Byli jsme v Havířově

U babičky na prázdninách.

Abychom společně pekli cukroví z dvojitých dávek. Abychom větvičku cesmíny donesli na každou návštěvu. Abychom si pořádně vyhráli s našimi malými moravskoslezskými kamarády, zejména těmi v pruhovaných tričkách (což byli všichni!). Aby mě minulo-pondělní ledová kalamita zastihla na cestě z kosmetiky a já se tak trošku bála. Bála, abych si o chodník hned nerozbila tu svou novou pěknou hubu. A o sněhu, o tom abychom si nechali aspoň vyprávět - od naši kunčickopodondřejnické tety, co nám jej trošku přivezla za stěrači auta.

Abych v místním secu už tradičně nakoupila svým chlapcům zánovní skandinávské kousky. Abych na pivu (Ostravar!) s Pavlou okouzlená přišla na to, že čím více máš chalup, tím více jsi člověkem.

Aby se Kubka na mikulášském večírku nechal zcela očarovat break-dance vystoupením. Talentovaným snědým tanečníkům tleskal urputně a ještě intenzivněji se od té doby snaží sám roztočit se na svém zadku, břiše, temeni hlavy ... Jen - my jej při tom pozorovat můžeme pouze tajně! A Mikeš aby začal mluvit. A protože je to lišák, dobře si spočítal, že ten týden nejvíc vyzíská, když jeho první - fistulí vyřčené - slabiky budou baba, baba, baba.

Abychom se doma zase všichni vzájemně pořádně vystresovali pětinásobnou rodinnou oslavou. My to vždycky vše hrotíme, lásku včetně! Abych šla večer do kina - a tam se dokonce držela za ruku i se svým mužem - na výborný výborný výborný film Zmizelá. A abych i přes varování vyrazila s maminkou na Havířovský výtvarný salón, což bylo velmi místní a místy i velmi pěkně.

A pak taky: abych Olífce osobně doručila jeji novou pudrovou kabelu!

Nákupkových rozměrů.

S účelu odpovídajícími uchy.

A leskle brokátovým etuje k tomu.

Má dosud nejnoblesnější recyklace!