Jak vypadá moje kabelka po dvou letech nošení

Upřímné jarní slunce mi ukázalo, že je to zas potřeba - vyprat si svou kočárkovou kabelku.

A budiž mi svědkem každý, kdo mě naživo potkal nebo sledoval můj blog za posledních dvanáct měsíců,
že jsem právě ji měla s sebou venku každý jeden den.

Nebimbá-li mi má taška na madle Mikeškova vozíku, je na dně!
Na dně auta, na podlaze tramvaje nebo na chodníku opřená o lavičku v parku.
A tak je jasné, že nejušmudlanější bylo opět její koženkové dno.

A přejít mlčením bychom neměli ani ony drobky a špínu našich dní na riflové podšívce uvnitř. Jdeme na to!

Svou koženkolátkovou kabelku jsem už tradičně nejdřív hodila do vany a pořádně ji vydrbala teplou vodou a mýdlem.

Samozřejmě za přítomnosti mého věrného asistenta, bez kterého poslední dobou nedám ani ránu.
(Nebo je to naopak?!)

A pak putovala kabela do pračky. Na program Jemného praní, s maximální teplotou třicet stupňů.

A můžeme zapnout.

(Mikiho snad nejoblíbenější životní činnost.)

Dosti mokrá pak těžká váha šla ven na šňůru.

A tady je suchý očistný výsledek.
Zářivá a opět čerstvě naimpregnovaná běžným sprejem na boty. Méně se pak špiní a přežije v suchu i aprílový deštík.

Za dva roky nošení
jsem na ni změnila pouze typ karabinky, poté co jsem on-line objevila tento festovnější typ,
který více unese a navíc funguje na pérko, takže se snadněji a svižněji při uchycování na kočárek zapíná.

Přestože ne všichni na světě (pochopitelně) jsou fandové koženky, čili technicky vzato vrstvy barvy nastříkané na látce,
v mých očích a rukou
je tento materiál dobře odolný každodenní zátěží. Je snadno omyvatelný, nic neváží a barevných možností je snad úplně podle přání každého.

Že něco vydrží je vidět i na uchách.

Která obě jsou bez známek obnošení.

Snad jen já po letech vidím ten zbytečně malinký steh, protože právě moje kabelka byla první,
kdy jsem koženková ucha ušila začištěná i po stranách.
A ještě jsem to tehdy moc neuměla světácky ušít.

Za co ale (sama) dnes a denně chválím, je vnitřní uspořádání kabelkového prostoru.
Čtyři velkokapacitní kapsy, dvě a dvě po stranách, nám všem pomáhají furt udržet tašku přehlednou a funkční.

I kluci ví, kde přesně hledat třeba drobné zábavy pro jízdu v tramvaji.

Kde jsou vlhčené ubrousky a kde honem kapesník.
...
Navíc uprostřed tašky ještě stálé zůstává volný prostor, na cokoli - třeba dvě láhve ke svačině.

I džínovina tady odvádí dobou robotu, to je obecně vynikajícím zátěžový materiálem na kabelky a tašky.
Za to já se pod knírkem směju, když mi někdo hlásí, že mu moje mama-taška přijde povědomá. Ušila jsem si ji totiž tenkrát z darovaného a už rozstříhaného povlečení z Ikea.
Poznali jste? Taky spíte s mojí kabelkou?