Muzeum luhačovického Zálesí

Prodloužený víkend je úžasný institut.

Tím spíš pokud se vám poštěstí mít hned dva po sobě.

My jsme si teď jedny dny pracovního klidu protáhli až do úterý. A víkend následující započali rovnou už ve čtvrtek. Uprostřed týdne u nás doma akorát proběhly tři cykly praní.

Na výletech s kamarády jsme nejdřív zakusili už kousek skutečné zimy v Orlických horách, kde jsme vyčůrali letošní premiérovou díru do sněhu. A napodruhé jsme pro změnu předstírali lázeňské šviháky v Luhačovicích.

Tam i tam jsme lítali na čerstvém vzduchu a jedli svačiny a pronikali do lokálních dějin a místopisných názvů a věšeli se v lanovém centru a pili grog a pili grogy a hledali poklad v lese a opékali špekáčky a slunili se a večeřeli krupičnou kaši a uzavřeli hluboké přátelství s vesnickou kočkou. A pak jsme korzovali po kolonádě a ne/pili léčivé prameny a dělali túry a kousali oplatky a marně v mlze hledali výhledy do údolí a pochutnávali si na vepřových hodech a vymysleli třídní sraz po patnácti letech od maturity v dobových kostýmech a oslavili najednou patery narozeniny a se 17, a posléze 9, dětskými kamóši si možná i vyměnili kdejakou tu rýmičku.

A taky jsme - my dva s Kubkou - šli (se zahřát) do muzea ...

... kde jsme si zcela sami prohlíželi místní porculán a truhly.
A taky zařízení dobového lázeňského pokoje navržené velikým Dušanem Jurkovičem.

 A především obdivovali právě započatou výstavu plakátů Luhačovice v reklamě, která ...

... se mi osobně líbila ohromně a velmi, zatímco ...

... Kubínka ponejvíce učaroval tam jeden jediný - na fotce zobrazený - historický automobil s otevřenou střechou,
který má teď regionální muzejko jako poděkování navždy zvěčněný v návštěvní knize.

A ještě prosím na památku má suvenírní placka se symbolem právě navštívené instituce.
Spolu s tipem
 na naprosto špicovou restaurací v kopci nad nedalekou kolonádou.
...
Tož takové naše podzimní prázdniny!