Někdy se netrefím

Nabídnu třeba na organizér do kabelky režnou lněnou látku a z druhé strany mailu se mi ozve, že rozevlátost, batika a věčné slunce jsou jistě moc fajn věc, ale ona (budoucí vlastník malé kabelečky) rozhodně není žádná přírodní ženka. Oukej, odkládám svých padesát odstínu béžové a nabízím variantu jinou.

Jindy jsou na černé listině (nejen černé) puntíky. Totální zákaz pravidelných malých flíčku. Si to představte! Ale i Mitnik umí pochopit, že mamka, která si právě doma dala hned za sebou neštovicový dvojboj u obou svých děcek, nechce o kropenatých tkaninách na kabelku ani slyšet. Ani vidět!

Ale někdy se mi snad nechce ani nevěřím. Je mi zamítnuta džínovina - s tím že každou chvíli přešťastná prvorodička si nepřeje takovou kabelu, protože sama ve skříni ani rifle nemá. "A co nosí?", zírám na monitor. "Dnes a denně?", šeptám si tiše se svým růžovým notebookem. Ale v tom si vzpomenu, že už před lety se mi právě ona hlásila jako elegantní skautka. A to pak já tleskám! A přeju si - tihle pionýři dobrého stylu - jen ať jdou vpřed!

U této kabelky byla riflovina ale v pořádku.

Šila jsem ji naslepo. Eva vůbec nevěděla, co se ji nakonec bude houpat na předloktí.

Jistá si byla jen v rozměrech tašky. Čtyřicet na třicet.

A tak to končí, když mě někdo utrhne z řetězu!

Hravá. Jemně vzorovaná. V barvách prakticky nakombinovaná. Rosistická kabelka.