S Kubou bych do divadla nešla

Myslím sama. Protože Mikeš by šou na prknech, co znamenají svět, ještě v hledišti neuseděl a trhat partu a mazat si to o víkendu na umění jen ve dvou by mě prostě nenapadlo. Jenže.

Chytla mě za rukáv a zatahala. Na sokolské dětské akci v mrazivém lednu na Malé Straně mě oslovila Jarka. Že mě zná, že mě čte. Okatá kráska, kterou byste si hnedka z fleku spletli s herečkou Janou Strykovou, otevřela pusu a hned mě zvala do svého divadla. David zatím nevěřícně omdlíval opřený o zídku opodál. A tak jsme si s Jarkou všecko rychle slíbily, poděkovaly si na obě strany, zamávaly a běžely si dál po svých.

Když se blížila premiéra jejich nového divokého teatrálního kousku pro děcka z prostředí cirkusové manéže, Jaru mi napsala znovu, že jako fakt - ve Viole, dva lístky na mé jméno, začíná se ve tři. A tak jsme se jen my dva s Kubínkem hodili do gala, on vymydlený poprvé v životě ve svém narozeninovém ležérním saku, já po milionté zase šedé šaty. Za deště a s deštníky nad hlavami jsme vyrazili v sobotu po obědě na tramvaj. Po dobrých dvou letech jsme spolu na chvíli byli zase jen my dva. Já se teda cítila trochu jako bez ruky, ale Kubka v mírné nervozitě z očekávání nového prostředí rád snědl hned za jízdy celou svačinu sám, že se nemusel s nikým dělit.

Ale to bylo krásné - v ztemnělém komorním divadle mi seděl na klíně, tleskali jsme si rukami navzájem, byl čas šeptat si do ucha, všechno komentovat, všechno spolu sdílet. Byla jsem tu jen pro něj, ale o háčkovanou opici v pruhovaném triku si před představením stejně řekl dvakrát - koupit jednu pro něj a jednu pro Mikiho, stejnou!

A jaké bylo to divadélko?
SPRÁVNÉ!!!
...
Smáli jsme se slabou hodinky s Kubušem oba. On zvířecím převleků, karambolům a frapantním záměnám.
Já vtipům pro velké v druhém plánu, odvážné kostýmní výpravě, a pak především principálce Jarce.
Je to má divadelní bohyně, neváží sice tolik co na základce, ale dokonale hraje celým tělem. V ďábelském rytmu. Hraje i obočím.
Hraje v masce šimpanze, leginách i ve vintage spodním prádle.
Ve hře nosí cukrovou vatu i muže na rukách.
Nebojí se srandy a srandě ze sebe - té jde pěkně naproti!

Tak taková byla v mých očích pražská premiéra Cirkusácké pohádky.
A kdo máte rádi dětské drámo, zvu vás do Divadla Láryfáry.
Sledujte jejich program, dost možná že to brzy rozbalí právě blízko vás!