Když je žena těhotná

August Klimt v roce 1907 namaloval tuto kouzelně secesní těhotnou ženu a vzbudil tím obrovsky poprask. Společnost počátku dvacátého století měla totiž za to, že dáma v jiném stavu má nenápadně sedět doma a čekat, až splaskne. Teprve pak se může stát opět objektem zájmu malířů. Mužů ...

Dneska jsme o víc než sto let dále a já se svým třetím outěžkem opět fascinovaně sleduji, jak nenápadně ale přesto budím v některým místem svými širokými břišními partiemi také jisté pohoršení. Je úplně oukej, pokud s pupkem nakupujete jídlo pro hladovou rodinu, jste s dětmi na hřišti bez ohledu na počasí nebo za nimi indiánsky běháte, zatímco oni mizí na kolech/odrážedlech pryč. Ale běda vám, vyrazíte-li si třeba večer do divadla. Máte na noze lodičky a o přestávce si v baru dáte deci červeného. "Trubte na poplach, trubte na poplach: je gravidní, tahá se po nocích a ještě chlastá!" Na okolí jdou až teatrální mdloby a zdá se, že tento výjev dokáže s některými pohnout snad ještě více než existenciální kousek současné německé dramatiky.

Vím nebo předpokládám, že lidé na mě tázavě hleděli v letištní hale asi proto, že se báli o mojí bezpečnost na palubě letadla. Přestože jsem se fikaně(?) halila do černého tílka a bohémsky velké džínové košile. Ale já to chápu, oni lezli se mnou do stejného uzavřeného prostoru mnoho kilometrů nad mořem a zjevně si představovali, že kdyby se něco stalo, oni by do toho svůj nos/své ruce rozhodně strkat nechtěli. 

Ale proč na mě tolik párů očí zkoumavě kouká ve sprchách podolského bazénu? Chodím tam plavat každou neděli zrána a myju se předtím i potom zásadně v dámských(!) sprchách. A tak bych čekala, že okolní od hlavy smáčené ženy mé vyvalené tělo mezi prsy a klínem zas tak nepřekvapí. A ono ne. Poprvé s naší holčičkou plavu ve dvoudílných těhotenských tankinách - které bych vám zas tak nedoporučila, váháte-li s jejich koupi. Původně jsem si je pořizovala na léto. Na koupaliště se v nich chodit nedalo ale vůbec; když bylo vedro, v tílečku a gaťkách z plavkoviny bylo horko tři krát tolik. Když naopak bylo klima chladnější, bylo mi v mokrém a pozvolna schnoucím mamma oblečku po vylezení z bazénu zase vcelku zimno. Plavky jsem si kupovala "na výrost", a tak mi ze začátku byly povětší, takže jsem si holt musela zvyknout, že když plavu, udělá se mi z celé jejich horní části kolem krku obrovský kruh a já si plovu s jakousi látkovou pneumatikou pod bradou. Dneska už je to lepší. Kostým na plavání mi začíná být těsnější a těsnější, a tak mi lépe drží při těle. Snad jediné, co bych mu teď vytkla, jsou stále přítomné postranní tkaničky, kterými se plavky na bocích na míru utahují. Ty se kolem mě ve vodě vinou neustále a já se jich zejména při znaku furt lekám, kdo mě to/co mě to šimrá po stehnech. Březí lekavka v kondiční dráze! Toho si naštěstí nikdo nevšímá, ale jen co jdu ve stále dobových podzemních sprchách donaha, jsem středem pozornosti. I když - a teď se některé neuražte, ale zrovna právě tam si já vůbec nepřipadám jako největší velryba ...

Ano, může se to stát. A stačí na to, vy mladí a nezkušení, kdo to tady čtete, vážně chvilička a žena může otěhotnět. Ale jak se zdá, pro některé spoluobčany je toto náročná životní situace. A to třeba když s oběma svými syny nastoupím do tramvaje. To je scénka, kdy my tři bychom ideálně ocenili volná sedadla rovnou dvě. Kuba se na svých štíhlých nohou už pevně udrží sám, za to Mikešek se ještě klátí - zejména v závislosti na temperamentu a náladě pana řidiče. Varianta b), že by si mi Miki dnes sedl na klín, už bohužel nejde. On je kus chlapa, mě taky není zrovna málo a dohromady je nás na jedno červené laminátové sedátko z roku 58 nějak moc. Jenže dvě volná sedadla?!? Taková záhada! Jaké řešení? Kdo ví? Pomoc! To pro některé účastníky přepravy dopravního podniku představuje tak obtížný mentálně-lidsky úkon, že raději neudělají vůbec nic a jen dál nenápadně až urputně pozorují z okýnka ubíhající krajinu metropolitních ulic. Ale vždyť jo, já vím - na podzim je Praha tak krásná!

...

Slavnostně divadelní psaníčko. Dvacet na třicet centimetrů. Se zlatou koženku.  Ať už jste v tom, či nikoli!