Dufki

Je v tom něco magického, uklidňujícího, snad vycházejícího z lidské psychiky.

Mít hotovo. Dokončeno. Dávat. Ukládat. Vkládat tak, aby věci do sebe správně zapadly.

To je dokonalý program na listopad/prosinec - kdy všichni někam letí, běží, utíkají; spěchají. Nemají hotovo, nemají doděláno. Kvaltují, plánují, šílí.

Ale takové dvouleté dítě se nehne. Po chodníku šlape pomalu, nají se, až se nají a svým stoickým tempem si i hraje. Náš Mikeš. A já ho miluju. 

Proto překližková skládanka Dufki je přesně pro něj.

Laserově vyřezaná zvířata s bukovou dýhou, která se vkládají do velké šablony.

Ale bacha, není to jen tak - třeba taková opice si sedí v šišatém(!) kruhu.
Ten sice fantastické skáče, když jej pošlete koulet po hraně, ale vložit ji do mustru, to už chce trochu fištróna.

Kdybych si mohla vybrat ...

vystavím si některé výstavní kusy napuštěné pevným voskem na poličku.
Holubičku, koníka, zajíce.

Ale na to se u nás doma nehraje.

Vkládat, vkládat ...

vkládat.

Však počkejte, až to sami zkusíte, propadnete tomu

stejně jako my!

A vůbec není pravda, jak jsem původně hádala, že se nám/vám kousky stavebnice brzy poztrácí.
Je to tak, jak mě ubezpečil pan Dufek, chlap jako hora a klidná síla, který je autorem hračky.
...
Nepoztrácí.
Ano, občas někde pod gaučem či stolem v kuchyni vyplave nějaké ta velryba, ale jak všichni víme, kde má své místo, přesně tam hned skončí.

Navíc celá sada se uklízí do ploché dřevěné škatule. Jak říkám, je v tom něco velmi příjemného a chtěného.
Mít věci v pořádku.

A kdo jste na zoologickou zahradu příliš velcí,
zkuste si vybrat třeba dobrodružství města nebo letiště.
Pražáci ať vyzkouší Prahu
a na ty nejhodnější možná bude pod stromečkem čekat 3D sada Město.
...
O tu bych si napsala já. Nebo o obchod?! Nebo nevím ...