Uvažuji o kamenné prodejně

V jednu chvíli se zdálo, že ideální poloha pro mé výdejní místo bude někde mezi dolní vrátnicí a samotným vchodem do podolské porodnice. Tolik tašek na kočárek, organizérů na teploměry a dudlíky nebo cestovních kabelek na přebalovací podložku jsem šila tak na poslední chvíli, že snad mé finální nitě a pupeční šňůry božských novorozenců byly přestřihávány v jeden stejný okamžik. Čili stánek v areálu Ústavu péče o matku a dítě se zdál být ideální. Navíc bych to z domu neměla daleko, do práce bych se mohla belhat v papučích. A pak - už léta bezmezně a hluboce věřím v magicky ezoterickou moc onoho místa, čili šmelit kabelky přímo pod bájným Vyšehradem by pro mě byla čest největší.

Pak ale přišla sezóna a pro akutní distribuci plesových psaníček se zdál lepší snad třeba Žofín. Tam bych si navíc z okna do okna mohla hledět se svým mužem. Co si ostatně po patnácti společně odžitých letech víc přát, než si spolu navzájem koukat do misky, do misky s kancelářskými sponkami? I když ono se tančí/paří asi různě. Čili že bych po vzoru mobilního prodeje zmrzliny cestovala s kabelkovým vozíkem na dvou kolech a postávala před nočními bary?

Aktuálně to ale vypadá, že vhodné by bylo šlápnout do pedálů a odtlačit si své Rosa Mitnik s.r.o. po Evropské třídě až na ruzyňské letiště. (Nev)hodně hrdopyšně mám totiž pocit, že snad na palubě každého startujícího letounu mířícího směr teplé moře je teď aspoň jedna má malá cestovní taška. Netuším, jestli zkupujete last-minuty, ale vzkazy v kabelkovém formuláři mají teď přesně takový naléhavý slovosled.

A to je jeden z nich. Ač Blanka na dovču letí, ušila jsem jí letní psaníčko s autobusem.

Na obou stranách.

V tropických odstínech barev.

A s roztančenou podšívkou.

Na menší než malé drobnosti je pak myšlena i kosmetická taška ve stejně hravém dekoru.

Takže - nutné propriety máte, tak si užívejte!

A šťastně se mi vraťte.