Jak se dělá blog

Podobných fotek už jste u mě viděli milion.

Takže nuda nuda šeď šeď. Nebo spíš tyrkys tyrkys.

Proto jsem se dneska rozhodla ukázat vám, jak vznikají fotky mého šití na přání.

Dlouho jsem věci fotila na pavlači, ale ono: v létě je tam vedro, v zimě zima. Nemůžu tam lítat jen tak po doma ne/oblečená. A navíc se mi všecka ta květinovo-dveřní zákoutí poslední dobou už okoukala.

Od doby, co máme nový botník - který Ikea ho prodává jako televizní stolek - pro vás šaškuju ráda v předsíní. Díky dvěma oknům je tam luxusní denní světlo. Předsíň totiž vznikla zazděním části pavlače, kudy naši sousedi byli bývali běhávali na společnou toaletu na patře, případně zde mohl každý věšet prádlo. Což mi sousedka Jitka nikdy neopomene připomenout.

Od mokrých fuseklí ale zpátky k blogování.
Začínáme!
Nejdřív je nutné odházet ze závěru vše nepotřebné. Mikešovy deky podle odstínů chladu venku.
A mužovu tašku. Nebojte, tu nemá v předsíni akutně připravenou pro potřeby náhlého odchodu z našeho rodinného blázince.
Ta je na tenis.

A následně naopak popřinášet propriety nutné k vzniku pěkného e-snímku.

Žehlička jako nezbytný základ! To, co je ve skutečnosti jen trošku zmuchlané, je na fotce vidět jako pokrčené 72krát více.

Obrázek organizéru do kabelky.

A teď stejný snímek oříznutý a prohnaný zonerem na úpravu fotek.

Následován sérií mých ručko-obrázků aneb abyste si náhodou nemysleli, že šiju třeba nohama ...

A ještě klasika nakonec. Moje obvyklé dilema: dát-nedat on-line fotku s chybou,
které si všimnu až na monitoru počítače?!?
Jako třeba když jdou na látce ještě vidět značky od bílé krejčovské křídy.

...

A pro ty, co se tu dnes dosud neukousali nudou, bonus.
Kupa věcí, které jsem ve skutečnosti nejdřív odnosila, abych mohla připravit tento rádoby upřímný příspěvek.
No, prosím!