Bianca Bellová: Jezero

Když chcete pryč. Ale úplně.

Když chcete číst velký Příběh, pak čtěte Jezero. Je o malém chlapci a je jedno, v jaké době žije a kde geograficky přesně. Jde o vyprávění. Žije u svých prarodičů, ale to nebude trvat dlouho. Dojde k úrazu a tragédii a bezpráví a on se nakonec vydá na cestu. A vy s ním. Zapomeňte na svůj život, zapomeňte, kdo jste a jen jděte do světa s ním. Spolu s ním vám bude zima i vedro, bude se vám lepit jazyk na suché patro v ústech nebo budete mít v puse tak sladko od pišingru. Spolu s ním uvidíte barvy, uslyšíte zvuky, ucítíte vůně. Vše okolo vás bude magické. Magicky realistické.

Někdy až naturalistické. Zvracení, erekce. V příběhu dospívajícího chlapce bez matky a otce, trápeného a týraného a vyhnaného z vlastního domu se bude chvíli svítat na lepší časy. Že by zázrak? Že by pohádka? Že by opět jedna věčná archetypální pravda? Ale pak zase přijde srážka s tvrdou realitou. Ale to vy už se o hlavního hrdinu nebojíte, vy i on už víte, že je silný; že to dokáže. Bojovat a vyhrávat. A sebrat odvahu. Dívat se lidem do očí zpříma. A bojovat a prát se - všemi prostředky/ve všech významech. A taky že zvládne se vrátit domů, které už dávno není jeho domovem. A potkat se se svou první a tajnou a dokonalou láskou, která, zatímco on byl pryč, už dala (srdce) jinému. Blbečkovi, jak jinak.

A protože, kdo se ptá, hodně se doví, tak nakonec i náš hrdina najde toho, koho hledal. Ale u něj se ukáže, že těšení se a představy bývají tolik jiné než realita. Kolikrát i lepší, hezčí.

A u toho všeho nám hraje roli jezero. Je obrovské, ale vysychající. Už ne léčebné, ale nakažlivé a svědící. I ono je magické. Stejně jako konec celého čtení.

...

Že jsem vám toho o knížce moc neřekla? Tak jsem to chtěla. Přeju si, abyste se propadli úplně někam pryč - s touto knížkou v ruce. Abyste si spolu s chlapcem Namim naplno a autenticky odžili jeho stesk po babičce, první zakázanou erotiku nebo věznění ve slepičím kotci. Já si k oceňovanému románu stihla lehnout na dovolené a byla jsem unešená. (Ne)skutečně popsaně jsem si četla o chudobě, prachu a špíně, bolesti, znásilnění, toxických jedech, dřině, prostitutkách v bordelu i o věčné naději člověka: ve spravedlnost a vše dobré. Umíte-li si číst o (současném?) krutém světě, o stavu naší planety i o srovnaném přijetí svého osudu a máte-li fantazii, nechte se unášet na chladných vlnách spolu s Namim. A čtěte Jezero.