Kabelka z ovčího rouna

Moji sestřenici už znáte.

Ostatně její repas křesla bruselského stylu se vám na mém facebooku ohromně líbil. Vlastně víc než všechny mé taštičky-dětičky-srandičky, ale neva.

A jak se sestřenka postupně po svatbě nově zabydluje, zatoužila i po drobných úložných prostorech z přírodní plsti. Velké štěstí se na ni usmálo pár kilometrů za hranicemi v rakouské rodinné firmě na výrobu matrací. Materiál si odtamtud odvezla, krychlové krabičky na klíče a další maličkosti v předsíni si spíchla sama v ruce, ale na kabelky: to jsem v rodině s dovolením machr já.

A takhle to prosím dopadlo.
Jak si přála - nákupka, 38 na 35.

A protože filc byl opravdu tlustý a pevný, šití bylo výzva.
Horní okraj jsem od začátku plánovala nechat nezahnutý, což se povedlo, že vypadá i dobře.
Navíc boční švy šly překvapivě krásně rozžehlit, takže taška je nakonec normální taškou, nikoli chlupatým soudkem,
jak se jevila v průběhu procesu vzniku.

Na dně má teple hnědou koženku, hrající si na kůži co to jde!

Šedesátky ucha.

A k mléčné čokoládě je uvnitř kontrastní tyrkys.
Vesele proužek, ať to schválně celé shodíme aneb ve třiceti (s kabelkou) život teprve začíná.

A kdybych se vám dneska možná líbila i já, tak to bych byla jen ráda,
ve stejném šatu totiž večer vyrážím na koncert Dana Bárty. A jestli si mě ten chlap nevezme dneska, tak už nikdy!