O smutné továrně

Po knížce jsem v regálu v Kuráži sáhla kvůli sobě. 

Protože měla látkový a trojrozměrný přebal. A protože je o látkách.

Teprve až doma na gauči jsem zjistila,

že se v ní na skutečném příběhu severočeské továrny vypráví (dětem?) české dějiny dvacátého století.

Převalovala jsem se pod lampičkou z boku na bok blahem. Kuba je teď ve věku, kdy ho na světě zajímá všecko a všichni,
takže dramatický(!) příběh o textilní fabrice ho myslím nadchne.

Světlé chvilky. Dvacátá léta.

Recese.

Temné doby.

I doby temna.

I doby do ruda.

A šťastný konec. 

Kéž by!

S našimi dětmi se životem hodně procházíme u nás v Bráníku nebo Nuslích, kde je opuštěných průmyslových budov plno.
Jen ví-li člověk o nich něco (málo), teprve pak se jich nebojí.
A co teprve když se dočte, co vše (krásného) by se s nimi dalo dnes udělat.

Je to dětská knížka. Je to učebnice. Je to velká obrazová krása. Koláž par excellence.
Je to čtení pro snílky!

Od autorů snů.
Napsal ji šumný Radovan Lipus. Ilustrovala divadelní Veronika Podzimková.
Do koláži poskládal král multitalentů David Vávra. A vše to graficky zabalila hradecká Zuzana Lednická.
...
Lidé, čtěte nebo se koukejte!