Eurovíkend v Bratislavě

Všichni se nám smáli. Kdykoli jsme řekly "Eurovíkend v Bratislavě". A ještě pak i o něco víc, když jsme doplnily, že minule jsme spolu na pátek až neděli byli na stejné jízdě v Olomouci.

Ale tady nejde ani o letecké spojení, ani o vyhlášeně metropolitní destinaci. (Pro mě!) důležité je dělat věci na chvíli jinak. Spát až do úplného vyspání, a pak ještě kousek. Snídat jinde. Uchodit se městem. Pospíchat i vláčet se. Nakupovat. Odolávat. Ochutnávat. Sladké. Slané. Kulturu večer.

Hned od sobotního rána jsme na Urban Marketu zažily pořádný prodejní kolotoč - až vlasy vlály.

A protože mně nečinilo sebemenší problém pro slovenskou ekonomiku záhy protočit veškerý svůj devizový příslib, se kterým jsem za hranice vycestovala, od oběda už jsem se raději věnovala jen nekomerčním akcím 
- jako třeba komentované prohlídce budově Fakulty architektúry STU (kde se Urban konal).
Od střechy.

Až po sklepní ...

ateliéry.
...
Po nabytých informacích jsme doplnily pro změnu chybějící živiny v těle obědem ve výborném výborném výborném bistru U Kubistu.
Kde jsme z talíře snědly i tu kytku a hrášek ve slupce, tak to všechno bylo dobré!

Za vstupné zdarma jsme pak navštívily Slovenskou národní galerii, což byly zhruba tak odpovídající peníze za to skoro nic,
co právě teď výtvarným nadšencům v Eszterházyho paláci nabízejí.

Teda s obrovskou výjimkou dětské tvořivé herny ve třetím patře, kde si můžete z velmi jednoduché překližkové stavebnice

ne nepodobné mému aktuálnímu bižu na krku

v tichosti a sami skládat, co jen vám hlava vymyslí a ruce dovolí.

Mimo hlavní turistické tahy a našlapané uličky

doporučuju se nechat omráčit nenuceným stylem číšníků a nešizenými gluten-full dorty (tohle je/byl Kremeš)
na Laurinské ulice v Urban House Café.

A i když byste se snad mohli nechat fotkami mýlit, že jsme stále někde vysedávaly, nedělejte to!
V mezičasech jsme třeba stihly vyřešit šlamastiku se zapomenutými šaty do divadla, a pak s fungl novým kouskem na sobě běžet právě na večerní představení do Astorky.
...
Stylizovaná momentka je z vaflármy Merica, na rohu Staré tržnice,
kde zatímco my jsme večeřely pečivo s brynzou, za výlohou venku si úplně v klidu seděla herečka Zuzana Kronerová, a než jsme pak o sedmé usedly do plyšových sedadel pod jevištěm,
ona už stála v dokonalém make-upu i formě nahoře na prknech.

Hezčí než hezké nedělní počasí jsme druhý den využily k výletu do galerie Danubiana.

Až na několik málo výjimek, asi tak tři,
jsem já s dramaturgii tamějšího kurátora a jeho velmi hutný výběr barevných, plošných, nadrozměrných a nejlépe i zářících pláten nesouzněla
a jako diváka mě přiváděl k šílenství.

Až jsem byla šťastná, že si mé oko může odpočinout pohledem na extrovertní vodní sportovce za obrovskou celo prosklenou severní stěnou galerie.

Nebo v ikonickými židlemi přecpané kavárně v přízemí, nebo ve výtečně, po evropském způsobu zásobeném muzejním obchodě hned vedle.
A nebo na střeše, ze které můžete sledovat Dunaj na tři strany, kam až z poloostrova dohlédnete.

Tuto soukromou galerii bych vám zdaleka tak nedoporučila - především pro její přesycenost
(vždyť ani venku si nemůžete prohlédnout jediný vystavený objekt, aniž byste v zorném poli neměl ještě aspoň další dva).

jako plavbu lodí dvacet kilometrů za Bratislavu a zase zpátky. Tu rozhodně berte!

Dýchne na vás Středomoří, prázdniny a širé dálky.

Tak jo, čtyřicítka nedaleko, ale bydlet ve čtyřech holkách na bytě, to by nám stále šlo. A těch nápadníků, co jsme musely odhánět ...
Konec zprávy.