Květa Pacovská: Maximum contrast

Je to veselé. Je to hravé!

Barevné. I černobílé. Hodně prostorné. Hodně velké. Hodně kulaté. Hodně červené. Vyrobeno z ostrého kovu. Z voňavého papíru. Nebo z režných provázků.

Knížky, vizuální poezie, dada hry.

Čerstvá výstava v Městské knihovně vás nabije bezstarostností, lehkým stavem beztíže. Poetikou a vtipem. 

A pošimrá vám fantazii.

Je ale taky ukázkou promarněné šance.
Pal to čert, že žádné z promítaných videí nemluví česky nebo že všechny u pokladny nabízené dětské knížky jsou v němčině či francouzštině.
Průšvih jak mraky je úplná absence interaktivního programu pro děti (a dětské duše)!
Úplně chápu, že ani paní Květa ani kurátoři nezamýšleli, že třeba obručí nahoře se bude proskakovat,
a taky že je to tam na dvou místech na zemi napsáno, a taky když jsme to porušili, šly na kostodky mdloby.
Ale - tady si chce každý hrát!
Měla jsem sto chutí sebou mrsknout klidně třeba na zem a začít si hned vybarvovat.
Nebo kreslit. Nebo taky stříhat a věšet si objekty na tlustou niť. Ale tady nebylo nic.

My jsme si však chuť honem na odchodu spravili velkou pop-up knížkou o číslech, kterou jsme si odnesli domů.
Tu vám ale ukážu až zase příště, aby té krásy na jednu obyčejnou středu nebylo moc.