Stránky

pátek 27. listopadu 2015

Jaké je to pracovat na počítači v kavárně


Vždycky jsem to chtěla zkusit.

A tak když mi jednou odpadly dějiny umění, rozhodla jsem se nenarušovat své konzervativní pánské části rodiny režim a maličko jsem doma zalhala. Předstírala jsem, že jedu normálně do Národní galerie, zatímco ve skutečnosti jsem hned v naši ulici zahnula a s notebookem tajně vloženým do kabely se vtrhla do nejbližší kavárny.

Hnedka ve dveřích jsem ale znejistěla. Ač jsem chtěla tvořit převážně texty, okamžitě jsem zauvažovala, kde pro mě bude nejlepší místečko, aby mi nikdo neviděl do monitoru. Zároveň k lokační úvaze jsem ohnula své neohebná záda a spodním pohledem zapátrala, který že stolek má u zdi i zásuvku. Když jsem si konečně spokojeně sedla na zadek, zapnula počítač i myš, otevřela všechny oblíbené záložky a obsedantně zkontrolovala své maily a vzkazy, tak hned potom jsem vrhla nevrlý pohled na obsluhu. Měla jsem totiž nutkavý pocit, že v mé snové představě už bych měla mít po levé ruce obří šálek voňavého cappucina. A já nic. A servírka nejde. Pomatená svou premiérovou zkušeností i přílišným počtem zhlédnutých hollywodských romantických komedii jsem jaksi úplně zapomněla, že v naši kavárně se objednává na baru. Mé zkřivené chlupaté obočí však fešnou číšnici s brýlemi většími než obě její tváře přitáhlo a měla jsem objednáno hned.

Monitor svítí, kafe hřeje, mohla jsem se pustit do toho. Než jsem si ale stihla roztančit svá prstová bříška po klapkách s písmeny, náhle jsem si všimla, jaký je v kavárně vlastně hluk. Pro mě otravný hluk. Rušivý. Bolavý. Otočila jsem proto hlavu vlevo, vpravo a ostentativně jsem koukla na čerstvou maminku už notně unaveného novorozeňátka, co mu nešlo usnout. A na mamku Emičky, co si jezdila ode zdi ke zdi na zelené motorce. Ta Emička. Dobře, ještě než jsem protočila očí v sloup, stihla jsem si všimnout, že jedna malá příchozí holčička měla krásný podzimní hořčicový kabátek do áčka. A jiná mini slečna zas krásného tatínka, ale jinak nechápu, proč ti rodiče do kaváren tahají i děti. Ale doufám, že o tom žádný z nich probůh aspoň nepíše blog.

Když už se ale venku udělala tma, co by šla krájet a všechna mrňata odkráčela/odstartovala (ta Emička) z lokálu pryč, konečně nastalo mé ticho a mohla jsem na to vlítnout. Doobjednala jsem si ještě colu, ať nežeru a začala psát. A protože přetlaky v mé hlavě jsou veliké a zrovna mi nikdo ani neseděl na klíně ani po mně nechtěl udělat šťávu, vybušila jsem se tam - v tom kofeinově cheecupovém ráji - z podstaty. A jako vždycky, když píšu (nebo spím), děsně to uteklo, takže jsem pak už jen v poloklusu uložila soubor, zaplatila útratu, omotala si šálu a celá vyzenovaná jsem letěla zpátky domů: za svým mužstvem šampionů.

To, že jsem v kafetérii zapomněla svou růžovou bezdrátovou myš, jsem ale zjistila až další ráno. Honem jsem jim přes podnikový facebook napsala vzkaz a obratem se mi dostalo odpovědi: Myš jsme odchytili, čeká tu na vás. Zrovna ten den bylo volno, a tak jsem všechny mé blízké na odpolední procházce táhla oklikou přes kávovou občerstvovnu, abych si pak ve stereo provedení vyslechla:

"Mitnik, ty sis zapomněla v kavárně myš?
A kdys´ tam byla?"

"Mami, tys´ byla v kavárně bez nás?
A kdy jako?"

A protože i ženy mají svá tajemství, vyzvedla jsem si mlčky své malé polohovací zařízení od jemně zralého číšníka, který by klidně mohl hrát hlavní roli ve filmu Láska přes internet - díl druhý, svým klukům vzala každému po croissantu a dál s nimi kráčela podolským nábřežím: tak jako to mamky běžně dělají.

18 komentářů:

  1. Mě by zajímalo, jestli by si Vás všimla, kdybyste neměla chlupaté obočí :D

    OdpovědětVymazat
  2. Píšeš knihu? mě by strašně zajímalo cos tam vybušila!
    ps. všechno nejlepší Mitniku!

    OdpovědětVymazat
  3. KNIHU KNIHU! a todle bude uvod! JO! prosiiim! na jeziska uz to asi nestihnem, ale k narozeninam, co? mrk ? .) vsechno nejlepsi <3 at ti to porad takhle krasne pise, sije, tvori, miluje a zije!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Jestli fááákt píšeš knihu, tak si ji znamenám jako další položku na seznam přání :). Jsi neskutečně úžasná!!! Přeji Ti, ať jsi stále taková!!! Ať se Ti daří ve všem, co děláš a tvoříš!!! Ať Tě Tví kluci stále tak milují!!! Ať jste zdraví!!! Krásné narozeniny!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Andreiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii, chci tě domů!

      Vymazat
  5. Tak jestli mate i vy dnes narozeniny, tak se vubec nedivim, ze jste z tak kvalitniho materialu..:) Vse nejlepsi a dik za vas blog, Mirka

    OdpovědětVymazat
  6. Stále nemám slov...nad dnešním přáním a skláněním poklony přemýšlím celý den a tak píši jen - jsi úžasná
    Rosi...pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Roso, strašně dobře se mi Vás čte a soudě podle komentářů je nás takových hooodně moc. Díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se čte zas strašně krásně vaše komentáře: cítím se důležitá, cítím se spokojená, cítím se šťastná!

      Vymazat
  8. :D chtěla bych mít psavé vlohy, tak jako Vy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oooooooooooooooooooooooooooooo, je mi ctí! Děkuju Vám.

      Vymazat