Stránky

čtvrtek 11. února 2016

Jak začít šít na stroji


Někdy v těchto dnech to bude tři roky, kdy jsem na stroji ušila svou první kabelku, a tak se v tom začínám něco málo cítit kovaná (kovová?) a hned začínám nabízet rady druhým.

Jestli vás svrbí ruka, jestli vás to láká, jestli na obchodních pultech nenacházíte, co byste rádi, jestli se vždy radujete už jen pohledem na svou pinteresantní sbírku obrázků, co byste rádi jednou ušili, jděte do toho! Kupte si stroj, nejlépe takovou značku, kterou má někdo z vašich blízkých - mamka, kámoška, sousedka. Podívejte se na ceny, podívejte se do peněženky a běžte zlatou střední cestou. Já začínala na Singeru Talent, protože nám doma vždycky cinkal Singer a doteď na něj nedám dopustit! Ale hádat se s vámi rozhodně nebudu, protože to je stejně nekonečné jako jestli radši blonďáka nebo bruneta nebo zrzečka ... vyberte jej si podle svého oka, jaký se líbí vám. Ten stroj, myslím!

Výborné je, když vám poprvé vše někdo ukáže osobně. Jak se navléká spodní niť, kudy vede horní niť a kde se na to (pořádně) šlape. Na první pohled vám kastla stroje přijde složitá, plná čudlíků a páček. Moc to nestudujte, soustřeďte se na podstatné - horní, spodní, zpátečka. Opravdu se soustřeďte, ale pak nebrečte. Vsadím klidně svou nejkrásnější kabelku, že až potom usednete znovu ke stroji sama, nepůjde vám nic. Spodní niť nepůjde protáhnout nahoru. S vrchní se po cestě ztratíte a nakonec se vám nepodaří ani navléknout niť přes jehlu, i kdybyste si její konec ulízala až ke špulce.

Nekopejte do stroje, nebouchejte do stolu, uvařte si mátový čaj a zkuste to vyklidněná ještě jednou, ono se vám to jednou povede! A stalo-li se, velmi vám gratuluju a teď - než začnete ofiko šít - se ještě pěkně pokochejte svými šicími pomůckami, které jste si k šití stylově pořídila. Třeba já mám všechno žluté.

Ostré krejčovské nůžky (a chraň vás ruka páně s nimi stříhat papír).
Krejčovskou křídu ve všech pastelových odstínech: modrá, bílá, růžovka a hezkou misku na její kousky.
Špendlíky, i zde se dají jejich hlavičky ladit do vašich oblíbených tónů.
Metr.
Páradlo (a za něj se rozhodně nestyďte, protože kdo říká, že nepárá, ten to dělá dodnes!)
A ještě jednu šikovnou mističko-plechovko-krabičku na zipovou patku, náhradní jehly, sichrhajsku a další rozkošné švadlenské drobnosti.

A teď bych ráda popřela jednu z široce rozšířených šicích fám a to, že na tuto látkovou kratochvíli je potřeba hodně místa. Oni kecají! Já šiju skoro denně a to na kuchyňském stole. Už z něj ani ubrus nesundávám, na své místo si položím tři krát přeložené ovčí rouno. Měkká podložka dělá šití tišším a navíc filc na sebe chytá (všudepřítomné!!!) nitě. Nedělala jsem to tak vždycky, ale dneska mám ráda, když mám i při práci kolem sebe uklizeno. Zbytky látek a všemožné odstřižky si tak zásadně dávám doprava vzadu za stroj, po pravé ruce mám jehelníček, nůžky nalevo od stroje a uprostřed mezi nimi mívám pod strojem zakutálené páradlo. Víc místa než metr na půl metru k práci rozhodně nepotřebuju. Nutné je však vedle ještě žehlící prkno, kde měřím a přeměřuju, stříhám, rozžehluju, přežehluju a dožehluju. A to za asistence mé geniální žehličky, která se sama vypíná, když na ni nesahám a naopak se ve vteřině rozhicuje, jen ji pohladím. Jistě, vlastní ateliér, dílna, komůrka by se mi vždycky hodila, ale i tam bych po sobě pokaždé po skončení práce uklidila, tak jako doma uklízím mezi dřezem a ledničkou.

Poslední, co ke svému cirkusu potřebuju, je velký papírový pytel, kam si přes den decentně schovávám prodlužovačku k žehličce, kabel od stroje a výztuže. Dvě krejčovská pravítka mi z něj pak vykukují jakože děsně fundovaně a světácky. Jakože.

Čili milánkové, pomůcky máme a teď držte si klobouky, držte si látku, šijeme! Možná vám to bude trvat týdny, možná měsíce, ale stroj se vám ze začátku vašeho šitíčka bude zdát neuvěřitelně tvrdý. Budete se děsit prošití si vlastního prstu. Špičky zlomených jehel vám budou vyskakovat do obličeje. Budete zoufalí,  budete mít zcela přesnou představu, jak a kudy byste chtěli, aby šev šel, ale ono vám to nepůjde. Výsledek vaší práce bude křivý a upachtěný, ale vy na něj budete (a právem buďte!) neskutečně pyšní. A všem jej ukažte! A když vás někdo upozorní na metrické odchylky, nechtěné sámky nebo ubíhající vzor, vydržte to. Pro ego je to náročné, ale vydržte.

Dál buďte stateční, nenechte se odradit a pokračujte. Opravdu pečlivě měřte, stříhejte rovně, důkladně špendlete. Tilly v knížce Láska na první steh radí nezačínat se šitím na látkách s proužky nebo jinými přesně geometrickými vzory, ale ani s tím já nesouhlasím. Kašlete na literaturu a klidně si svůj první neceser ušijte z kárečka, naopak - bude se vám to šít fajně - jak na milimetrovém papíru.

A na závěr mám pro vás deset rosistických doporučení.
Kupujte si krásné látky (z takových i ne dokonale ušitý kousek vypadá koukatelně)!
Vyžívejte se ve svých milovaných barvách a oblíbených dekorech.
Šijte v klidu (a sama).
Při šití myslete - plánovitě stříhejte vzorovanou látku a vymýšlejte si i finesy a chytré vychytávky, které nikde nekoupíte.
Dívejte se okolo sebe: převracejte trička naruby, hleďte zblízka na svůj kabát, šmírujte kabelky všem v tramvaji, prolézejte cizí necesery v ještě cizejších koupelnách nebo rozpárejte zajímavý kousek po babičce - studujte a inspirujte se tím.
Vytrvejte, za čas vám stroj změkne. Vše vám půjde snadnější, šití se bude víc podobat vašim představám a všecky stehy budou jako perličky! S naprostým přehledem budete vědět, kterým kolečkem se steh přehazuje na entl a zapošívat začnete poslepu - aniž byste na zpáteční páčku byť podívali. Dokonce i napětí nitě a přítlak patky si začnete frajersky regulovat.
Zlomit jehlu není jako zlomit někomu srdce. Tím se vážně netrapte a kupte si krabičku či dvě nových jehel do zásoby, ideálně o různé síle. Navíc, čím více jich zlomíte, tím rychlejší a šikovnější se stanete v jejich výměně. Ale zase bacha - přes špendlíky a kovové zipy fakt nešijte, odrovnáte si tak stehovanou desku a nová stojí přes litr.
Stejně jako zašmodrchat si niť není žádná spletitá tragédie. Navlečte znovu horní niť. Navlečte znovu spodní niť. Vyměňte (ohnutou?) jehlu. Profoukněte stroj od prachu. Dejte si pauzičku, něco zakousněte, zkontrolujte e-maily, a teď dělníci echin a voálů, zpátky ke strojům!
Mluvte! Buďte otevření a mluvte s ostatními, co taky šijí - není nad sdílené neštěstí. Společně nadávejte, i sprostě, srovnávejte si kousky, ukazujte hrdě nasyslené nádherné bavlny v krabici i zděděné dřevěné křivítko. Nebuďte v tom sami! Porovnávejte si pedigové kufříky na nitě a další své nádobíčko. Švadlenky, buďte (jako) chlapi. 
A buďte originální!

58 komentářů:

  1. Roso, super! Kedy som nevedela šiť, tak teraz začnem:)Dôležité je sa nevzdávať!

    OdpovědětVymazat
  2. Rosičko, to fakt není možné... Jsi úúúžasnáááá i při předávání informací o šití !!! Jak já Tě "žeru" !!!! Chtěla jsem napsat úplně stejnou větu jako Mária, že kdybych neuměla šít ..... Šá

    OdpovědětVymazat
  3. Zlatá slova, zrak mi plane. To je švagře zlatý důl... :))
    Žampiony nadívané... <3

    OdpovědětVymazat
  4. Ani mě nenapadne, že bych si něco ušila. I urvané poutko na riflích jsem radši podšila a přišila ručně. U stroje bych zuřila, bylo by to hnusný, netrefila bych barvu a zlomila sadu jehel!
    Pořád si říkám, že bych něco ušila, mám nakoupeno komplet na manželovi kalhoty, ale nemůžu se k tomu dotlačit :-)
    Si radši něco vyfotím nebo upeču a nejlíp přečtu :-D
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Parádní jízda.
    jo, a hlavně ty krásné látky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ušít nádheru ze starých závěsů by nedala ani Coco Chanel!!!

      Vymazat
  6. Ty jsi mě včera viděla?:O Stroj hrčel, jehla píchala, nit mi došla a pak se zase našla. Cucky a nitě všude (opravdu i v posteli) a košík na cibuli je hotový :) A chce bráchu, tak zase znova ;)

    OdpovědětVymazat
  7. eště!
    dík za takový příspěvek, jen bych poprosila ještě o radu, co s nepodarky.
    i když - nechce se mi věřit, že i tobě se něco nepodařilo až tak, že to letělo.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá zlatá,
      já je mám tak rok dva ve skříni, a pak je vyhodím (dřív to nedokážu!) ... :o)

      Vymazat
  8. To je tak hezké... A tak šiju. Hračky, kabelky - spíš zavazadla, závěsy, potahy na křesla. Nedokonale, občas s pocitem, že stroj je splašený kůň a já se jen snažím nesletět... A v duchu si říkám :"babi, teď se nedívej", protože babička byla paní švadlena, ušila všechno od plavek po kožich...a já jsem byla moc mladá a blbá, abych se to od ní stihla naučit. Nevadí, co nedoženu technikou, doženu nadšením...
    Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Díky díky, to jsem přesně potřebovala! Tento kšitíbudič :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Fakt! Vyborne napsany...
    Nejvic ze všeho by me bavila knizka od Rosy o šití:)
    Pak by me taky zajimaly inicialy Tvé žehličky. Ta moje na me totiž po chvíli nicnedelání začíná pobourne volat neprijemnym pípotem, namísto toho, aby se chytre vypla a dala si pauzičku;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tahle dračice - http://www.tefal.cz/P%C3%A9%C4%8De-o-od%C4%9Bv/%C5%BDehli%C4%8Dky/Autoclean-Anti-Calc/p/1830004542

      Vymazat
  11. Slibuji že si Vaše desatero budu pamatovat,a vaše kniha by taky nebyla marná.Matěchová J - Turnov

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Hned co došiju, začnu ji psát! ... :o)

      Vymazat
  12. Nejkrásnější věta...Šijte v klidu (a sama).... hmmm hmmm :) to půjde......... časem

    OdpovědětVymazat
  13. Díkes za rosistické desatero. To chce prostě klid a nohy v teple. I když v teplých ponožkách se šije dost blbě. ;o)
    Já osobně se mocinky těším, až budu tak daleko jako ty a zvládnu si ušít kabelu.
    J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi říkej - poprvé jsem šila v září a asi rok mi trvalo, něž jsem se pak odhodlala navléct si při šití na pravou nohu fusekli.
      Ale dnes - klíďo smrďo i v lyžáce!

      Vymazat
  14. No a k tomu všemu ještě tvoje nekonečná, určitě už svatá trpělivost namíchaná s porcí vášně - protože ušít kabelku - ok, ale znova a znova a zase znova, to chce opravdu nekonečné nadšení:)
    Tak ať ti to šlape...jo, vlastně dnes už se nešlape - tak ať se ti prostě daří!!!

    OdpovědětVymazat
  15. Panikařím z každého Tvého slovíčka paní spisovatelko a švadlenko. A mezi tyto dvě profese si Ti dovoluji dát rovnítko...pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
  16. Milá Roso, máš můj obdiv, že jsi se sama vypracovala do těchto výšin :-) jsem typ, co potřebuje kurs skoro (ale opravdu jen skoro) na vše :-), takže roční škola šití a stovky hodin u stroje. Naprosto s Tebou souhlasím, že šití hýbe s egem (hlavně ty začátky!), ale stojí to za to :-) A rosistické desatero - tak pod to se podepisuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, a mě (jako učitelku) doteď ani nenapadlo se někam zapsat! ... :o)

      Vymazat
  17. Haha, to je výborný, přesně takhle to bylo. Akorát, že jsem začínala na šlapací singrovce, neudržela jsem rytmus šlapání a chtěla zabít všechny okolo.

    OdpovědětVymazat
  18. Ještě jsem se nedostala přes šmodrchající se nitě. Ale jednou...!

    OdpovědětVymazat
  19. Super super super! Hned sem dostala chuť zase něco ušít, plánů mám spousty, ale ten čas... Na střední jsem toho našila, jéje. Ale zaujala mě ta podložka pod stroj, můžeš o tom, prosím, napsat něco víc nebo hodit odkaz? Je to něco jako tlustý filc? Díky moc a ať se Ti stále tak daří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mami,
      u Mráze v látkách jsem si v metráži nechala střihnout normálka šedivý filc, snad metr na metr pade, že z toho - jak jinak - ušiju kabelku. Nakonec jej ale používám několikrát přeložený právě jako onu podložku,
      ale třeba u Andrey Lookrecie jsem viděla, že ona šije na pěnových hracích kostkách pro děti. Prostě cokoli měkkého, ať jen stroj o stůl tak nebuší.

      Zlom niť!

      Vymazat
    2. Díky moc, tlumení se hodí, protože když už se k šití dostanu, tak je to v noci.

      Pevný navlíkáček!

      Vymazat
    3. Sviť měsíčku sviť, ať mi šije niť!

      Vymazat
  20. Roso,
    a to se nebojíš, když zveřejníš svoje know-how, že teď si všechny blogérky už budou šít kabelky sami ;-)
    Já vím, ono to tak jednoduché není!
    Já sama začala šít asi v 15 letech na šlapacím stroji a hned jsem ušila zimní parku.
    A byla jsem na ní náležitě pyšná.
    Možná mám i nějaké vlohy po dědečkovi-byl krejčí.
    Ale na kabelku jsme si ještě netroufla.
    Momentálně mám stroj už 3 týdny v opravě a utěšuji se, že až ho vyzvednu, tak už bude šít skoro sám a já od něj už nevstanu ;-)
    Z pracovny jsme doma udělali pokojíček pro Šímu, takže také šiji na kuchyňském stroji na větší utěrce a také to jde, jen stroj nevytahuji tak často, jak bych chtěla.
    Tak ať to šije !

    OdpovědětVymazat
  21. Joj, už kolik roků se stydím za to, že neumím šít a néééé a néééé se odhodlat. Srabotka jsem. Přitom mě to láká, šíleně moc! Zrovna teď, když jsem pořád doma, mě to svádí víc a víc. No a do toho se tu objeví takovýhle příspěvek. Děkuju za další potřebný kopanec kupředu, asi to prasátko vážně rozbiju a nějaký stroj koupím :D Jen pak ještě zabojovat s tou mojí trpělivostí, teda spíš netrpělivostí, bo jak něco nejde hned, tak se vztekám, ách jo:D
    Ještě jednou díky, ráda tady chodím nakukovat a obdivovat! :-)

    OdpovědětVymazat
  22. No teda. Stroj mám 28 let. Dřív jsem hodně šila. A cca před pěti lety jsem ho zanesla na půdu a je tam uložený. A teď mám obrovskou chuť ho snést dolů a začít znovu.
    Děkuji za článek. Boží.

    OdpovědětVymazat
  23. Tak já si s gustem zanadávám - kvalita nití, které kupuji, je příšerná! A nevím už, kde a jaké zkusit. Trhají se ty mrchy, zamotávají se až hanba, prostě se smotají do kliček a zamotají na jezdce. A co s tím? Vážně už nevím co koupit.

    OdpovědětVymazat
  24. Nikdy nepřestanu udivovat sama sebe. Díký Vám. Včera přišel poštou ranní můj první stroj a do 24 hodin ležela na stole moje první taštička - dle Vašeho návodu. Děkuji Roso. Děkuji za denodenní inspiraci. Teď jen zařídit, aby měl den víc hodin...to už musím sama:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jste machrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr! Uka mi výsledek, prosím.

      Vymazat
  25. Ros, dneska jsem rozbalila svoji Ladu Q60B, která včera přijela s pánem přepravcem. Jdu po ověřené kvalitě a jménu, i když jsem se do peněženky musela podívat pěkně zvrchu. Látky už čekají na poště, takže hezky po hlavě aneb jakýpak s tím sra*í mladá paní :-) Díky za tenhle web, je to lahoda už jen číííííst!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Dobrý den, děkuji za pěkný článek, v současnost mám hodně volného čas u a ráda bych se opět pustila do šití, jenže zkušenosti mám jen se starým "šlapacím strojem: Našla jsem i nějaké návody např. http://www.anita.cz/rady-tipy/390-2/ ale nějak z toho nejsem rozumná, poradíte mi prosím nějaký základní stroj na takové běžné šití? Drobnosti, manžeovi ponožky, no jistě to znáte.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluji vám, Lucie, a dopořučuju Singer talent. Ať se dílo podaří!

      Vymazat
  27. Ach! Jsem levá jak turecká šavle a z tvoření umím jedině vařit, jestli se to vůbec počítá. Nemám šikovný ruce a nemám fantazii na vymýšlení. Ale mám roční píďalu a tak strašně moc bych se na ni (a jednou nedejbože třeba i na sebe) chtěla naučit šít, ale bojim se bojim do toho šlápnout. A před měsícem jsem dostala od tchýně stroj a teď je v komoře a čeká, jestli dostanu odvahu. Tohle je první web, který ze mě tu hrůzu ze začátku trochu setřásl a to ležím v internetu už týden. Tak snad se odhodlám. Díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To dáte! Těším se na fotku vašeho výsledku!!!

      Vymazat
  28. Dobrý večer,
    jsem vašim článkem nadšená.Moje maminka je pánská krejčová, v oboru již několik let nepracuje ,ale švadlena se v ní nezapře.Jsem na mateřské a zabývám se spíš háčkováním zvířátek pro synka, ale známá mojí sestry šije a její práce se mi líbí a tak jsem si řekla že bych mohla mamku přemluvit aby mě zasvětila.No ale co ,mamka to zásadně odmítá takže se do toho pustím asi sama.Váš článek mi dodal energii a chuť začít něco dělat.Děkuji Lucka

    OdpovědětVymazat