Stránky

pondělí 19. ledna 2015

Vlna se nepere


Stala jsem se u Mráze (známou) figurkou.
K mému překvapení.

Myslela jsem si, že jsem jedna z mnoha.
Že takových nás tam chodí mraky. Ale asi ne. Asi jsem tam vážně často. Hodně výztuže a hodně látek kupuju.
Tamější dámy prodavačky jsou ohromně prozákaznické a při každém ustřiženém metru se mě ptají:
Co z toho bude? Halenečka?
Ne, kabelka, odpovídám.
Co z toho bude? Kapsářek pro děti?
Ne, kabelka.
Co z toho bude? Džínečky pro syna?
Ne, kabelka.
Co z toho bude? Zimní vestička? Šálička? Ubrus? Polštářek.
Odpověď znáte.

Nemluvě o tom, kolik zipů jsem si od nich odnesla. Nitě nakupuju zásadně nejdelší. A jehly, jen ty, co vydrží přetlačovací souboje se mnou.

Oni jsou na mě na Letné vážně hodní. Už ke dveřím za mnou letí, drží skleněné křídlo, kočár cpeme dovnitř společně. S výběrem tkanin ale pomoct nepotřebuju. To jsem v tranzu! Nic jiného nevidím, neslyším: jen natěšeně hledím na barvy, nové vzory, hladím je, a pak šťastně pokládám štočky na pult. Štosuju je do kopců. Prodavačky mi pak střižené látky i ronofix skládají krásně tak, aby se mi dobře vešly do koše pod dětský vůz. Případně mi vyrábí igelitový kokon, který ač naditý zbožím já nesu domů rádoby elegantně nedbale, na madle vuzku.

Ale nebylo tomu tak vždycky. Zažila jsem, jak se prodávající nervy až klepaly ruce, jak ji stresoval Kubka nudící se ve sporťáku. Samozřejmě že se nudil nahlas. Tak nahlas jak se jen rok a půl staré dítě umí nudit. Ale dnes je tomu jinak. Prodavačky se mnou prožívaly mé druhé těhotenství. A sdílely své zážitky. (Kdybyste chtěli vědět, kde z nich měla a která neměla nevolnosti, klidně se mě ptejte.) Teď chválí, jak naši kluci rostou. A nedejbože když dorazím bez nich.

Jediné, čeho se děsím, je, až se mě zeptají, co to vlastně přesně šiju. Zažila jsem už několikrát, jak se nákupčí pochlubila svou tvorbou. Jedna neuvěřitelně nahlas popisovala, jak prodala svou šitou pláštěnku až do Londýna. Říkám LON-DÝ-NA! Jiná madam zas, než ji naměřili metry červeného šusťáku, nám všem okolo - taky na plnou pusu - říkala, že šije oblečky pro psy. Že je prodává i na (nejmenovaném) mateřském servu, že už jich prodala padesát a že její pes (v tu chvíli ho zvedla a postavila na všechny čtyři na pult pro metráž) jich osobně má sedm; na všední den a na svátek a do větší zimy a do menší zimy a ... Možná že pokračovala ještě dál, ale to já už jsem si cpala kousky vatelínu do uši, zatímco mi v přetopené prodejně z dlouhého čekání začal pod kabátem pomalu téct pot po zádech.



A teď k dnešní velké tašce. Ta je šitá z vlny, vysvětlila mi vybraný a dotykově ultra příjemný materiál prodavačka Zdeňka.

A je v kombinaci se dvěma koženkami a tmavě červeným prošitím.


Kabelka pořádných rozměrů,
co bude sloužit s elegancí přes týden na úřednických jednáních. A v pátek se odebéře na dalekou chalupu.






Taková nepřehlédnutelná šedivka, řekla bych.

28 komentářů:

  1. Rosa šikovná, nejšikovnější,
    sladěná do posledního detailu s šedivým pleteným svetříkem,
    černá, šedá, červená.....
    chtěla jsem zmínit i precizní výběr botek, ale ouha, Rosa opět bosa

    OdpovědětVymazat
  2. Ha, máme stejnej svetr! Šedivka jede....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pondělí taky, takže ... jsme kámošky!!!

      Vymazat
    2. Dámy, teď jsem zrovna takový viděla v Tchibo? Není to on? Já se rozhodovala mezi ním a jedlovým zeleňákem..a Vám, Roso, moc sluší.....ach jo, a taška nádherná!
      Já mám moc ráda kombinaci šedé s hořčicově žlutou.
      Hezký den, Magda

      Vymazat
    3. Jo jo, takový koriandrový kardigan, to by bylo něco ... !!! ... :o)

      Vymazat
  3. Nádherná kabelka, svetr a Rosa jakbysmet (bože jak se to slovo píše :)) Chtěla bych Vás mít doma, klidně na okrasu ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hodím se zejména do předsíně,
      lze na mě zavěšovat různé tašky ... :o)

      Vymazat
    2. Vtipný dialog, dámy:-))
      Roso, Vy jste báječná i v tom, že si najdete čas na komentáře.

      Vzpoměla jsem si na vtip (oslí můstek k osobám coby dekoracím a potěší matky na mateřské)

      Klasická situace: vdaná žena doma s milencem.
      Slyší přijíždět manželovo auto.
      Chaos, plán B....popadne olejíček, natře nahého milence, zasype dětským pudrem a přikáže:"Budeš dělat sochu!"
      Manžel vejde, proběhne přivítání objímání, souhrn rodinných událostí....a žena se pochlubí:
      "Jo a miláčku, koupila jsem antickou sochu, viděla jsem to minule u Nováků a marie mi tvrdila, že to děsně frčí!"
      Socha stojí, proběhne večeře, televize, rodina se ukládá ke spánku.
      Je noc ticho, všichni spí.
      Manžel se zvedne, jde do kuchyně, připraví obložený chleby, otevře dvě piva, vezme popelník, položí to před sochu a povídá:
      "Najez se, já takhle u Nováků stál jak debil tři dny a nedali mi ani napít!"

      Magda

      Vymazat
    3. To si říká o vlastní blog! ... :o)

      Vymazat
  4. Tak takhle ono to chodí v obchodech s látkami! Dík za vtipnou reportáž ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Tahle kabelka je uzasna asi zacnu zase sit kabelky pane jo. U Mraze.... Zakaz vstupu ....velke utraty :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Pro mě 1 a ještě 1, ta se bude nosit sama :o) ovšem až bude plná...óóó
    Jana

    OdpovědětVymazat
  7. Ta je božíííííííí :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Super povídání. Je radost mít své prodavače, své kadeřnice, své zubaře.... atd. A kabela je hódně dobrá. Moc se mi líbí nápad s přišitím ucha. Ta se bude nosit..

    OdpovědětVymazat
  9. Panejooooooooooooo. Jak to, že mě nikdy taková krásná kombinace nenapadla??? Jsi dobrá!

    OdpovědětVymazat
  10. Tak ta je MEGA KRÁSNÁ! Má absolutní favoritka! Tak elegantní, šmrncovní, s pánskou nadsázkou... Jáj.
    Dobře vy, Roso!

    OdpovědětVymazat
  11. Sleduji déle, reaguji poprvé. Opravdu nádherná kabelka. Šijete krásky.

    OdpovědětVymazat
  12. Dobrý večer,
    kolik by stála tahle kráska i s tou menší?
    Karla (karla.dumbrovska@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat