Jak začít šít na stroji

Někdy v těchto dnech to bude tři roky, kdy jsem na stroji ušila svou první kabelku, a tak se v tom začínám něco málo cítit kovaná (kovová?) a hned začínám nabízet rady druhým.

Jestli vás svrbí ruka, jestli vás to láká, jestli na obchodních pultech nenacházíte, co byste rádi, jestli se vždy radujete už jen pohledem na svou pinteresantní sbírku obrázků, co byste rádi jednou ušili, jděte do toho! Kupte si stroj, nejlépe takovou značku, kterou má někdo z vašich blízkých - mamka, kámoška, sousedka. Podívejte se na ceny, podívejte se do peněženky a běžte zlatou střední cestou. Já začínala na Singeru Talent, protože nám doma vždycky cinkal Singer a doteď na něj nedám dopustit! Ale hádat se s vámi rozhodně nebudu, protože to je stejně nekonečné jako jestli radši blonďáka nebo bruneta nebo zrzečka ... vyberte jej si podle svého oka, jaký se líbí vám. Ten stroj, myslím!

Výborné je, když vám poprvé vše někdo ukáže osobně. Jak se navléká spodní niť, kudy vede horní niť a kde se na to (pořádně) šlape. Na první pohled vám kastla stroje přijde složitá, plná čudlíků a páček. Moc to nestudujte, soustřeďte se na podstatné - horní, spodní, zpátečka. Opravdu se soustřeďte, ale pak nebrečte. Vsadím klidně svou nejkrásnější kabelku, že až potom usednete znovu ke stroji sama, nepůjde vám nic. Spodní niť nepůjde protáhnout nahoru. S vrchní se po cestě ztratíte a nakonec se vám nepodaří ani navléknout niť přes jehlu, i kdybyste si její konec ulízala až ke špulce.

Nekopejte do stroje, nebouchejte do stolu, uvařte si mátový čaj a zkuste to vyklidněná ještě jednou, ono se vám to jednou povede! A stalo-li se, velmi vám gratuluju a teď - než začnete ofiko šít - se ještě pěkně pokochejte svými šicími pomůckami, které jste si k šití stylově pořídila. Třeba já mám všechno žluté.

Ostré krejčovské nůžky (a chraň vás ruka páně s nimi stříhat papír).

Krejčovskou křídu ve všech pastelových odstínech: modrá, bílá, růžovka a hezkou misku na její kousky.

Špendlíky, i zde se dají jejich hlavičky ladit do vašich oblíbených tónů.

Metr.

Páradlo (a za něj se rozhodně nestyďte, protože kdo říká, že nepárá, ten to dělá dodnes!)

A ještě jednu šikovnou mističko-plechovko-krabičku na zipovou patku, náhradní jehly, sichrhajsku a další rozkošné švadlenské drobnosti.

A teď bych ráda popřela jednu z široce rozšířených šicích fám a to, že na tuto látkovou kratochvíli je potřeba hodně místa. Oni kecají! Já šiju skoro denně a to na kuchyňském stole. Už z něj ani ubrus nesundávám, na své místo si položím tři krát přeložené ovčí rouno. Měkká podložka dělá šití tišším a navíc filc na sebe chytá (všudepřítomné!!!) nitě. Nedělala jsem to tak vždycky, ale dneska mám ráda, když mám i při práci kolem sebe uklizeno. Zbytky látek a všemožné odstřižky si tak zásadně dávám doprava vzadu za stroj, po pravé ruce mám jehelníček, nůžky nalevo od stroje a uprostřed mezi nimi mívám pod strojem zakutálené páradlo. Víc místa než metr na půl metru k práci rozhodně nepotřebuju. Nutné je však vedle ještě žehlící prkno, kde měřím a přeměřuju, stříhám, rozžehluju, přežehluju a dožehluju. A to za asistence mé geniální žehličky, která se sama vypíná, když na ni nesahám a naopak se ve vteřině rozhicuje, jen ji pohladím. Jistě, vlastní ateliér, dílna, komůrka by se mi vždycky hodila, ale i tam bych po sobě pokaždé po skončení práce uklidila, tak jako doma uklízím mezi dřezem a ledničkou.

Poslední, co ke svému cirkusu potřebuju, je velký papírový pytel, kam si přes den decentně schovávám prodlužovačku k žehličce, kabel od stroje a výztuže. Dvě krejčovská pravítka mi z něj pak vykukují jakože děsně fundovaně a světácky. Jakože.

Čili milánkové, pomůcky máme a teď držte si klobouky, držte si látku, šijeme! Možná vám to bude trvat týdny, možná měsíce, ale stroj se vám ze začátku vašeho šitíčka bude zdát neuvěřitelně tvrdý. Budete se děsit prošití si vlastního prstu. Špičky zlomených jehel vám budou vyskakovat do obličeje. Budete zoufalí,  budete mít zcela přesnou představu, jak a kudy byste chtěli, aby šev šel, ale ono vám to nepůjde. Výsledek vaší práce bude křivý a upachtěný, ale vy na něj budete (a právem buďte!) neskutečně pyšní. A všem jej ukažte! A když vás někdo upozorní na metrické odchylky, nechtěné sámky nebo ubíhající vzor, vydržte to. Pro ego je to náročné, ale vydržte.

Dál buďte stateční, nenechte se odradit a pokračujte. Opravdu pečlivě měřte, stříhejte rovně, důkladně špendlete. Tilly v knížce Láska na první steh radí nezačínat se šitím na látkách s proužky nebo jinými přesně geometrickými vzory, ale ani s tím já nesouhlasím. Kašlete na literaturu a klidně si svůj první neceser ušijte z kárečka, naopak - bude se vám to šít fajně - jak na milimetrovém papíru.

A na závěr mám pro vás deset rosistických doporučení.

Kupujte si krásné látky (z takových i ne dokonale ušitý kousek vypadá koukatelně)!

Vyžívejte se ve svých milovaných barvách a oblíbených dekorech.

Šijte v klidu (a sama).

Při šití myslete - plánovitě stříhejte vzorovanou látku a vymýšlejte si i finesy a chytré vychytávky, které nikde nekoupíte.

Dívejte se okolo sebe: převracejte trička naruby, hleďte zblízka na svůj kabát, šmírujte kabelky všem v tramvaji, prolézejte cizí necesery v ještě cizejších koupelnách nebo rozpárejte zajímavý kousek po babičce - studujte a inspirujte se tím.

Vytrvejte, za čas vám stroj změkne. Vše vám půjde snadnější, šití se bude víc podobat vašim představám a všecky stehy budou jako perličky! S naprostým přehledem budete vědět, kterým kolečkem se steh přehazuje na entl a zapošívat začnete poslepu - aniž byste na zpáteční páčku byť podívali. Dokonce i napětí nitě a přítlak patky si začnete frajersky regulovat.

Zlomit jehlu není jako zlomit někomu srdce. Tím se vážně netrapte a kupte si krabičku či dvě nových jehel do zásoby, ideálně o různé síle. Navíc, čím více jich zlomíte, tím rychlejší a šikovnější se stanete v jejich výměně. Ale zase bacha - přes špendlíky a kovové zipy fakt nešijte, odrovnáte si tak stehovanou desku a nová stojí přes litr.

Stejně jako zašmodrchat si niť není žádná spletitá tragédie. Navlečte znovu horní niť. Navlečte znovu spodní niť. Vyměňte (ohnutou?) jehlu. Profoukněte stroj od prachu. Dejte si pauzičku, něco zakousněte, zkontrolujte e-maily, a teď dělníci echin a voálů, zpátky ke strojům!

Mluvte! Buďte otevření a mluvte s ostatními, co taky šijí - není nad sdílené neštěstí. Společně nadávejte, i sprostě, srovnávejte si kousky, ukazujte hrdě nasyslené nádherné bavlny v krabici i zděděné dřevěné křivítko. Nebuďte v tom sami! Porovnávejte si pedigové kufříky na nitě a další své nádobíčko. Švadlenky, buďte (jako) chlapi. 

A buďte originální!