Děkuju všem svým kamarádkám, které už dceru mají, za jejich upřímnost. I když obecná shoda v tom nepanuje - srovnání kluci versus holky. S kým je to ve výchově snazší. Kdo méně intrikuje. A jsem opravdu špatná matka, pokud je mi moje dcera občas až příšerně nesympatická?!
Já poslouchám, já se směju a zase poslouchám. Na svou dceru se těším, stejně jako bych se těšila, kdyby se nám měl narodit třetí princ. I když ... Už párkrát jsem se teď přistihla, že o jiné než tmavovlasé verzi holčičky ani neuvažuju. Fantazíruju, jak si prostě do třetice porodím svůj vlastní chlupatý klon. Že to budu malá já a touhle holkou okatou my dvě budeme parta. Protože snad poprvé pociťuju ve své rodině vymezení se v rámci pohlaví. Miki ani tak ne, ten je stále můj plyšový mazlíček, ale za to Kuba - ten roste, mění se mu dětská tvář, vytahuje se, prodlužuje se. Orientuje se v dinosaurech a světových vlajkách. Skládá Nexo Knights a Lego City. Plave kraula. A soustavně mluví (snad jen) o transformerech a Hero Factory. Je to kluk. V zabahněných teniskách přejde klidně půlku bytu. Netuší, kde doma máme ručníky. Barevné triko na bílém gauči nevidí. U jídla si dost přidává. A na školkovské besídce tančí mazurku s holkou. Je to chlap.
A Mikeše s ním házím do jednoho pytle, tím spíš když ti tři spolu s taťkou poslouchají na maximální volume v autě AC/DC (písničku z pohádky Letadla 2- Hasiči a záchranáři), když si spolu driblují tenisákem v obýváku nebo když pastou poplivou půlku koupelny. A já se jich poprvé straním. Tohle není můj gang! To jste vy. Mezera. A tady jsem já s naší slečnou. Jiná grupa. Noblesa, elegance, rozum a klid.
Ale ono se ještě uvidí! Jestli ta třetí nebude spíš amazonka. Pořádně rostlá blondýna. Nebo dokonce basketbalistka. Zatím ale přípravy mé výbavičky jedou v modu: ty jseš já. Moje maminka nakupuje madeiru na kila a našívá peřinky a i já už mám taky něco nachystáno. Něco zděděného - červené sněhule po Hugovi. Srdcovku: srdcovou plechovku, kterou mám doma už tisíc let a zatím se mi nikdy k ničemu nehodila ...
 |
| Vyvařené a vyžehlené košilky po mně z osmdesátých let. Úlovky z havířovského second handu - bílé triko s červenými pruhy. Úlovky z on-line nákupu z druhé ruky - plavky se sukní. |
 |
| A pak je tady ta plínka! Z Ateliéru Girafa. Coffee Love. |
 |
| Sen mého snu! Kávová záležitost. Mušelínová krása. Obrovská věc - sto dvacet na sto dvacet. A v bio kvalitě. |
 |
| Černobílý tisk pro miminka. A podtext kavárenského povaleče k tomu. Na ležení, na balení, na utírání, na cestování, na kočárek. ... Jak říkám, jinej gang. |
Holka, to je úplně jiný člověk! Měla jse čtyři kluky, kopie těch vašich. Ale pak přišla dcera a to je jiná káva. Citlivá, usměvavá, sociálně rozprostřená, kultura, móda a kdovíco ještě. Určitě si to užijete!
OdpovědětVymazatV tom dílu Cirkusu Humberto, kde je Lída Karasová ještě dítě, má všechno oblečení bleděmodrý. Ještě i my jsme na tělocvik nosily modrý trenky a kluci červený. Kdy se tohle otočilo, že holčičky jsou skoro povinně červeno-růžovo-fialový?
OdpovědětVymazatRoso, krásně jste to napsala a jak přesně vystihla. Před pěti měsíci se mi k pěknému divočákovi narodila roztomilá holčička. Mé druhé já. Mé představy byly a jsou pořád stejné. Bude to má hnedovlásá kopie. Zatím to ale vypadá na druhé blonďatá a modrooké štěstí :))) Gratuluji k děvčátku a přeji vám hodně štěstí a spoustu holčičích chvil s malou princeznou. A vaši kluci budou určitě bezvadní ochranáři ;)
OdpovědětVymazatMit dceru je dar, prala bych to kazde mamince. Ja mam sedmiletacku a pak kluky pet a tri roky,takze to mam naopak nez vy. S "vychovou" moc rozdil nevidim, to proste plyne tak nejak samo, kazde pohlavi ma neco do sebe a to me bavi :) a tri deti jsou super particka, jsem moc vdecna, ze mam tri :) Tak at jste zdrave a vsechno je tak, jak si prejete obe.
OdpovědětVymazatTu starší mám modelku, co mi čórla kabelku od Rosa Mitnik. Malování, nakupování a módění je číslo jedna. Ta druhá má pořád špinavou pusu, neučesaný vlasy, klidně bude týden chodit ve špinavým, roztrhaným oblečení v klučičích barvách. Hraje si hlavně s klukama. Poslední je můj plyšový chlapeček, který je pravým chlapečkem. Kéž mu to tak zůstane.
OdpovědětVymazatVymazlete si svoji princeznu dokud se nechá ;-)
Jarka
Nemuzu porovnat..ale se svou cacorkou je to nejbajecnejsi :); Hezky ulovky..cervenou muzu :)
OdpovědětVymazatMám jak kluka, tak holku a musím říct, že u nás je to pořádný rozdíl. Jsem za naši Olivku moc ráda, ani jsem nedoufala, že by se po 4 klucích v rodině narodila holčička. A už teď se umí nakrucovat, zkoušení oblečení miluje, je vidět, jak ji to moc těší. Taky si ji hodně vymazluji, ale nenosí všechno sladce růžové, sedí ji červená barva a já se díky ní zamilovala do fuchsiové.
OdpovědětVymazatTaky jsem šťastná, že mám aspoň jednu dceru. Není mi až tak podobná navenek, ale uvnitř celá já... Ty ženské emoce a romantiku a snění a sdílení, to nemůže žádný chlap pochopit. Držím palce! Lenka
OdpovědětVymazat:-DDD to znám , zatím je to parťačka...ovšem jak se to vyvine... kdo ví. Ale je to super :-). A já vydím zatím jeden zásadní rozdíl, když měli kluci plnou plínu ee (jeden ještě mívá) tak si v tom lebedili aniž by řekli slovo dokud nezaváněly široko daleko a v okolí se nezačalo pátrat po původu zápachu a dokonce i zapírali (zapírají), to Andy ta je pravý opak, ta v tom nehodlá trávit ani vteřinu víc než je nutné a to úplně od miminka :-). Užívej!
OdpovědětVymazatTa plenka! Ta je!!!
OdpovědětVymazatRozkosny věcičky, Roso. Mám dvě holčičky- Xeny. Ta druhorozena měla dokonce trošku přes 4 kila porodní vahy :-)) Strašně jsem si přála 2 holky, snad proto, že jsem vyrůstala s o 4 roky mladším, ufňukanym bráchou, jsem chlapečky "vypustila z programu". Můj muž není mimo nás gang, on je ten král, co má dcery princezny, v našem pripade Droběny z Popelky ;-)
OdpovědětVymazatJá se přiznám, že právě pro tu představu přivést na svět malý klon a oplatit jí péči, kterou mě zahrnovaly maminka s babičkou, jsem toužila po holčičce. Chlapeček by byl, samozřejmě, taky fajn, ale... když nám na ultrazvuku řekli, že to vypadá na kávové zrnko, byli jsme s manželem oba v oblacích. Můj klon to není (naštěstí - je mnohem lepší! ;)), ale to jsem věděla, a je skvělá.
OdpovědětVymazatJako druhé jsem toužila taky po holce, že "už to umím" a budou to kamarádky, parťačky. Dostala jsem chlapečka a po necelých dvou letech jsem moc ráda, že to tak dopadlo, i když si všechny kamarádky s mladšími bráchy na ně vždycky stěžovaly. Je to zase úplně jiný svět a je to můj mazlík, no :) oboje je úžasné.
Lucie, u nás si v tom hňahňala a zatloukala holčička, kluk cca od roka poctivě hlásí "bleble" :D je to o povaze, jako všechno.
Mám kluka a dvě holky,Jiřík je klidnej a o všem přemýšlí, Rozárka mluví jako Kohák a jde do všeho po hlavě a Štěpánka ,zá nejmenší ještě nechodí.,bude jí rok až fanoušci Johna Lennona budou vzpomínat a je úplně jiná než ta v řadě první, ale všichni v našem srdci jsou ty nejkrásnější bytosti na zemi ......Moc Vás zdravím a ať vše je OK.SAŠA.
OdpovědětVymazatTak jsem si dneska po dlouhé době koupila Maminku, listuju, listuju a koho tam nevidím! :-))) Sluší Vám to tam oběma:-) Z malé cácorky je už slavná hvězda, která plní stránky časopisů! A to ještě ani nevykoukla ven z pruhovaného domečku:D
OdpovědětVymazatTak já nemám srovnání vůbec, já dvě holky, ségra holku, sestřenka dvě holky a druhá kluka, u kterého jsme si mysleli, tak do jeho pěti, že je taky holka. Naštěstí se ukázalo, že se mu holky líbí:) To by bylo, jediný kluk v rodině:) Výchova se podá, moje holčičky byly spíš jako kluci, ukoptěné, holeně omlácené, že jsem se skoro bála sociálky:) Copánky jim fakt dlouho nevydržely.... :) Zlomilo se to tak ve škole ... pak modes robes a to jim vydrželo. No a teď už mi vyletěly z hnízda, jedna úplně, jedna napůl. Šatičky po Vás jsou úžasné, taky jsem pro holky měla po mě a po ségře a schované je mám pořád.... Plínka je super "bohémská". Mějte se krásně a užívejte si to Petra
OdpovědětVymazatJe to přesně tak. Kluci fajn, ale holka do party....to je jiná. Však uvidíš. Už nebudeš muset chodit na dámské wc sama. 😉 Například.
OdpovědětVymazatMoc ti to přeju! A vůbec, každé vícečetné mamince bych přála obě pohlaví, přijde mi to takové fér. Máme po 2 klucích po delší době holčičku. V prvních měsících jsem nevycházela z úžasu, že mám dcerku (nenechali jsme si pohlaví říct a už jsem v holku ani nedoufala, takže na porodním sále to bylo skutečné překvápko). Pak se začala projevovat jako skutečná dračice a to jí zůstalo dodnes. V ledasčem je "horší" jak kluci, odvážná, rychlá, mrštná, drzá, zničila nám spoustu věcí, ale je naše a je to velké požehnání. Nakonec ji všichni chlapi doma rozmazlují a já jsem ta zlá na výchovu, ale stejně je to fajn, mít parťačku:-)
OdpovědětVymazat...já vždycky ráda kluky - pro ten přímočarý přístup, rychlý boj, ale i rychlé smíření.
OdpovědětVymazatObě děti jsem do poslední chvíle nevěděla, jen tušila. První kluk - láska největší, jako když se zamilujte na první pohled prostě do chlapa:) Po třech letech dcera. Jaké bylo moje překvapení, když hned v prvních minutách naskočila okamžitá ženská sounaležitost, pochopení a i to tělo, že je stejné...ani to nejde popsat:)A teď mám doma šestiletého skoro introverta, přemýšlivce, miláčka, a pomocníka, do jehož ulity se není snadné dostat...a totální tříleté torpédo plné modřin, šrámů a ženských princeznovských tužeb...je to vtipné. K tomu malému muži hledám cestu a okliky někdy musí být zapeklité. K té malé ženě cestu hledat nemusím. Ona ví...