Aby se oslavenec nažral

... a vkus zůstal celý.

O víkendu nás čeká společná narozeninová oslava obou chlapečků a už s předstihem a pulzujícím natěšením jsme se pustili do výroby jednoduché papírové girlandy, kterou jsme od začátku plánovali navěsit nad celým naším jídelním stolem, kde se budou zítra sfoukávat dorty.

Kubovým velkým přáním bylo mít oslavu ve znamení mimoňů, a tak jsme nakoupili originální razítka.

A k tomu využili chytré a zelené nabídky e-shopu Hračkyodjinud, který svým zákazníkům nabízí šikovnou slevu z dalšího nákupu, 
když se vám povede druhotně zpracovat obalový materiál, který vám zůstal z minula.
...
A protože kartonových šablon z postaviček Lidé/Ludzie jsme skutečně z ledna měli doma milion,

dokoupila jsem ve výtvarných potřebách jenom dva barevné archy A2 v odstínu žluté a jemně modré,

bafli jsme kulatou raznici o průměru pět centimetrů

a šli na to!

I když, dámy a pánové, chlapci a děvčata, pracovat s tímto kovovým vykrajovátkem

to je pěkná robota.

A až by z toho jeden artrózu zápěstí měl.

Za to orazit modrými obrázky padouchovských poskoků

hezky vysekaná kolečka už byla brnkačka.

Jako když pečeme cukroví.

A ještě mi k tomu ručnímu cvičení

Kubka stihl převyprávět všechny příběhy Kevina, Stuarta i Boba.

Ilustrovaných, lehce vycukaných příšerek, bez ohledu na to zda mají sudý nebo lichý počet očí.

A zatímco Kubínek razítkoval jak fretka, já už si vytáhla stroj

abychom pak vše mohli společně sešít.

Já mačkala pedál, on sedíc mi na klíně přikládal pod patku papírové placky.

Ale ze začátku nám to vůbec nešlo. Takže dělat mezi kolečky rozestupy vám silně nedoporučujeme, niť se pak motá a uzlí a hnusné to je!

Mnohem lepší se nám ukázalo sázet tam jednu obludku za druhou, bez mezery.

A to už bylo jiné kafe. Čistá práce. A stehy jako perličky.

A toto je výsledek - patnáct metrů, se kterými jsme čekali do večeře na tatínka, aby je/se nám pak zavěsil.

...

Jo, chodíme teď doma jako v prádelně.

A ano, při vaření se stínů lekám v domnění, že nám do kuchyně vlétla za můra.

A každičké ráno, co teď vstanu a vidím to, říkám si - Ty, není to moc?!

Ale co - vždyť druhé/páté narozeniny má člověk jen jednou za život!