlčel a původní majitelé je beztak neznali - ale oni tady jsou! Naši báječní sousedé. Ti blízcí a ještě bližší.

Náš bonus. Překvápko. Více než vánoční dárek.

Jsou místní. Zkušení. Mladí a mladě se cítící. Vtipní, velkorysí, laskaví, družní. A všichni dohromady mají baj očko tak sto dětí. Tak my si tady u nás na vsi žijeme.

A zatímco my se Zuzanou pijeme kafe, ve zbytku našeho domu se odpoledne odehrává šou. Přišla návštěva - přišli sousedi. Čtyři chlapečci si hrají na ponorku. Do hry ponořit se to oni umí! Schody duní. Zuzka navrhuje, že musíme naše kvarteto jednou taky spolu vyfotit - jsou jako schody. Bábovka se rozpouští v kávě, i my se rozpouštíme v ní. Děti nahoře, my dole. Jen za decentní společnosti Týnky se v dámském klubu se Zuzou zrovna trumfujeme, která z nás zná bizarnější porodní historku. A pak přichází i Zuzanin muž a tématicky doplňuje volná okénka v aktuálním týdnu v kalendáři, kdy by se mu(!) hodilo, aby Zuzka přivedla na svět jejich třetího prince. Jméno furt tají. A pak si my tři taháme sirkou, kdo z nás půjde do patra říct mládeži, že mejdan končí. Neprůstřelné argumenty nám chybí; taková tma venku už je teď od čtvrt na dvě. Ale nakonec se přece jen všichni loučíme. Máváme hostím z tepla předsíně na jejich cestě k brance, oni mizí v černu. David je tentokrát nestihl, ale pozdě v noci se sám diví, jak může být Z. stále těhotná. "To není možné - vždyť ona čeká dítě snad celou dobu, co tady bydlíme. Dyť já ji ani netěhotnou neznám." A taky že jo: dnes slavíme devět měsíců v našem novém domě!

Tak díky, kámošové, za bezva oslavičku s vámi!

...

(Fotil Kubka)