Žana tropí kabelku

Dostala jsem e-mail od drahé Rosy Mitnik. Psala, že její blog bude mít narozky, které by chtěla oslavit rosisticky-recesisticky, totiž parodií na vlastní osobu/ příspěvky (alespoň tak jsem si vyložila větu: "Pole pro legraci, ironii a recesi mé osoby tam myslím vytvářím dost velké."). Takže úkol... Pak tam byly nějaké tipy a triky a nakonec věta: "Nebo proste úplně co chceš." A to neměla dělat! ​​Jelikož moc dobře nevím, jak parodovat někoho, kdo je ve vašich očích téměř dokonalý (jediné, co vás na něm tak štve je právě ta téměřdokonalost). Rozhodla jsem se to pojmout v duchu žana-tropí-hlouposti. A tady přicházíme ke kameni úrazu: bude to dlouhé a spletité. Prostě Žana. Promiň Rosičko, tímto ti klesá sledovanost a televize zase nebude...

Žana by vám tedy ráda představila svůj oblíbený model tašky - PLÁTĚNKA (viz  foto dole). Všimněte si určité neostrosti obrázku (koho by taky pořád bavily ty Rosiny za-krásného-denního-světla-focené fotky jako břitvy), ono po osmé večer toho člověk ani z čupr zrcadlovky nic lepšího nevytlačí; přebroušené parkety nebo repasované dveře v pozadí se taky nekonají, natož tak pleť jako alabastr. Reálných dvacet brad je pečlivě schováno vybraným úhlem fotografie. A ano, zmiňovaná taška je TO na pravém rameni modelu - krásně nedrží tvar, je výtečně omšelá až onošená, místy špinavá a vzor... Vzor asi nevidíte. Vlastně z ní vůbec moc nevidíte. Interiér tašky: jak praktické: kde nic, tu nic. Místo kapsiček a jiných vychytávek snad sem tam dírka a nějaká ta špínka jako bonus. No, neber to!  Ještě o nejkrásnější podšívce by tu mělo něco být, že? Errrr... Dál!

A teď to nejdůležitější - k přepravě čeho vlastně slouží aneb vystajlovaná zátiší podle Rosy. Pište si, milánkové: jedenkrát kopa anglických učebnic nejmenované firmy a k nim příslušejících cédéček; jedenkrát anglický časopis jiné nejmenované firmy; spousta anglických materiálů made-by-žana (v modré absolutně nedesignové složce); mastičky na ekzém a další mazadla všeho druhu; několik kusů řádně propoceného sportovního oblečení (ilustračně vybrány nejlepší kusy - povšimněte si zejména aktivních ponožek, které běhají samy); svačina či svačiny; oběd v krabičce (zde zatím v surovém stavu - Žana nestíhá) a seznam završuje ošklivá lahev na vodu. No... Tak jsme to zvládli, zas takový román-řeka to není. Objednávky přijímám na momentálně stojícím blogu Žana tropí hlouposti. (Ne, že bych šila, ale nějaké otřepané plátěnky schrastím vždycky. Jednu ještě mám, posledně jsem s ní byla na houbách, je krásně flekatá, jak jste zvyklí u značky Žana ;)

Hmmm, a teď snad trochu vážně. Rosi, velké gratulace k třetímu výročí  tohoto tak inspirujícího a radostného kusu online prostoru, kam se já a mnoho dalších dennodenně vracíme pro úsměv a načerpání pozitivní energie. Jsem ráda, že jsem si ten tvůj koutek našla a taky že jsem tě mohla poznat osobně (a Kubku a Mikeška). Přeju ti hodně dalších úspěchů jak s blogem, tak ve výchově kluků a případně taky s rozjetím vlastního pracovního projektu, ať už to bude cokoliv (pořád věřím ve Stardance - mrkám oběma očima, i když v tuhle hodinu už možná nesynchronizovaně). 

A na závěr otázka: neplánuješ taky kolekci plátěnek? Třeba s vlastním razítkovacím vzorem? Rozlítaným učitelkám oblíždějícím Brno by se určitě nějaká hodila. Pusu, Žana.

Čiči, pro tebe cokoli!