Stránky

pondělí 24. července 2017

Kavárna Neratov: S mlékem, nebo bez


Aneb jak jsme otevřeli kavárnu tam, kde to nikdo nečekal.

Půjčila jsem si na tu knížku od muže. A udělala jsem dobře!

Poslední den rodinné dovolené mě vzal David na kafe, do Neratova. Já to tam miluju. Malilinká kavárna se dvěma baristy, pár sezení uvnitř a do pěti stolku venku na zahradě. Hluboko v Orlických horách. Kdo potřebuje, má tam i kostel. Někomu stačí kontemplovat jen při pohledu na vrchy všude okolo. Ráj na zemi. Trochu zjevení. Vlastně zázrak.

Když jsem si ale kromě toniku v kávě - velkého letního hitu, který jsem snad až pubertálně natěšeně tolik toužila ochutnat – koupila i knížku, která stála vystavená na chladící vitríně s mini zákusky, zjistila jsem, že všecko je trochu jinak. Jeden ze zakladatelů a majitelů kavárny Kamil Provazník v knize velmi otevřeně a napřímo popisuje svou životní cestu, která jej zavedla až mezi zrnka kvalitní kávy na Žamberecku. Z jaké je rodiny, kdy si poprvé jako dospívající postavil rodičům hlavu, jak sám okouzleně vyjel na zkušenou do Německa, kde byl zklamaně na stáži na vysoké, a jak pak začal po škole pracovat. Knížka je příběhem velké a odhodlané snahy jít si za štěstím, a však s naprosto realisticky kritickým náhledem našeho světa. Je to autobiografie. Je to vtipné. Je to ale i svým způsobem motivační brožurka - pro každého, kdo by chtěl začít podnikat. Pracovat sám na sebe.

Čtení je rozděleno do tří částí – Velká idea/Velké uvědomění/Velká sebereflexe. V úvodní části bychom se všichni mohli myslím podepsat pod každým slovem. (Skoro) všichni už jsme si zažili zaměstnanecký poměr, vystřízlivění ze studentského snu, jak svou profesí změníme svět, otravný stereotyp dospělého pracujícího člověka, pletichy na pracovišti a i léta vyhořelé šéfy. Ale jen někdo jde dál. Najde si svůj sen. A kráčí za ním. Nejí, nespí, šetří, utrácí, cestuje, vzdělává se, zase si šetří, dá výpověď, čelí okolí, nejí, nespí, investuje, nespí, a pak začne podnikat. I když na mě je Kamil místy až příliš korektní a správňácký, prvních padesát stránek jsem spolu s ním úplně žila, úplně dýchala. A prošla všecky nutné kroky k přípravě i (nutné) kotrmelce a zádrhele a neplánované finanční výdaje těsně přesně před na knap plánovaným otevřením voňavého podniku. (Skoro jako rekonstruovat dům.)

I ve druhé třetině knížky jsem byla písmenko od písmenka s ním. A navíc i ohromně hrdá na to, že já sama jsem do kavárny přišla utratit své prachy, když Kamila s Tomášem právě čekal začátek první drsné zimní sezóny, kterou kavárna málem nepřežila. Jak ji ostatně proklamovaly všechny zlé jazyky z blízkého i vzdáleného okolí. Jsem ráda, že si nás tam v říjnu dva patnáct přišlo posedět skoro deset holek, až pro nás nebylo místa. A jak jsme všechny furt na střídačku těhotné a kojící a zase těhotné, tak jsme tam tehdy vyžraly vše sladké – za to dám ruku do šlehačky! A taky že jsem do neratovské kavárny tahala i další léto celou svou rodinu, včetně tchána, který vůbec nechápal, co si počít v lokále, kde nečepují desítku. Tak si dal aspoň zmrzlinu. A že jsem tam byla zase i loni na podzim. A teďka v létě opět. A že jsem vždycky(!!!) potkala i někoho z vás – mých čtenářů, který mě buď oslovil rovnou, až jsem byla z toho celá nervózně brunátná nebo mi napsal ex-post fajný mail.

To, že jsem se tam vracela furt dokola, je myslím výborným oceněním pečlivé (a) vydřené práce obou mladých mužů v chic baristických zástěrách. Ti dva z ničeho na konci světa udělali prestižní kavárenský podnik. Značková káva, drobné zákusečky, designové čaje. Ale hlavně – s obsluhou, která by se pro vás přetrhla. Která tam vždy byla osobně. S úsměvem a těžce v pohodě. Teprve, až si sami přečtete jejich knížku, zjistíte, jaká robota za tím byla. Komu se kdy udělalo z front zákazníků blbě, až skončil se zeleným obličejem v blízkém potoku. A kdy zas nejen fronty ale i zákazníci vůbec v kavárničce sakra chyběli, až jejím vlastníkům nevycházely peníze ani na vlastní nájem, takže se museli stěhovat.

A proč má tahle knížka i onu třetí část? Když kavárna šlape furt dál? Lidé, čtěte. Já to obrečela. Ne, nikdo neumřel, ale i tak. Sebereflexivní pasáže a další budoucnost tohoto kávového podnikatelského záměru se mě při čtení obrovsky dotýkala. A myslím, že každého, kdo podniká. Každého, kdo má vysokou školu, ale nově se živí rukama. Každého, kdo miluje i nenávidí přání a chutě svých zákazníků. Každého, kdo umí počítat. Každého, kdo není blbý.

Když se mi při koupi paperbacku zásadně vždy vysmátý (autor) Kamil nabídl, že mi do knížky dá i věnování a já si je oba pěkné kluky při tom ještě honem fotila na telefon, brala jsem to jako mladickou srandičku takhle při pátku v éře pošahané sociálními sítěmi. Teď doma ale pro mě mají slova: „Rose, ať se daří a proplouvá životem bez obav. Kamil a Tomáš“ až mezní význam.


Pánové, díky moc, že jste do toho šli.
 Díky za inspiraci. Díky za vaši upřímnost.  Akorát mě štve, že měl můj manžel zase pravdu.
...

17 komentářů:

  1. Sem si pobrecela i u tvyho clanku. Orlicky hory miluju, tak doufam, ze kluky budu moci nejakou tou konzumaci podporit. Fandim! Jim i tobě :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Roso,
    už jsme tam také zavítala :-)
    A doufám, že letos to opět výjde!
    Výborná káva se zákuskem a k tomu ještě kniha s návodem jak se to dělá a výhledem na jedinečný kostel se skleněnou střechou, co víc si v Neratově přát!

    OdpovědětVymazat
  3. To aby se člověk bál číst. Zvlášť, když vlastně vůbec nemůže, protože knížka se, tipla bych, sežene jen tam. V Neratově jsem nebyla asi sto let... je krásnej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mají ji k prodeji i online http://jak-otevrit-kavarnu.cz/kniha/,

      což by ale myslím nám dvěma nemělo zabránit se zase vidět, nabídnu ti její vypůjčku,
      protože mě si neviděla tak 250 let!!!

      Vymazat
    2. Díky, díky! ... No jo, vlastně, vždyť já mám kromě Neratova ještě taky ráda okolí Berounky... a vás!! :) A jsou to hned dvě vidění v jednom - výpůjčka a vrácení, to je prostě krása, nahlásím se s výletem.

      Vymazat
    3. Buď tak hodná, protože představ si: po cestě k řece my tady máme i galerku (rozuměj malinkou galerii, neeee zločinecké podzemí!!!)

      Vymazat
  4. Dekuji za tip! Do Orlicek se chystame za dva tydny a Neratovsky kostel je MUST, takze to k nemu vezmu rovnou pres kavarnu ;-) V techto koncinach jsem nikdy nebyla, takze kdybys mela nejake dalsi architektonicko-kulturne-gastronomicke tipy, budu za ne rada. I ty prirodni, samozrejme, ale ty hlavne pro Jirku. Vsak vis :-D Dekuju pekne a zdravim vsechny, uzivejte leto! M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maru, klikni na můj štítek "Orlické hory", myslím, že doteď jsem už tady popsala tak padesát tamějších výletů.

      Užijte si!!! Tenhle konec světa zrovna vám tuším okouzlí obrovsky
      a už teď se těším, jak nám budete u nás vyprávět!

      Vymazat
  5. Děkuji za tip, rádi okusíme. A četla jsem se zatajeným dechem (knihu ne, ale tu bych ráda přečetla taky ;))

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den, dá se kniha někde koupit? Silvie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně - najdete ji tady prosím - http://jak-otevrit-kavarnu.cz/kniha/

      Přeju krásný zážitek, Silvi!

      Vymazat
  7. Taky jsem dočetla a ... neumím si to představit, tolik jsem si zvykla. Je mi ctí, že si na přebal vybrali moji fotku.

    OdpovědětVymazat
  8. Zdravim Roso, dekuju za tip na zastavku na nasi dovolene. Neratov na nas zapusobil jako kousek Nebe na zemi :-) Kostel ma neskutecnou atmosferu a kavarna je tresnickou na dortu! Diky!! Marketa

    OdpovědětVymazat